Gólman David Gába: V Písku bych si ještě zachytal rád

V kolika letech jste začínal s hokejem a kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem asi ve třech letech. Můj bratr Ondra už hokej hrál, takže jsem se kolem zimáku pohyboval už předtím a hokej se mi jako sport líbil. Dá se říct, že mě k hokeji přivedl brácha spolu s rodiči.
Zkoušel jste i jiný sport kromě hokeje?
Ještě jsem hrál fotbal v Písku na Hradišti. Ale tím, jak jsem už v páté třídě šel do Českých Budějovic, tak už to nešlo časově skloubit dohromady. Jinak, když mi skončí hokejová sezona, tak hraju hokejbal za písecký Švantlák.
Začínal jste rovnou na postu gólmana, nebo jste také hrál v poli?
Nejdříve jsem začínal v útoku, což mě bavilo, ale tím, jak jsem vyrůstal se starším bráchou, tak jsem musel do brány, protože chtěl doma pořád trénovat střelbu. A vždycky to chytání zbylo na mně. Mně to ani moc nevadilo a docela mi to i šlo. Jednoho dne pak můj spoluhráč s chytáním skončil, tak jsem šel do brány já a už jsem tam zůstal. To bylo někdy ve druhé, třetí třídě.
Už jste zmínil, že si vás v páté třídě vytáhly České Budějovice. Jak k tomu došlo?
Ano, Budějovice mě oslovily, jestli bych k nim nešel. Pro mě to bylo něco neskutečného. Kdybych se měl rozhodnout dneska, možná bych tam šel až trochu později, ale myslím si, že mi to dalo hodně do života a získal jsem mnoho zkušeností. V Budějovicích jsem vydržel až do mužů. Když jsem byl v mládeži, hrála se tady extraliga, když jsem se pak přesunul do chlapů, tak jsme byli v první lize. Za áčko jsem hrál asi čtyři sezony a pak následoval přesun do Vsetína.
Mezitím, kdy jste hrál za České Budějovice, jste měl ještě střídavé starty v Písku. Jaké bylo chytat za mateřský oddíl?
Určitě to bylo super. Do Písku jsem jezdil, když jsem v Budějovicích moc nechytal, tak abych měl herní vytížení. Byla to iniciativa i z mé strany, že jsem chtěl Písku pomoct. Bohužel, čím více jsem chtěl, tím víc mi připadalo, že jsou ty zápasy horší.
Proč jste se po tolika letech rozhodl odejít z Českých Budějovic?
Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Samozřejmě České Budějovice jsou skvělé město jak po sportovní, tak po kulturní stránce. Dozvěděl jsem se, že o mě má zájem Vsetín, a domluvili jsme se.
Nelákalo vás jít chytat do zahraničí?
Ze zahraničí nepřišla nikdy úplně konkrétní nabídka, nad kterou bych víc uvažoval. Kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka, asi bych nad ní víc přemýšlel. Asi by to pro mě bylo i finančně zajímavější, ale zatím se nic pořádného nenaskytlo.
Nyní tedy působíte ve Vsetíně. Jaké tam máte podmínky?
Letos ve Vsetíně zahájím třetí sezonu. Klub mi tady zařídil větší byt, protože loni jsme se rozrostli. Bydlíme tam s manželkou a dcerou. Do Písku jezdíme, jak to jen jde. Ale v sezoně se domů moc nedostaneme. Letos jste se Vsetínem prodloužil smlouvu.
Měl jste nějaké jiné nabídky?
Nějaké nabídky jsem měl, ale ve Vsetíně jsme se s rodinou zabydleli a pro mě byla priorita tam zůstat. Kvůli pandemii se to domlouvání s klubem docela protáhlo, ale nakonec jsem rád, že už je klid a mám ve Vsetíně podepsanou smlouvu.
Jak nyní ve Vsetíně trénujete?
