Táborské Staré Město se na pár hodin proměnilo v místo otevřených vrátek, plůtků a zahrádek. Prošla jsem alespoň některé z patnácti zapojených zákoutí. Den byl letní, hezký, i když obloha se místy zatahovala a hrozila deštěm. Naštěstí se svatý Petr do sobotního večera nad Táborem slitoval. Atmosféra byla příjemná, bez davů a tlačenice, přesně taková, jak má sousedská slavnost vypadat.

Škoda jen, že přehled otevřených dvorků nebylo možné získat v městském infocentru, ale pouze v kavárně Jednota. Když jsem tak trochu bloudila, oslovil mě jeden z místních majitelů a pozval na dvorek svého domu. Přitom jeho dům a dvorek do akce zapojeny nebyly. Pospolitost se tak projevila poprvé.

Oficiální „šňůru“ jsem pak zahájila v děkanské farní zahradě, kde si užívaly hlavně děti. Rozbité plechové dveře s křídovou kresbou sluníčka a cedulkou s číslem Dvorku 10 tvořily nečekaně poetický vstup do prostoru plného zeleně, kde se u malých stolků servírovalo občerstvení a děti pobíhaly po trávníku. Nikdo nikam nespěchal, lidé posedávali ve stínu a povídali si.

Odtud bylo blízko na Dvorek 3 městské knihovny na Žižkově náměstí. Ve vysokých klenutých chodbách plných regálů s knihami se prodávaly vyřazené tituly za deset korun kus, na dekách a podsedácích si děti malovaly a psaly vzkazy, které pak ukládaly do skleněné dózy převázané modrou stuhou s nápisem Letní vyrábění: Vzkaz v láhvi. Prostor byl plný lidí, ale i tady panovala klidná pohoda.

Cesta pokračovala na Dvorek 9 Constelius v Tržní ulici. Na programu bylo v 18 hodin vystoupení Viktora Chomiaka v projektu Wicolli, pomalu se scházeli první posluchači. Jen kousek odtud, na Dvorku 8 ve Vinotéce a galerii U Černého kocoura a zeleného stromu v Tržní ulici, čekal burčák, aperol spritz i ochutnávka francouzských vín. Nabídka visela na kovové bráně obrostlé popínavými rostlinami. Za ní se otevřel malebný dlážděný dvorek plný květin, ratanového nábytku a posezení ve stínu zeleně, kde si hosté povídali u skleničky, zatímco se letní slunce prodíralo mezi listy.

Poslední zastávku jsem zvládla na Dvorku 12 u Dvořákových v Zelenářské ulici. Tamní dvorek se proměnil v malebnou galerii pod širým nebem. Téma se točilo kolem 150. výročí založení fotografického ateliéru Ignáce Schächtla. Na dřevěné brance visel jeho portrét s letopočtem a dobové fotografie byly zavěšené doslova všude kolem: na popínavém keři, na plotě, na velkoformátovém plátně u vchodu s historickým snímkem fotografa při práci. Procházka zahradou tak byla zároveň malou procházkou táborskou historií. Na trávníku u stolku s pohlednicemi a kalendáři seděla akademická malířka Marie Michaela Šechtlová, přímá potomkyně Ignáce Schächtla, a povídala si s návštěvníky. Večer po 20. hodině tu byl na programu experimentální sólový banjo projekt BBCHCH Jakuba Krajíce a po něm pražské postfolkové duo TAJ.

Člověk šel domů s pocitem, že poznal táborské Staré město jinak, zblízka, zevnitř, přes jindy zavřené ploty a vrátka. Patnáct zapojených sousedů není málo, umožnili zažít pospolitost i nám, kteří jsme nakoukli jen na chvíli.