Do Letů si tentokrát nenašli cestu členové vlády. Nejvyšší přítomnou ústavní činitelkou byla místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, účastnila se také poslankyně a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková nebo poslanec Ondřej Babka. Vedle dalších vyslaných zástupců ministerstev, institucí, organizací, velvyslanectví a konzulátů přijeli také vrchní zemský rabín Karol Sidon, předseda federace židovských obcí Petr Papoušek, ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek nebo Alice Heráková z Muzea romské kultury.

Hlavní tvář pietních aktů v Letech, předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička, pronesl v úvodu důrazná slova na adresu těch, kteří napomáhají společenskému pnutí. „Co museli být dozorci za bestie, když neměli slitování ani s dětmi,“ prohlásil Růžička před uctěním památky nejen obětí letského tábora.

„Toto posvátné místo se svou koncentráčnickou historií i současností se stává skutečným zrcadlem doby, která není k menšinám, především té naší, zrovna přívětivá. Romové jsou vytlačováni na okraje měst a obcí, ke slušnému bydlení se málokdy dostanou a ve vzdělávání se stále setkáváme se segregovanými školami. Co to je za fenomén, že nás společnosti nevnímají jako sobě rovné?“ ptal se Čeněk Růžička.

Dodal, že pocity nadřazenosti umocňují předsudky. „Na tohle jsme si my, Romáci, nezvykli a nikdy nezvykneme. Musíme se postarat o to, aby nás lidé potřebovali. Aby nás potřebovali, musíme se stát dobrými řemeslníky, policisty, úředníky, lékaři, vědeckými pracovníky, musíme být více vidět ve službách. To jsou řešení, která přinášejí viditelné výsledky. Je nezbytné, aby byl politiky v celé Evropě anticikanizmus veřejné odsuzován, jako je odsuzován antisemitismus. Doposud se tak neděje,“ myslí si Čeněk Růžička.