Trénujeme hodně. Ve Vsetíně mám speciálního trenéra gólmanů, takže trénuju pořád s ním a s týmem chodím jen na hru. Dává mi pořádně zabrat, je to náročné. Každý pátek teď jezdím do Písku, protože se tady pořád něco děje. V neděli se odpočatý vracím na Vsetín.
Jak se vám v uplynulé sezoně vedlo?
Stihli jsme dohrát celou základní část. Po základní části jsme skončili třetí, což si teď s odstupem času myslím, že je úspěch. I když ta sezona asi nebyla úplně podle našich představ.
Vsetín byl dřív v Česku hokejový gigant a často vyhrával nejvyšší soutěž, nemá ambice se vrátit do extraligy?
Myslím si, že v dlouhodobějším horizontu by se Vsetín určitě do extraligy vrátit chtěl. Vsetín by se určitě měl zařadit mezi elitní týmy. Lidé ve vedení se postupnými krůčky snaží klub posouvat každý rok výš a výš. Já bych si ještě taky rád ve Vsetíně nejvyšší soutěž zachytal.
Chytal jste i za mládežnickou reprezentaci, jak na to vzpomínáte?
Byl jsem na neoficiálním mistrovství světa v Kanadě do sedmnácti let. Hrálo se to ve Winnipegu. To byla asi největší akce, které jsem se zúčastnil. Potom jsme absolvovali různé turnaje tady v Česku nebo Rusku. Pak jsem byl ještě v reprezentaci do devatenácti let. Pro mě to bylo skvělé. Mohl jsem se srovnat s nejlepšími hokejisty, kteří tady v tom ročníku byli.
Sledujete výsledky píseckého hokeje? Co na ně říkáte?
Výsledky Písku samozřejmě sleduji. Na zápasy se sem teď nedostanu. Když jsem byl ještě v Budějovicích, tak jsem to občas skloubil a do Písku se přijel podívat. Teď koukám jen na internetu a ty výsledky mi moc radost nedělají. Je to smutné, ale bohužel to tak je.
Kde podle vás písecký hokej nejvíc tlačí bota?
Největším problémem jsou asi finance. Klub nedokáže udržet kvalitní hráče. Já do toho nevidím, těžko se mi to hodnotí, ale samozřejmě hráči, jako jsou Honza Sýbek, Martin Parýzek, kteří by tady tvořili kostru, to tady zadarmo hrát nebudou. Pak to bez nich vypadá jako v letošní sezoně. Hrát druhou ligu zabere hodně času, a dostat někde dvanáct gólů a jet zase zpátky, to nemůže bavit nikoho.
Myslíte si, že se někdy v budoucnu do branky Písku vrátíte?
Já zatím ani nevím, co bude zítra. Bylo by fajn, kdyby se Písek do budoucna zvedl a třeba se tady ještě někdy hrála první liga. Určitě bych si tady ještě rád zachytal. To je ještě asi daleko.
Jezdí vás na zápasy podporovat rodina?
Rodina z Písku jezdila do Budějovic. Do Vsetína naši vyrazí jednou za čas, ale každý zápas mě chodí podporovat manželka s dcerou.
V úvodu jste zmínil, že hrajete hokejbal za písecký Švantlák. Chytáte, nebo si radši zahrajete v poli?
Když je potřeba, tak chytám, ale raději jdu hrát do útoku. Protože v bráně toho mám za celou sezonu dost. Na hokejbale máme super kolektiv, už několikrát jsme celou soutěž vyhráli. Kolikrát mě to baví ještě víc než hokej. Pro mě je to skvělý doplňkový sport. Když to zdraví a čas dovolí, rád budu zase příští sezonu hrát.
Hokejbal za Písek hraje i váš starší bratr Ondřej. Sejdete se spolu v jedné lajně?
To by asi neklapalo. On je moc chytrý a nevím, jestli by to dělalo dobrotu. V jedné lajně jsme si pořádně nikdy nezahráli.
Diskuse k článku