Správa Národního parku Šumava návrh zveřejnila v lednu. „Návrh nové zonace představovala jen mapa, ze které bylo možné pouze vyčíst, do které zóny území spadá. Naprosto chybělo jakékoli zdůvodnění, proč tomu tak je, na základě kterých skutečností bylo území do dané zóny začleněno, chyběla analýza ekosystémů, vyhodnocení dosavadní péče a rizik a k nalezení nebyly ani jakékoli odborné poznatky ze současného stavu přírody jak na Šumavě, tak i na celém území České republiky. Vzhledem k současné kůrovcové apokalypse považujeme takový postup za ohrožující nejen chráněné území parku, ale i celé okolní území,“ uvedla jihočeská hejtmanka Ivana Stráská v srpnu, kdy se radní kraje rozhodli podat správní žalobu na proces přípravy nové zonace národního parku.

Kraj trvá na tom, že napřed mají být schváleny zásady péče pro jednotlivé zóny. Od srpna proběhlo několik pokusů o debatu zastánců protichůdných názorů na příští postup na Šumavě. Ukázalo se ale jen to, že obě strany sporu – v meritu věci o to, zda je v současné situaci třeba řízená péče nebo si příroda poradí, nejsou schopny debatovat u jednoho stolu. Jaký je aktuální stav? Odpovídá hejtmanka Ivana Stráská (ČSSD).

V jakém stadiu se nachází správní žaloba podaná Jihočeským krajem? Dá se už odhadnout termín projednávání u soudu?

Zatím čekáme, pokud vím, soud shromažďuje vyjádření jednotlivých aktérů.

Jak reaguje ministerstvo životního prostředí? Vyčká s přijetím vyhlášky o zonaci na rozhodnutí správního soudu?

My jsme žádnou oficiální žádost o posečkání na ministerstvo neposílali. V současné době probíhá připomínkové řízení k vyhlášce. To jsme podali a na svých připomínkách budeme trvat.

Kraj ve svých připomínkách uvádí, že návrh zonace nebyl projednán v řadě zastupitelstev obcí, kterých se dotýká. Správa NPŠ naopak uvádí, že v řadě zastupitelstev projednán byl, dá se nějak kvantifikovat, v kolika obcích projednán byl a nebyl?

My se domníváme, že hlasování o tak zásadní věci, jako je zařazení obce a jejích pozemků do určité zóny, by mělo podléhat rozhodnutí zastupitelstva podobně, jako mu podlehá územní plán nebo jeho změny. Zonace ovlivňuje rozvoj obce ještě více, než územní plán. Analogicky jsme tedy odvodili takovou povinnost a našeho zástupce v radě parku, doktora Zahradníka, jsme vybavili mandátem krajského zastupitelstva. Některé obce s naší argumentací souhlasily, jiné nikoli a rozhodoval o hlasování starosta jakožto statutár obce.

Máte informace, proč tedy návrh zonace některé obce v zastupitelstvech neprojednaly? Považují jej za nehotový bez zásad péče, nebo považují zástupce v Radě NPŠ za dostatečně fundované?

Spíše někteří starostové rozhodovali podle toho, jaké podmínky si pro své území vyjednali s národním parkem a zda s nimi byli spokojeni. Je ovšem třeba konstatovat, že v rámci rozhodování o zonaci se rozhoduje také o tom, jaká péče bude uplatňována v jednotlivých územích. Člen rady parkuju tedy rozhoduje i o tomto a my tvrdíme, že bez zpracovaných zásad péče tak nelze fundovaně učinit.

Jak dlouho může podle vás trvat proces přijetí zásad péče, kde by se dokázaly názorové protistrany shodnout na nějakém kompromisu?

To bude samozřejmě záležet na tom, jak kvalitně bude udělána analýza jednotlivých území a poté zpracovány zásady péče. Ten první návrh, o němž se v současné době jedná, bude třeba určitě dopracovat.

Bylo by řešením, aby zásady péče pro jednotlivé zóny nebyly na 15 let neměnné, ale obsahovaly možnost reagovat podle nečekaných scénářů vývoje na Šumavě?

Národní park již sedm let zásady péče nemá. Po celou dobu se péče řídí opatřeními managementu . Vzhledem k tomu, že právě zásady péče dávají možnost veřejnosti je připomínkovat, nepovažuji současný způsob peče za optimální. Právě opatření managementu však dává možnost reagovat na změněné potřeby péče.

Jak byste reagovala na argumenty lidí blízkých Správě Národního parku Šumava, že nynější postoje kraje jdou na ruku developerským snahám o zástavbu Šumavy ze zájmových kruhů ODS? Možná i ve výhledu konstrukcí budoucích koaličních spojení na kraji po volbách příští rok?

To je otřepaný a naprosto laciný argument. Tohle tvrzení nebylo nikdy podloženo žádnými věcnými důkazy. Ale hodí se stále. Je zajímavé, že těmto lidem nevadí 26 000 hektarů lesa sežraného kůrovcem. Podotýkám, že toho nejcennějšího. V poslední době se objevily informace, že zbytky cenných pralesů byly nalezeny hospodářských lesích. Není to náhodou proto, že tam se o les pečuje? Jaké dopady bude mít rychlé odumírání lesů na vodu v krajině? Naši předkové říkali, že na suché pole neprší. Jejich zkušenost potvrzuji současné vědecké studie. Podobně vědci, zabývající se například v Kanadě studiem kůrovce, zjistili, že jeho schopnost létat se vzdušnými proudy je daleko větší, než se u nás celá léta tvrdilo. Jihočeský kraj je po Vysočině druhým nejpostiženějším krajem, co se kůrovce týká. To, co jsem viděla v Telči, v Dačicích, to je apokalypsa. Obávám se, že v boji s kůrovcem taháme za kratší konec provazu. Těch vlivů je samozřejmě víc, teplo, sucho, rozdrobené vlastnictví, technika, nedostatek lidi. Ale za našimi hranicemi situaci stále ještě zvládají. A pokud jde o to, co bude po volbách, to porcujeme medvěda, který ještě běhá po lese.