Házenkářské naděje v karanténě trpí: Už aby to skončilo!
Od kdy se házené věnujete?
Martina: Já se jí věnuji od devíti let, začala ji hrát moje mladší sestra a mě házená také zaujala, tak jsem ji chtěla zkusit. A zalíbilo se mi to. Kromě házené dělám ještě sportovní všestrannost v sokole.
Barbora: Už od první třídy, kdy jsem se přihlásila, když nám paní učitelka přinesla leták o možnosti si házenou přijít zkusit. Líbila se mi a už jsem u ní zůstala. Baví mě, že jde o týmový sport, a my jsme s holkami bezvadná parta. Nevěnuji se jinému sportovnímu odvětví. Ale když máme volno, chtěla bych chodit ještě do sokola z důvodu vylepšení dalších zdatností.
Co vás na házené baví nejvíce a za co vás trenérky nejčastěji chválí?
Martina: Že je….
Celý rozhovor přineseme ve středečním tisku. Obě dívky prozradí, kdo je jejich házenkářským vzorem, čeho by chtěly dosáhnout, nebo co plánují, až skončí v kategorii starších žákyň, když starší kategorie v milevském oddíle chybí. Budou s házenou pokračovat? Čtěte Milevské noviny!

Diskuse k článku