Dlouho se na jihu nezdržel, v úterý zamířil do hlavního města. Takhle putuje republikou a násobí radost, kterou Východočeši udělali svým fanouškům a celé své hokejové rodině, když vyhráli finále nad Třincem. „Vyzvedl jsem si ho v neděli v Pardubicích od Tomáše Hrubého, což je náš vedoucí. Jel jsem s ním domů a v pondělí jsem měl takovou menší akci. Tedy měla být menší, ale nakonec se k nám domů přijelo podívat a vyfotit hodně lidí. Dopoledne jsem ho měl v gymu, kde trénuju, a dneska jsem ho vzal do Arpidy, kam brácha chodí, ukázat ho dětem a lidem, kteří se tu o ně starají. Bylo to hezký, no a ještě dnes s ním jedu do Prahy, abych ho předal Karlu Mlejnkovi,“ popisoval v úterý po obědě „kurýr“ Jiří Smejkal a chystal se na cestu.

O něco dřív než on dostal Masarykův pohár do opatrování Jáchym Kondelík. „Bavili jsme se v gymu. Chtěl to stihnout, než se mu narodí malej, proto ho měl čtrnáct dnů zpátky. Takže to vyšlo tak, že jsem si ho musel převzít v Pardubicích, no ale to nevadí…,“ mávne rukou majitel bronzu z MS 2022. Letos přidal i výrazný klubový úspěch. Plánované poklidné setkání na Srubci se u Smejkalů změnilo skoro na zahradní párty. „Byli tam spíš naši známí a lidi, který to zajímalo. Mohlo se jich tam vystřídat třicet, čtyřicet… Mělo to být focení, ale stala se z toho malinko akce, samozřejmě bez alkoholu,“ popisuje s úsměvem odchovanec Motoru. Rodina byla natěšená, až Jiří s trofejí dorazí, a dočkala se jako první. „Byli jsme domluvení, že v neděli odpoledne přijdou jenom rodinní příslušníci a hodně blízcí kamarádi. Sedli jsme si, něco jsme ugrilovali a taky jsme si udělali pár fotek,“ líčí hráč s oblíbenou třináctkou na dresu.

Od sezony 2013-2014 se mistři extraligy radují z Poháru T.G. Masaryka. Hned pětkrát ho od té doby získal Třinec. „Tohle je replika. Po finále vám dají na ledě originál a za půl hodiny vám ho seberou,“ vysvětloval při návštěvě Arpidy Jiří Smejkal. Postavil pohár na stůl, a kdo projevil zájem, mohl se u něj vyfotit, na požádání s ním mistr extraligy ochotně pózoval. Na podstavci replice chybí jména šampionů, ale každý malý kluk od hokeje ví, kdo ho získal, a že na jihu Čech je svátkem, když ho ukořistí někdo odsud. Tentokrát se radovalo hned trio Sedlák, Smejkal, Kondelík! „Pamatuju si, že když jsem byl malej, tak ho vyhrál Luboš Rob starší, protože mám fotku, jak tam s ním stojím,“ vybavil si Jiří Smejkal Kondorův triumf se Spartou, s níž oslavoval i Martin Štrba. „Nikdo jiný mě teď upřímně nenapadá.“ Mimochodem, budějovický Motor čeká na titul od roku 1951, kdy ho vyhrál poprvé a zatím naposledy.

Za rok by rád přijel zas

Pardubice se radovaly po čtrnácti letech a Jiří Smejkal bráchovi a jeho kamarádům v Arpidě slíbil, že když trofej obhájí, dorazí s ní i za rok. „Tak snad se to povede. Ale jak jsem říkal už dřív, bylo to těžký. Není jednoduchý to vyhrát!“ Jihočech si oslavy vychutnal plnými doušky a nyní už je v plné přípravě. „Nejvíc si to člověk samozřejmě užíval těsně po vyhrání titulu. Teď už to já osobně ani moc nevnímám. Spíš když vidím ty lidi, když se s tím vyfotí a mají z toho radost, tak mám radost s nimi. Jinak já už z toho teď nežiju,“ naznačí Jiří Smejkal, že zůstává hladový a chce na úspěch navázat. „Mám za sebou ledy, trénuju už pátý týden a soustředím se na příští sezonu,“ říká odhodlaně forvard s reprezentačními ambicemi.