Utkání se od první střely na branku hrálo podle milevských not, a jakmile natažená třísla vyřadila ze zápasu lídra Hluboké Martina Hanzala, bylo zřejmé, že se v Budvar aréně schyluje ke korunovaci nového mistra. Portál JcTEĎ.cz byl u toho, když obhájce titulu dosáhl na stříbro, a bezprostředně po konci sezony zpovídal poražené finalisty.
Trenér HC Knights Filip Hejda se snažil hned hodit zklamání za hlavu a před novináři hodnotil sezonu v pozitivním duchu: „Dneska to bolí hrozně moc, protože jsme chtěli sérii ještě posunout do Milevska. Ale druhé místo bude s odstupem času parádní. První, čím bych chtěl začít, je gratulace soupeři, protože hrál krásnej hokej. Prohrávat s ním každý zápas bylo i s tak zkušenými borci, který jsem měl za zády a na který jsem neskutečně pyšnej, hrozně těžký a dnes jsme to, bohužel, nezvládli a neotočili to. Chtěl bych moc poděkovat nejen hráčům, ale i fanouškům a všem lidem, kteří se pohybují kolem hlubockýho hokeje, protože na Hluboký to není jednoduchý, je to dřina, srdíčko a oběť. S naším zimním stadionem to máme ještě trochu složitější a patří dík všem, co čímkoli přispěli, od pokladních po kustody. Připravíme se samozřejmě na další sezonu a uděláme všechno, abychom těmhle šikovným klukům byli zase konkurencí.“
Veterán Kamil Ťoupal, jenž patří v 51 letech mezi opory Rytířů, musel po třech prvních místech (2x se Samsonem ČB) spolknout finálovou porážku: „Milevsko si to zasloužilo, za to úsilí a peníze, co do toho za ty roky dalo, to asi jednou přijít muselo. Pro naše kluky je taky dobrý si to zažít, stát na modrý čáře a koukat na ty radující se, protože v dalším finále, co pak člověk zažije, udělá o ten krok víc. Tohle zažívat nechce, já taky nějaké finále v kariéře prohrál a člověku to vždycky dá motivaci ho příště vyhrát. V Německu jsme s Landshutem dvakrát finále prohráli, do třetice jsme ho pak vyhráli. Loni jsme s Hanzim a Davidem Nedorostem měli Vítej, zlatý hattricku! Letos nevím, jak bychom to nazvali…“ Bude harcovník pokračovat v kariéře? „Zdraví drží, asi jo. Jestli mě žena pustí, samozřejmě!“
Rychlík David Nedorost nepřestává udivovat pohybem po hřišti, a kdyby odehrál více zápasů, jistě by atakoval špic kanadského bodování: „Série byla těžká, oni dobře bruslili, mají mladý tým, Nás ničila zranění, do zápasu nám vždycky někdo chyběl, jeden dva hráči, a protože kádr je úzký, bylo to znát. Pak už chyběly síly. Ve druhém zápase se nám podařilo výsledek otočit, ale ve všech zápasech jsme měli špatný nástup, rychle jsme prohrávali 0:1, 0:2 a bylo těžké to otáčet. Říkali jsme si, že nástup musí být lepší, ale nedali jsme si pozor a zase nás potrestali.“ 22. března slaví 44. narozeniny, uvidíme ho v další sezoně? „To je daleko, teď si dám pauzu. Jak se přidalo víc zápasů, začínal jsem dlouho, až v listopadu, a kdybych hrál příští rok, mám v plánu udělat to taky tak, protože s play off na tři zápasy je to náročné. Věk nezastavíš, do toho máš práci a není moc prostor, kde nabrat síly.“
Útočník Karel Schmidmayer naskočil po odpykaném trestu odpočatý a 31 vteřin před koncem dal výsledku konečnou podobu – 2:5: „Strašně mě mrzelo, že jsem nemohl naskočit do zápasu v Milevsku. Vlastně jsem nehrál skoro dva zápasy, protože vyloučení přišlo brzy. Člověk celou sezonu hraje o finále a pak dostane takovou nesmyslnou stopku. Nevím, kdo to usoudil, ale za mne šlo o nesmysl. Hráč odehrál puk, dohrál jsem ho, ano, šel jsme ze strany, což je nějaký mrtvý úhel, ale protihráč normálně dohrál, další třetinu šel znovu na led.“ K poslednímu utkání série: „Dnešní zápas jsme nastoupili zase špatně, jako každý zápas v téhle sérii jsme zaspali začátek a asi po deseti minutách první třetiny jsme byli venku. Kvalitní soupeř, gratulujeme. Je to bolavý, jak to vyhrajete jednou, chce to člověk vyhrát pokaždý. Ale půlku, možná tři čtvrtě sezony se nám nedařilo: bylo nás málo, zranění, hodně zápasů, vypadalo to různě, takže podle mne úspěch.“
Mladík David Kouba, nováček v kádru Hluboké dobře doplnil útok a k titulu se Samsonem přidal do sbírky stříbro: „Zase jsme zaspali začátek, vlastně jako každý zápas s nimi. Musím uznat, že tentokrát měli navrch a asi si to zaslouží, protože to odmakali. My jako kdybychom tenhle zápas vypustili, je to škoda. Chtěl bych poděkovat divákům, že přišli. Sezona byla podobná jako na Samsonu, zase si mě vyžádali Martin Hanzal s Davidem Nedorostem, ale sezonu jsem dohrával pokaždé s někým jiným, protože tam byly tresty, stopky a nebyl zápas, abychom hráli ve stejných formacích. Muselo se hodně improvizovat. Cítím zklamání, prohrané finále mrzí. Vždycky chcete vyhrát.“
Obránce Petr Škopek za stavu 0:3 v přesilovce snížil a dal týmu naději, kterou ale oslabený a unavený obhájce titulu nezúročil: „Teď po tom zápase je to zklamání, samozřejmě. Ale kdybychom se vrátili k tomu, jak sezona probíhala, v jaké jsme hráli sestavě, v jedenácti dvanácti lidech, tak by byl každý za to druhé místo rád, a když to shrnu, je pro nás druhé místo úspěch. U nás bojujeme se stadionem a v prvním kole jsme měli výhodu, že ještě byl led. Pak už bylo jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. S Milevskem to bylo taky o štěstí. Je vidět, že má mladé hráče, hráče z univerzity, kteří jsou pořád na ledě, a to je taky určitě znát. Byli lepší. Zase jsme po první třetině prohrávali o tři góly, první střela – gól. Nemohu říct, že bychom nebyli připraveni, ale prostě jim to tam padlo a stávalo se to i zápasy předtím.“ O metru rozhodčích, kteří začali finále snad až příliš úzkostlivě, a Hluboká se tak nedostala k důrazné hře: „Milevsko nemá rádo, když jim hrajeme do těla. Žádný tým, žádný soupeř to nemá rád. V takových zápasech, jako je finále, si myslím, že by rozhodčí některé zákroky na hraně mohli pouštět. Hokej je kontaktní sport. Ve třetí třetině byly některé situace podobné jako na začátku, ale už je pouštěli.“