Kromě herectví je také spisovatelem, dramatikem, kreslířem a publicistou. Při našem rozhovoru jsme se ale soustředili především na herectví už proto, že jsme se setkali na letošním Divadelním Pikniku ve Volyni.

O vás se ví, že jste se k profesionálnímu herectví dostal přes amatérské divadlo. Kde jste začínal?

Pochopitelně tady ve Volyni. Začal jsem někdy v osmašedesátém roce. Jako puberťák jsem se motal kolem divadla, spíš jako osvětlovač. Na jeviště mě vytáhl Jarda Kubeš. Volyně v minulosti dost žila divadlem. V jednu dobu tady byly čtyři soubory na velmi slušné amatérské úrovni. Hrál jsem u Fála, Hejtmánka potom režíroval Jarda. Měl jsem na starosti i organizační věci a psaní textů. Pak nás obsadil Honza Kratochvíl do takové televizní grotesky, jmenovalo se to Kolaudace a vysílalo se to v den znovuotevření Stavovského divadla. A přes to jsem se dostal k Pošívalovi a ten byl dobrý. Nikdo mě nenaučil o divadle tolik, co on. A škoda, že mě toho nenaučil víc. Pak řekl, že jsem volný a doporučil mě do kolínského divadla. Nastoupil jsem tam, pár měsíců nato to divadlo zrušili a já měl kliku. Hráli jsme Romea a Julii a tam přišel Pecha, že by potřeboval, jestli bych nezaskočil zahrát roličku Petra v téhle hře. Tak jsem na to samozřejmě kývl. Ze tří výstupů bylo osm. To kolínské divadlo nakonec skončilo, protože tam nebyli herci srostlí s tím městem a byli tam najatí herci, kteří dojížděli. To je vždycky špatně. Ty herce musí lidi pak potkávat v hospodě a ve městě. Jinak to nefunguje.

Co jste vlastně původně vystudoval a do jakého oboru jste směřoval?

Chodil jsem na gymnázium ve Strakonicích a pak začal studovat kybernetiku, ale to nějak nedopadlo. Za dob normalizace jsem byl vyloučen a pak jsem se živil, čím se dalo. Vystřídal jsem toho hodně. Vykládal jsem vagóny, dělal uklízečku, vrchního i řidiče vysokozdvižného vozíku. Pak jsem také psal, což dělám dodnes, ale už ne jako redaktor.

U kterého z režisérů byste rád točil?

První film jsem točil se slavným režisérem Guillerminem. Musel jsem na kompars, kdy vybírali pubertální až adolescentní modrooké blonďáčky, kterým jsem byl. Bohužel nám dali o číslo větší mundury a helmy, vylepali nás, takže se ukázalo, že celý konkurs byl zbytečný, protože vůbec nebylo vidět, jestli je někdo blonďatý nebo modrooký. V tom filmu jsem se vůbec neviděl, jen vím, že tam někde jsem. S Krejčíkem jsem točil v Božské Emě. S ním mi další točení uteklo, a s tím bych ještě točil rád. Nabídnul mi krásnou roli, jenomže na Kavčích Horách měl problematické vztahy, oni mu to furt odsouvali a odsouvali a já už pak byl obsazený, hrál jsem Jaga v Othellovi a další role, divadlo mě neuvolnilo a tak to hrál Martin Huba. Měl jsem rád Moskalyka. Jednou se ozval telefon a v něm Moskalyk, jestli bych si nechtěl zahrát v Četnických humoreskách. Říkal jsem si, že i kdyby to bylo blbý, tak půjdu. Ale ono to blbý nebylo a měl jsem obrovské štěstí, protože to byl jeden z posledních dílů, které on režíroval. S nim se spolupracovalo krásně. Když jsme dělali Hospodu, vymyslel mi roli, abych nemusel nic dělat, ale byl od začátku divákům nápadný. Jak jsem ten klouboukový typ, všichni měli klobouky na věšáku a já ho měl na hlavě a všichni kouřili, protože to bylo zadarmo, a tak jsem se jako silný kuřák obětoval a nekouřil. Nechával na mě pořád jednu kameru, udělal prostřihy a vymyslel mi krásnou scénu, kdy s mladým nadupaným frajerem vymetu hospodu. To jsem měl radost! To bylo miloučký. Hrál jsem u Trošky i u Jakubiska v Báthory jednovětnou roli kastelána. To byla role, které se dřív v divadle říkalo – paní nesu vám psaní. Když někdo přišel, že by chtěl dělat divadlo, dali mu roli, kdy měl přinést dopis, říct tuhle větu, a to byl takový test. Když to dokázal, nezakoktal se, neupadl a neporazil kulisy, tak mu řekli, možná jo. V moderním divadle se tyhle role škrtají. Nebudou v souboru živit dalšího herce. Myslel jsem si, že si už nikdy nezahraju a najednou přišla pozvánky do Báthory… A na tu jednu větu jsem měl i jazykovou poradkyni, protože se to točilo v angličtině.

V jakých filmech a seriálech jsme vás mohli vidět?

Zahrál jsem si hodně v kriminálkách. V Raplovi, Kriminálce Staré město, Mordpartě v Policii Modrava, Kriminálce Anděl a Četnických humoreskách. Pak ve filmech Božská Ema, Most u Remagenu, Běžci, Báthory, Ze závislosti do nezávislosti, Cesta do Říma, Kolaudace. Zahrál jsem si i u Trošky v Kameňáku a ve dvou dílech Slunce, seno. Byly i seriály Ordinace, Ohnivý kuře, Cesty domů a První republika.

Jakými divadly jste prošel?

Kromě toho ve Volyni ještě Mětským divadlem v Kolíně a v Šumperku. To vyhořelo a hrálo se v provizoriu. Šel jsem na volnou nohu a hrál v Divadle Antonína Dvořáka, v Dejvickém divadle a v Českém komediálním klubu. Zahrál jsem si v Krobotově inscenaci Shakespearova Hamleta roli Fudzi a v Radzinského monodramatu Kobu v režii Jaromíra Janečka a taky jsem byl Estragon v Pošívalově inscenaci Beckettova Čekání na Gogota.

Která natáčení si nejvíc pamatujete nebo které věci se vám nejvíc líbily?

Líbilo se mi natáčení Rapla, i když nejvíc se mi líbila ta nultá řada, co se jmenovala Cirkus Bukovsky. Že jsem mohl sprostě řvát na Slávka Jandáka a zastřelit ho, to byl pocit k nezaplacení. Hraju bezďáka. Jsem nečesaný, nemytý, zarostlý, špinavý.

Jak se dnes hercům žije?

Dneska se hodně kupuje na klíč od agentur, jako První republika, ale za to nedostáváte reprízné. Něco si točí televize sama, jako Rapla, a tam reprízné dostanete. Je to jako v každé jiné práci. Buď máte jistotu stálého angažmá, nebo jste na volné noze, sháníte práci přes agentury nebo na doporučení a čekáte, kdy zazvoní telefon a někdo vám nabídne práci. Ale musí o vás pochopitelně vědět.