Slavnost plná gratulací i emocí

Oslavy proběhly v příjemné a slavnostní atmosféře za účasti rodin i hostů. Nechyběly narozeninové dorty, květiny ani osobní gratulace. Poblahopřát přišla ředitelka G-centra Jana Svačinová, místostarostka města Lenka Horejsková. Za Město Tábor přišly popřát i pracovnice Kontaktního centra pro seniory. Květiny předala rovněž vedoucí Oddělení nemocenského pojištění OSSZ Tábor paní Hana Hejlová.

Každá z oslavenkyň má za sebou bohatý životní příběh. Jejich vitalita a životní optimismus dokládají, že věk je skutečně jen číslo. Všem oslavenkyním přejeme pevné zdraví a hodně sil do dalších let.

Tři ženy, tři osudy

Každá z dam prožila zcela odlišný život, přesto mají mnoho společného – pracovitost, skromnost a silný vztah k rodině.

Zahrádka byla její svět

Paní Gertrud Kubetschková prožila většinu života ve východních Čechách. Pracovala v textilní továrně, ale kvůli vážným problémům se zrakem musela odejít do invalidního důchodu. „Byla velmi pracovitá. Když už nemohla pracovat, věnovala se zahrádce, to byla její největší radost. Vydržela tam do večera,“ vzpomíná její syn.

Dnes jí největší štěstí přináší rodina. Při oslavě narozenin jí vnuk zahrál na housle, snacha zazpívala oblíbené árie a všichni jsme si společně zazpívali lidové písně. Oslavy se účastnila i nejmladší pravnučka, malá Žofinka. „Maminka s námi vydržela slavit tři hodiny,“ dodává syn s úsměvem.

Dětství v lese a láska ke sladkému

Paní Milada Rainhartová vyrůstala na hájovně uprostřed lesa u Miličína. Na toto období dodnes vzpomíná jako na nejšťastnější část života. „Měli jsme všechno čerstvé. Říkám, že jsem se dříve měla na jídlo lépe než pan prezident,“ říká s nadsázkou. Rodina pro ni vždy znamenala hodně, i když dnes už zůstala sama. „Bylo nás pět dětí – tři kluci a dvě holky. Já byla čtvrtá,“ říká tiše. „Všichni už ale zemřeli.“ Vlastní děti nemá, ale nezůstala úplně bez blízkých. „Pomáhají mi dvě neteře,“ dodává.

Celý profesní život strávila v administrativě továrny Elektroizola. Dnes dává přednost klidu a odpočinku. Přesto neztrácí svůj jasný pohled na svět – váží si pravdy a skromnosti a odmítá přetvářku.

Rodina nade vše

Paní Jarmila Bernátková zasvětila život manuální práci. Patřila mezi první ženy zaměstnané

v Kovosvitu Sezimovo Ústí, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ani poté však nezahálela – několik let uklízela v Hotelu Palcát a s láskou vzpomíná také na období, kdy se starala o malého chlapce. „Hlídala jsem Lukáška od jeho jedenácti měsíců do čtyř let.

V G-centru žije přibližně osm let a aktivně se zapojuje do dění. Chodí na cvičení, zpívání a s velkou oblibou maluje. „Ráda chodím na všechno,“ říká s úsměvem.

Je maminkou dvou dcer, babičkou tří vnoučat a prababičkou čtyř pravnoučat. „Rodina je pro mě nejdůležitější,“ říká bez váhání.

Sto let jako inspirace

Příběhy těchto tří žen ukazují, jak pestrý může být lidský život – od práce v továrně přes život v přírodě, až po péči o rodinu. Přes všechny životní změny si zachovaly to nejdůležitější: pokoru, pracovitost a schopnost radovat se s blízkými.

-PR článek-