Jakmile dorazí mráz, zalijí plochu mezi mantinely vodou a spustí chlazení. „Vyměnili jsme prasklé mantinely, všechno, včetně okolí, jsme omyli. Jsme připravení, jen čekáme na počasí, až budou hlásit zimy, jinak to nenamrazíme. Potřebujeme mít v noci minus nebo alespoň na nule, abychom mohli stříkat led. Zatím je brzy,“ popisuje v podzámčí legendární bek a ledař Roman Rákosník.

Každoročně tolik očekávaná domácí premiéra by se měla letos odehrát 6. prosince, kdy Rytíři vyzvou na souboj Slavoj Český Krumlov. Pak už bude záležet na formě týmu a na počasí, kolik domácích duelů mužstvo ještě nabídne divákům, než Kuki aréna přenechá místo stavbě moderního stánku. Příprav na otevření sezony se kromě Romana Rákosníka ujal i jeho syn Robin, klíčový bek Rytířů, a také třetí do party – Michal Kostříž. „Zatím to vypadá dobře, až na počasí. Žádný problém nenastal,“ přikyvuje spokojeně starší z Rákosníků.

Tým, který se ve dvou minulých sezonách dokázal probojovat do finále soutěže, a v tom prvním Milevsko pokořil, se aktuálně potýká s užším kádrem. Roman Rákosník bedlivě sleduje výkony Rytířů, ostřížím zrakem pak monitoruje počínání svých dvou synů Romana s Robinem. Roman  momentálně chybí v sestavě a návrat prý není na programu dne. „Je zraněný, má něco s ramenem. V pondělí půjde na magnetickou rezonanci a po ní mu řeknou, co s ním bude. Vypadá to zase na prasklé pouzdro, což už měl na jednom rameně. To by měl po sezoně. Robin hraje furt. Kluci, co tu byli, nechodí, takže v kraji nastupují ve dvanácti, třinácti lidech. Hraje, kdo má ruce a nohy,“ komentuje situaci někdejší ligový bek. Příkladem jde paradoxně veterán, který podle data narození v občance na ledě dávno přesluhuje! „Kamil Ťoupal chodí stabilně. Dědek, dvaapadesát let,“ smeká Rákosník pomyslný klobouk. „Rok se s rokem sejde a skoro není, s kým hrát,“ diví se.

Rákosník starší patří ke generaci, která v Kuki aréně prožila největší boom hlubockého hokeje, včetně mistrovského titulu, pod který se – před bezmála dvaceti lety – podepsal ke konci kariéry ještě jako aktivní hráč a výrazná opora zadních řad. Později si vyzkoušel i roli trenéra a dodnes se stará o chod dosluhující Kuki arény. „Je to taková nostalgie, že jo, že se zboří… Zase na druhou stranu, když vezmu, že je otevřená dva, dva a půl měsíce v roce a stojí město dost peněz, tak je na čase to změnit,“ uvažuje Roman Rákosník. „Když se nový zimák postaví a bude vypadat jako na té studii, bude to moc pěkný. To bude bomba! To je asi jediný, co tu na Hluboké chybí,“ rozhlédne se po sportovištích u hlubocké cyklostezky. „Co dřív stačilo, když ale ještě byly zimy, je už teď paskvil. Spěje to k tomu, aby se tu postavilo něco nového, bylo by to fajn. Nebude tam pršet, sněžit ani padat listí, a to je základ,“ neroní bývalý obránce Motoru slzy za staré kluziště.