Muzejnictví je obor, kterému je třeba rozumět. Aby sbírky měly výpovědní hodnotu, je třeba umět jednotlivé předměty dobře zařadit, popsat, udržovat a také prezentovat způsobem, který bude pro návštěvníky zajímavý. Komu jinému by se takový počin měl podařit než člověku, který má v tomto oboru letité zkušenosti. Muzejnictví bylo povoláním Ladislava Čepičky a stále je jeho koníčkem.

Původem Pražák vystudoval obor prehistorie a dějiny umění na Karlově univerzitě. V roce 1989 byl členem programové rady Občanského fóra. Působil ve Vojenském historickém muzeu v Praze, kde mimo jiné uspořádal v pozici kurátora velkou výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Tu během krátké doby zhlédlo 150 000 návštěvníků. Zabýval se rozvojem regionu Křivoklátska a stál u zrodu Regionální rozvojové agentury Střední Čechy. Vimperáci ho znají jako ředitele zámeckého muzea, kterým byl do přechodu místního zámku pod Národní památkový ústav. V současné době se věnuje regionálním i neregionálním dějinám.

Historie vimperských měšťanských domů 

Počinem spolku, na který je právem na svou realizaci hrdý, jsou cedule na vimperském náměstí, které turisty provedou historií měšťanských domů čp. 7,9, 13,18,34,35,37,39,40,43,44 a 45. Požár v roce 1904, který zničil téměř polovinu domů kolem náměstí a poškodil nadzemní části většiny ostatních. Renesanční, barokní i starší štíty zmizely a celé náměstí získalo rychlou přestavbou v letech 1904 – 1905 převážně secesní podobu s některými prvky historizujících slohů 19. století. Na věčnou památku obětí požáru a zasahujících sborů byla umístěna 27. července 2015 na jednom z domů pamětní deska.

Vimperk se tím stal sice atraktivním pro známý televizní seriál Šumná města, ale autentické architektonické svědectví jeho historie bylo nenávratně umenšeno a dnešní podoba domů na náměstí neladí s jeho středověkou dispozicí. Pomocí cedulí, se tak návštěvníci města dozvědí více o dávné historii jednotlivých domů.

„To město má veliký potenciál a je škoda jej nevyužít. O to se také snažíme v našem spolku a nejsme to jen my. Jsou zde další spolky, jednotlivci a organizace, které se na tom podílejí. Například pořádánín Pecha Kucha Night, která upozorňuje nejen na osobnosti spojené s městem, ale také na zajímavá místa, která vybírá ke své prezentaci,“ řekl při naší návštěvě v pátek 8. května Ladislav Čepička.

Co by mělo být v městském muzeu?

Městské muzeum a galerie by se podle slov Ladislava Čepičky měly věnovat historii města a původního vimperského panství. „ Zatím složitě vyjednáváme o vhodném prostoru pro založení muzea. Pokud by se to povedlo, bylo by to skvělé. Podporují nás i někteří památkáři, máme samozřejmě i dramaturgický plán a tolik exponátů, že pokud by byl vhodný prostor, můžeme se dát do díla. Rozhodně jej máme čím zaplnit. Máme vlastní sbírky zapsané podle muzejního zákona. Máme ohromnou sbírku obrazů. Nedávno jsme získali čtyři portréty starých a mladých Víznerů, kteří měli nejznámější hostinec ve Vimperku, kde se odehrávala veškerá spolková a kulturní činnost,“ vyjmenovává předseda spolku.

Nejde tedy o žádný amatérismus, i když Asociace muzeí a galerií, které je Ladislav Čepička spoluzakladatelem, ráda vidí i různé počiny sběratelů a nadšenců, jenž zakládají malá vesnická muzea a podobně.

„ Z takového nadšení vzniklo například muzeum provaznictví a mnoho dalších a je to dobře,“ podotýká Čepička.
Nezapomněl připomenout i pro město důležitou vojenskou historii, která je ve zdejších končinách velmi známá. V rámci chystaného muzea by rád udělal i expozici vojenských dějin Šumavy. „Ve Vimperku byla největší posádka na Šumavě. Bylo tady osm pluků a spousta lidí sem jezdí například na poutě třeba ze Slovenska a svým vnoučatům ukazují, kde sloužili. Pořád se sem vracejí a funguje to tady. Od roku 1918 byl Vimperk posádkovým městem. Kromě toho byl Vimperk nejprůmyslovější město široko daleko. Byly tu velmi známé tiskárny, kde se tiskly knihy. Když se podíváte do knihovny, tak každá jedna a půltá knížka byla vytištěná ve Vimperku. Kovopodniky, dřevopodnik a všemu tomu položil základ Steinbrener, který tady založil nejen tiskárny, ale i přidružené výroby na bedny a podobně. To byl takový šumavský Baťa a málokdo ví, že měl pobočky ve dvaadvaceti státech světa,“ popisuje své záměry a část historie Vimperka Ladislav Čepička.