Co je permakultura?

Jde o celkový postoj a pochopení života ve smyslu člověka a přírody. Vychází z pozorování přírodních systémů, z moudrosti tradičního zemědělství s využitím moderních vědeckých a technických poznatků. Permakultura je, jak název napovídá, permanentní, tedy trvalá, logická, podporující se navzájem, ať už jde o rostliny, zvířata nebo lidi. Je to de facto způsob myšlení, na kterém je postaven důkladně promyšlený systém na principu, že všechno souvisí se vším. Permakulturu je tak možné využít v každé oblasti života.

Než založíte zahradu

„Než založíte zahradu, je důležité ji pozorovat. Ideální je pozorovat místo po celý rok v každém jejím období. Pozorovat, kde se objevuje voda, jakým rostlinám a na jakých místech se tam daří. Rostliny mohou signalizovat, kde je půda kyselá, tam také začnou růst ostré trávy, kde zásaditá. Je třeba pozorovat, jak vane vítr, jaké jsou v zahradě teploty. Může se stát, že v zimním období objevíte mrazovou kotlinu, kterou v létě nepoznáte. Je více ukazatelů, které je třeba nejprve zjistit, než se rozhodnete udělat první kroky,“ vysvětlil František Langmajer k zakládání permakulturní zahrady.

U nových pozemků doporučuje František Langmajer nejprve zjistit, kde by bylo dobré mít zahradu a kde postavit dům, nikoli postavit dům a pak přizpůsobovat zahradu. „Je dobré si napřed rozmyslet, co od zahrady požadujete a jaký typ zahrady chcete, protože si postavením domu v určité části můžete pozemek tak zastínit, že tam pak nebude možné vypěstovat to, co byste chtěli. Zahrada srůstá tak pět let. Je tedy ideální založit nejprve zahradu,“ říká letitý praktik.

Pak je třeba rozvrhnout základ zahrady, tedy veškeré terénní úpravy. To je terasování, fungování vody, kde bude nádrž, potůček na zavlažování, stahování dešťové vody. „A tady bych apeloval na hospodaření s dešťovou vodou. Všichni víme, že v dlouhodobém horizontu bude vody málo a je třeba s ní umět zacházet. V podobě dešťové vody se nám nabízí voda zadarmo, a pokud uděláte přepustě na zadržování co největšího množství dešťové vody, nemusíte jiný zdroj ani potřebovat,“ říká Langmajer.

Jakmile je rozvržen reliéf, vynechává se jen prostor nezbytný pro stavbu, i kdyby to měla být jen kolna na nářadí či altánek. „Doporučuji si vzít milimetrový papír a z katastrální mapy si dáte svůj pozemek do měřítka 1:100. Někdy je potřeba to rozdělit na několik dílů, slepit a přenést do milimetrového papíru. Centimetrové čtverečky pak představují 1 x 1 metr a snadno se v tom orientujete.“ Tam, kde chtějí majitelé pozemku vysadit stromy, je dobré udělat si kolečka o velikosti vzrostlé koruny stromů v daném měřítku. Hned je vidět, zda se tam nebudou utlačovat. Je třeba nevysazovat strom k domu, kde bude jako již vzrostlý nevhodně stínit.

Vždy se začíná úpravou terénu a vysazením stromů. K další sadbě existuje pravidlo, že to, co hospodyňka potřebuje do hrnce, má to mít v takovém dosahu, aby si nenamočila ani pantofle. K tomu jsou dobrá například kamenná koryta, kam se dají bylinky vysadit přímo u domu. Kombinovat je podle odborníka třeba tak, aby vše na sebe logicky navazovalo. Počítat dopředu se zvířaty a například i s tím, kam umístit hnůj, který by se následně nemusel převážet přes celý pozemek. „Vždycky radím lidem, udělejte si nejdřív jasno a pak sázejte jako první stromy, protože rostou nejpomaleji. I kdybyste nic jiného nedělali. Pak se prokousejte stavbou a než dostavíte, začnou stromy třeba už plodit a tvořit příjemný stín, což je příjemnější než se zahradou teprve začít.“

Postavte hmyzovníky!

