Sezona 2022–23 byla pro Hull první po znovuzaložení, byli jste možná trochu za otloukánky soutěže. Nyní už to bylo lepší, že?
Rozhodně. Když se vrátím na začátek, tak mě do Hullu přivedl v současné době můj trenér a manažer v jedné osobě Matthew Davies, který proti mně nastupoval, když jsem byl ještě ve Swindonu. Říkal, že už musí skončit kvůli kolenu s aktivní kariérou, ale vrací se domů a chtěl by mě tam jako hlavní import. Věděl, že umím dávat góly a věřil ve mě. Cítil jsem velký zájem a také jsem měl možnost mít po letech jasno o příští sezoně dost dopředu, nechtěl jsem zase čekat až někdy do července jako předchozí sezony. Šel jsem tedy do toho, po dvou telefonátech jsem byl rozhodnutý a moc nebral v potaz, že je to opravdu nový znovuzrozený klub, který se vracel po nějakých pěti, šesti letech. Byly tam počáteční problémy, učili se spoustu nových věcí, protože jsou na řízení klubu jen dva – trenér a manažer řeší sportovní stránku a pak druhý je tam majitel přes finance, marketing a tak dále. Třeba my zahraniční importi jsme měli problémy s vízy. Kádr se teprve budoval a bylo to znát na výsledcích. Mně se tam ale líbilo, a protože jsem byl v klubu od začátku, tak jsem viděl celý proces, že to jde správným směrem. Když splnili mé podmínky, tak nebylo nad čím přemýšlet a relativně krátce po sezoně jsme se domluvili, že tam budu. Mám tam se všemi výborný vztah, rozhodovala i lidská stránka, takže jsem v Hullu viděl budoucnost. To se absolutně potvrdilo, přišli lepší hráči a s letošní sezonou už jsme byli velmi spokojeni.

Jak se vám tedy v konkurenci NIHL dařilo?
Je tam trochu jiný systém a můžete vyhrát během sezony hned tři trofeje – podzimní pohár, základní část a play off se závěrečným turnajem, kde jsou čtyři nejlepší týmy celé ligy. Nejcennější je ale ta trofej za dlouhodobou základní část. Tam jsme chtěli skončit v nejlepší pětce a my jsme skončili čtvrtí, takže se sezona hodnotila velmi úspěšně. Dostali jsme se i do play off a v poháru jsme se probojovali do finále, ale tam nám to uteklo upřímně s lepším týmem. Po této sezoně se nároky zvyšují a myslím, že v nadcházejícím roce, kdy tam budu pokračovat, už budeme muset aspoň jednu trofej vyhrát. Naplňuje se, co jsem cítil po té první neúspěšné sezoně, že má všechno svůj vývoj a nic nejde hned, ale bylo to dobře nastaveno a teď může klub začít sbírat úspěchy.

Sám jste měl průměr více než dvou bodů na zápas, byl s vámi klub spokojen?
Spokojeni jsme všichni, ani jsem to nečekal. Ale jak už jsem hrál tuto soutěž třetím rokem – předtím jednu sezonu za Swindon a jednu za Hull, tak jsem věděl, jak ji hrát, a že s dobrými spoluhráči, kteří k nám přišli, můžu udělat se svými schopnostmi 100 bodů. To byl takový můj osobní cíl, nakonec jsem jich posbíral dokonce 111, což je super. Hrajeme na tři lajny, ale pak už nás občas točí třeba jen dvě, do toho jsem skoro celé dvě minuty na přesilovce, takže mám obrovský prostor na ledě. Body se ode mě očekávají…

V kompletním rozhovoru Emil Švec prozradí, kolikátý byl v bodování celé soutěže, jestli jej lákala nějaká nabídka z nejvyšší britské soutěže, nebo čím mu Hull tak přirostl k srdci? Je to jeho nejlepší zahraniční angažmá? A kdy má v plánu návrat z Anglie domů? To všechno přineseme už ve středu. Zatím si můžete prohlédnout fotografie z archivu Emila Švece.