Anketu, kterou v minulosti třikrát ovládl Martin Hanzal, naposledy v hlubockém dresu, opanoval  tentokrát pro změnu hlubocký odchovanec Tomáš Vochozka, jenž vyhrál kanadské bodování základní části jako hráč Krumlova. Druhý byl Dlouhý ze Strakonic a třetí veselský matador Mikeska.

Robin Rákosník byl hned v závěsu a v soutěži došel s Rytíři do čtvrtfinále, kde je zastavil Slavoj Český Krumlov. Pak mohl bek skládat účty: „Myslím, že sezona nebyla úplně špatná na to, jak jsme začínali a moc se nám nevedlo. Zakončili jsme ji dobře, škoda předposledního zápasu v Krumlově, jinak jsme hráli solidně,“ přemítala největší současná hvězda Hluboké. Slavoji dala po vyřazení kredit: „Mají skvělý útok i obranu, a hlavně dávali důležité góly. Doma na co sáhli, to nám dali do brány, takže klobou dolů, jak hráli,“ prohlásil Rákosník na adresu semifinalisty. Že to byla pro medvědy konečná a titul braly Strakonice, po letech opět druholigové, je už jiný příběh.

Od zranění Josefa Milera, který si pochroumal kotník a musel na operaci, nosil Robin Rákosník na hrudi kapitánské céčko, a tak na něj po vyřazení padla povinnost vystoupit v kabině a pronést několik vět. „Řekl jsem klukům pár slov. Myslím, že bylo třeba je trošku povzbudit, že tímhle svět nekončí. To je vždycky lepší, než něco vyčítat,“ nastínil obsah svého proslovu v Hokejovém centru Pouzar, když se za hráči zabouchly dveře.

Pod hlubockým zámkem to byla především jeho sezona. Obránce dominoval sebevědomou hrou, útočnými výlety, a dokonce ovládl bodování týmu, což se bekům podaří jen výjimečně. Dvaceti vstřelenými brankami oslnil. „Dařilo se mi,“ souhlasil Rákosník a pokračoval: „Já jsem nejradši, když se daří týmu. Tohle je takový bonus, když se získají nějaké ty body k tomu,“ komentoval skromně svou bilanci. Mezi útočníky tentokrát chyběla osobnost, která by se pravidelně prosazovala, tak za to vzal obránce. „Měl jsem i hodně štěstí, že se to ke mně někdy odrazilo a spadlo to tam. Jsem rád, že jsem týmu mohl pomoci,“ pravil bek, jenž prošel mládeží Motoru až do extraligy juniorů a svého času si z Hluboké odskočil do Francie, aby se zase vrátil do mateřského klubu. V základní části stihl od září odehrát porci 24 zápasů s bilanci 16+17. V semifinále pak přidal další čtyři góly a dvě asistence.

Bez mezi mlčícími střelci

Stávalo se, že zůstal mezi střelci osamocen, například při prvním utkání play off v Českém Krumlově (7:2), kde se spoluhráči odmlčeli. „Rád bych poradil, jak to zlomit, ale ono to někdy nejde. Když se nedaří, tak je to špatný,“ krčí rameny Robin Rákosník a souhlasí, že loňské play off celkově zastihlo Hlubokou lépe připravenou a ve větší pohodě. „Na začátku této sezony se nás scházelo při tréninku deset, dvanáct… Nebylo to úplně ideální. Asi tak,“ naznačil důvody.

Přesto na konci února, když odložil výstroj, nepřemýšlel o změně soutěže, ani klubu. „Myslím, že není úplně kam se cpát,“ uvažoval a už se mu hlavou honily otazníky, jak Rytíři zvládnou období strávené v azylu, než u Vltavy vyroste nová aréna. „Budeme hrát domácí zápasy nejspíš u Pouzara. Chci, abychom se umístili líp než letos, šli do bojů v play off z lepší pozice a sezona neskončila tak brzy jako ta letošní,“ přál si hlubocký patriot, který se po boku Romana Rákosníka staršího v posledních letech staral o údržbu zimního stadionu. V Kuki aréně dělal ledaře, a to je funkce, kterou na zbořeništi ani na stavbě úplně nepotřebujete… „Teď budeme mít dva roky pauzu, ale zase budu pomáhat na plovárně, kde táta dělá správce. Takže jsme furt někde spolu,“ uzavírá s úsměvem syn místní hokejové legendy.