Na začátku všeho byla závist. „Už jako malá holka jsem maminkám záviděla okénkové kočárky, ve kterých vozily své děti. Když jsem potom já čekala dítě, tak byl okénkový kočár už za vodou. Když jsem čekala druhou dceru, přišla opět závist na řadu. Tenkrát jsem si přála kočárek, který byl tak drahý, že jsem si ho nemohla dovolit. Ale koupila jsem si ho po pětadvaceti letech do sbírky, dopřála jsem si tu radost. Okénkový bohužel stále nemám,“ zmínila Marie Kubatová, která kočárkové setkání uspořádala.

Po dlouhých letech, kdy nebyl čas na koníčky, přišla ta správná doba. „Už mám prostory, kde si mohu sbírku kočárků tvořit. Ale zase přišla závist. Sociální sítě jsou totiž plné srazů po celé republice, pro mě jsou ale nedostupné. Tak jsem si letos v létě řekla, že se nedá nic dělat a budu muset připravit setkání tam, kde bydlím. Oslovila jsem starostu a místní Český svaz žen, nikdo mě neposlal někam, všem se nápad líbil. Pak jsme hledali termín. A 16. září jsem dostala nabídku na 28. září, takže za dvanáct dní. Byla to tedy rychloakce, ale jak je vidět, ujala se,“ dodala sběratelka, která přispěla deseti kočárky. Ve sbírce má ještě další tři, na kterých je ale ještě hodně práce.

„Původně jsem si chtěla pořídit jen jeden historický, jeden retro a jeden pořádný moderní. Říkala jsem si, že to mi stačí. A mám jich nakonec třináct. Ale ten vytoužený s okénky mi stále uniká,“ smála se Marie Kubatová. „Moc mě potěšila dnešní účast, netušila jsem, že se nás tu sejde tolik,“ doplnila.

S jedním z nejstarších kočárků na sraz přijela místní obyvatelka Hana Popelková. „Vozila se v něm moje sestra, která se narodila v roce 19950. Ale jestli ho už měl někdo před tím, to nevím. Vypadá, že je hodně starý. O akci jsem se náhodou dozvěděla včera, tak jsem se vydala najít kočárek na půdu, dala jsem ho trochu do pucu a jsem tu. Našla jsem z té doby ještě i ručně vyrobenou hračku, slona,“ řekla.

Několik dalších žen sice vlastní kočárky nepřivezlo, dělaly ale „vozatajky“ kočárkům ze sbírky Marie Kubatové. „Můj kočárek už bohužel není. Byla to Liberta, ta byla tenkrát velkým hitem. Měla jsem ji na půdě, ale mladí bohužel všechno vyházeli. To je normální, nebyli jsme jiní. Také jsme vyhazovali věci, za které bychom dnes dali život,“ zmínila Jana Doubravská z Kardašovy Řečice. „Jsme všichni moc rádi, že s tímto nápadem Maruška přišla, naše město tak zase o něco víc žije,“ dodala.