Martin Kuba dal najevo hned po volbách, že Naše Česko může skončit dohodou ostatních v opozici. (Tak jako i Naše Česko nemilosrdně obchází vítěze voleb v některých jiných městech. Formuluje se to jako politické umění dohody, které vítězové zkrátka nemají. Že nejvíc voličů chtělo něco jiného je nepodstatné…) Později Martin Kuba dodal, že opozice může být realitou, ačkoliv prý mohl vytvořit koalici s ANO hned po volbách. Měli by stejnou těsnou většinu 23 hlasů jako zatím dohodnuté strany, pokud nezískají ještě dalšího partnera.

A to je právě ten háček. V ANO (spíš někde nahoře než dole) si zřejmě někdo uvědomil, že role „béčka Našeho Česka,“ kterou sehrává klub ANO v krajském a donedávna i v městském zastupitelstvu, je pro ANO polibkem smrti. Na druhou stranu má Naše Česko celorepublikové ambice a obě hnutí se mohou v budoucnosti potřebovat, takže ANO může být do budějovické koalice partner ne úplně stálý. Odcházení z koalic není Budějovicím cizí a neznámé.

Kdyby později ANO z nějakého důvodu vznikající koalici opustilo – třeba až se nová městská vláda probrodí všemi třaskavými příběhy kolem Dynama a pod., které se před příštími krajskými volbami do politických profilů nehodí, chybělo by koalici osm hlasů. Sedm mohou případně jistit zbývající dva partneři, se kterými se ještě jedná. Jeden hlas by byl ale pořád ve hvězdách, stojící na přetahované. Prostě stát se může všechno, jak už to v politice vídáme. Zejména když vládu tvoří společenství mnoha různorodých partnerů. Udržet je pohromadě vyžaduje nejen taktické umění, ale taky vytvořit nabídku –  a uvolněných nebo zajímavých křesel nemůže být nekonečná množina, to by šikovný a zkušený opoziční partner okamžitě omlátil nové vládě o hlavu.

Z kuloárů zaznívá i to, že vycouvat momentálně z budějovické vlády může být taktika. Proč nenechat teď někoho jiného řešit problém naštvaných fanoušků, kteří přišli umanutostí představitelů města o prvoligové Dynamo (protože s některými partnery se zkrátka nedá jednat na sílu, ukázali to ostatně už odboráři z Metropolu), řešit problém prostor pro divadlo a tahat i další horké kaštany z ohně – a až přijde čas, nastoupit jako „zachránce po těch babralech.“

Tomáši Chovancovi, který novou vládu za OPB a Starosty dává dohromady, není co závidět teď ani nikdy později. Na otázku, co by chtěla nová budějovická vláda dělat jinak, pro JčTEĎ odpověděl: „Hlavní změnu vidíme v politickém stylu a způsobu vedení města. V řadě programových otázek se dokážeme shodnout i s Naším Českem. Pro dlouhodobou spolupráci je ale podstatné také to, jak se rozhodnutí připravují, jak spolu partneři jednají a zda dodržují společné dohody. Chceme město vést týmově. Zásadní kroky mají být předem projednány s koaličními partnery, kteří musí mít včas podklady a skutečnou možnost rozhodnutí ovlivnit. Důležitá je pro nás věcná debata, respekt k odlišnému názoru a schopnost hledat dohodu. Stejný respekt má patřit opozici i veřejnosti.“

Jestli tato dobrá vůle stačí, se uvidí. Koalice musí být široká, protože situace je nejistá. Ustavující zasedání s volbami nových představitelů města je ohlášeno na 9. listopad.