V dnešní době také ubývá hmyz, který je třeba k opylení některých rostlin a k zachování ekosystému. František Langmajer proto apeluje na všechny zahrádkáře, aby ponechávali hmyzu starší kmeny stromů na zabydlení se, nebo si na zahradě pořídili pro hmyz například hromadu kamení a navrtaného dřeva. „Lidi mi někdy říkají, jestli to není přehnané, že to nikdy nebylo třeba. No nebylo, protože hmyz měl potravu, ale dnes jsou pole mrtvá, a tak je třeba hmyzu pomoci a hmyzovníky vytvářet. Jak víme, ubývá například včel, protože jsme si je popráškovali, a ubývá zpěvných ptáků, protože není hmyz. Všechno se vším souvisí a je třeba si udržovat každého opylovače,“ radí František Langmajer.

Upozornil na včelky samotářky, kterých jsme si dřív ani nevšímaly. Ty se často usazují právě do hmyzovníků. Jsou drobné a mají jednu vynikající vlastnost. Jsou schopné pracovat při teplotě o pět stupňů nižší než medonosná včela, a tak pracují déle a opylují i rostliny, které kvetou brzy.

Co dnes v půdě chybí?

Je třeba také přemýšlet o tom, co do půdy dáváme. „Dnes brečíme, že je půda mrtvá. Je mrtvá také kvůli tomu, že jsme zneškodnili různou chemií v půdě hmyz. To jsou tuny hmoty, o kterou půda přišla. Za prvé hmyz půdu kypřil a za druhé, když odumřel, půdu hnojil. Proto vždycky říkám, že než použít na zahradě nějakou látku, je třeba zjistit, jakou má účinnost. Já na zahradě žádnou chemii nepoužívám. Ale nejsou všechny přípravky špatné. Pokud má látka ekocertifikát, je volně odbouratelná na sirném základě, nemám s tím problém.“

Připomenul, že v půdě dnes síra chybí. Potřebují ji například cibuloviny, jinak rostou špatně, hlavně česnek. Nemá se zapomínat ani na popel, který obsahuje fosfor, síru a vápník. Vápnění je možné provést i celkem levně a kvalitně. V Krtech v lomu je možné koupit u drtičky plný vozík vápence za pár korun. Efekt vyčerpání vápna je postupný a má dlouhodobé působení. Je dobré používat i dřevěné uhlí, kvůli udržení živin v zemi. Je to sorbant, který na sebe látky stahuje a nepouští z půdy.

„Lidi pohnojí a diví se, že jim to spláchne voda, když v půdě chybí sorbant,“ vysvětluje Langmajer. Mezi stromy doporučil František Langmajer malé keře nebo zeleninu a pod stromy například bylinky. Pod ovocné stromy je velmi vhodný křen. Je to stará rada. Křen dezinfikuje půdu a táhne minerály, které jsou v jeho listech a pokud se pod stromy tyto listy ponechávají, mají stromy i potřebné minerály a navíc jsou chráněny od různých nemocí.
Je třeba skládat seskupení rostlin podle jejich potřeby světla, vláhy a větru. K tomu dnes pomohou knihy nebo se lze obrátit na odborníka, který poradí s tím, jaké rostliny se navzájem posilují, a které se naopak k sobě nehodí, aby se rostlinky nehádaly.

Starší sady nekácejte hned

Rada pro ty, kdo přijdou například k již staršímu sadu, je nekácet bez rozmyslu. Všechno hned pokácet a znovu vysazovat není dobré! Tím si sadaři přidělají podle odborníka spousty práce. Rostou tam staré semenáče a je dobré zjistit, zda tam nerostou vzácné odrůdy. K tomu je možné přizvat odborníka. Ten stromy prohlédne a zjistí, zda jde o starou odrůdu.

„Já o radu prosím pana Buzka z Tábora, který se starým odrůdám věnuje. Nejprve třeba jablko ochutnejte, a pokud vám chutná, naroubujte ho a nemusíte se starat o to, jak se jmenuje. A přimlouval bych se za to, aby nějaká stará část kmene stromu zůstala v zahradě, kvůli dutinám pro ptáky a hmyzu. Můžete pahýl opatřit laťkami, které opřete o kmen do kužele a necháte obrůst. Vypadá to dobře. Všechno v přírodě má své opodstatnění,“ radí ze své praxe Langmajer.

Zapomínat by se nemělo například na bez, který je léčivý a bezové dřevo je vzácné. Každé dřevo je podle odborníků na něco použitelné. Například šeříkové dřevo je nádherně duhové a používá se na výrobu šperků. Bezové na výrobu násad a podobně bychom mohli pokračovat dál. „Naši dědové věděli co, proč a kam sázet. Myslete jako oni,“ vzkazuje závěrem všem zakladatelům zahrad i stávajícím sadařům a pěstitelům František Langmajer.