Pohádky ale ještě není konec. Mařík si jako jediný gólman, působící v Česku, přečetl své jméno v nominaci na světový šampionát hráčů do 20 let, kam výprava odlétá uprostřed týdne.  Reprezentant je odhodlán poprat se o místo v brankovišti, ale jak ujistil, přijme každou roli: „Určitě se nenaštvu, když chytat nebudu, takový je hokej,“ říká mimo jiné Matyáš Mařík v rozhovoru pro portál JcTEĎ.cz. Čeští junioři vstoupí do turnaje 27. prosince utkáním proti Kanadě.

Jak jste přijal nominaci na MS? A jak se na turnaj těšíte?

Strašně se těším, samozřejmě! Je to obrovský turnaj. Jako dítě jsem ho vždycky o Vánocích sledoval, snil jsem o tom, že tam jednou budu, a kdyby mi to někdo před sezonou řekl, tak si o něm asi budu myslet, že je blázen! Ale jsem nesmírně vděčnej, že jsem dostal všechny ty možnosti, i tady za áčko, a myslím, že tohle všechno mi pomohlo.

Před sezonou jste nevěřil, říkáte. Až tak na vás dolehlo působení ve Finsku, které jste po roce ukončil?

Ne, že bych nevěřil sám sobě. Spíš jsem s tím úplně nepočítal. Člověk je rád, když může rok před dvacítkama jezdit na reprezentační akce, a to se  mi, bohužel, povedlo jen jednou na konci sezony, která přece jenom povedená nebyla. Takže jsem byl rád za každou nominaci a doufal jsem, že ještě bude možnost se tam dostat. A takhle to vyšlo.

Ale trenéři vám nakonec dali šanci, abyste se ukázal, takže o vás věděli…

Na ty úplně první turnaje jsem v létě nejel, ale byl jsem na gólmanským kempu, kde mě pan Láska určitě viděl. A teď na posledním turnaji mi bylo řečeno, že když jsem nebyl na minulých akcích, tak budu o něco víc vytížený, měl jsem o zápas víc. Takže jo, asi se o mně vědělo a slyšel jsem někde, že to snad trenéři i říkali v některých rozhovorech.

Byl jste napnutý do poslední chvíle, anebo jste měl signály, že se dostanete do týmu pro mistrovství světa?

Měl jsem signály. Myslím, že většinou se to s kluky řeší dopředu, aby to věděli, což je vůči nim fér. Věděl jsem, že by to mělo klapnout.

Komu jste se pochlubil jako prvnímu?

Upřímně, jako první se to dozvěděla moje přítelkyně.

V brankářské trojici máte dva parťáky, kteří působí za mořem. Někdo bude chytat, někdo ne. Jste připraven přijmout každou roli?

Tak to prostě je, my se známe a já tam samozřejmě jedu bojovat a udělám všechno, abych chytal. Věřím, že na to mám, ale taky vím, že oba kluci jsou kvalitní gólmani a bude to těžký. Jdu do toho s čistou hlavou a cílem si místo v brance vybojovat, určitě ale nebudu naštvaný, pokud chytat nebudu. Takový je hokej, a hlavně je to mistrovství a já jsem rád, že tam vůbec můžu jet. A kdybych dostal nějaký zápas, to by byl bonus.

Cesta k nominaci vedla přes starty v extralize za áčko. Bylo to zásadní?

Určitě mi to pomohlo. Dostal jsem se sem, myslím, díky výkonům v juniorce, a taky jsem s nimi měl celou přípravu, takže jsem se tam mohl ukázat. Určitě mi to pomohlo a nasbíral jsem zkušenosti do budoucna, do další kariéry, za což jsem hrozně rád.

Na začátku sezony jako byste tušil, co se stane, že šance může přijít. Překonalo sedm startů už do Vánoc očekávání?

Já jsem si před sezonou řekl, že můj splněný cíl by byl i jeden. Tohle je úplně neskutečný. Samozřejmě dělám všechno pro to, aby třeba mohl přijít nějaký další, třeba i v Maxa lize, takže makám dál a jsem strašně rád i za těch sedm.

Váš návrat do Motoru už můžeme hodnotit jako vydařený, souhlasíte?

Věděl jsem, že to je správný krok, protože tam hrály roli i jiný věci, takový osobnější. Takže jsem o tomhle kroku vůbec nepochyboval.

Z Budějovic míří na dvacítky i Štěpán Hoch. Budete spolu na pokoji?

Už jsem se ho ptal a říkal, že spíš bude s Drančim – Samuelem Drančákem. Protože tu v Budějovicích spolu byli dýl, jsou to oba hráči, takže to samozřejmě neberu nijak zle a nevadí mi to. Tam jsou kluci všichni skvělí, takže ať budu s kýmkoli, určitě si vyjdeme vstříc.

Se Samuelem jste se v klubu minuli, takže se neznáte?

Známe se z reprezentací, občas tu Dranči v létě trénuje.

A co plzeňská stopa v českém týmu?

Jedeme tam čtyři – Adam Jiříček, Adam Titlbach, Adam Benák a já. Všichni jsme spolu hráli v dorostu, to bude dobrý.

Odlétáte už desátého prosince. Co vy a letošní Vánoce, jak je doma vyřídíte?

Nevyřídím, no… S přítelkyni jsme jeli slavit trochu dřív, ale na Vánoce holt doma nebudu.

Dárky jste opatřil s předstihem?

Jelikož je turnaj v Americe, kde jsou k mání atraktivnější věci, třeba oblečení, tak jsme se s rodinou domluvili, že něco nakoupím tam.

Pokud byste si přibalil domů medaili, byl by to asi nejhezčí dárek. Třeba kdyby se povedlo obhájit bronz…

Tak to samozřejmě! Myslím si, že tým na to určitě máme, takže záleží na tom, jak to všichni uchopíme, v jaké budeme formě a jaký ukážeme s kluky charakter. Ten v týmu určitě je, budeme bojovat. Je to velký turnaj, člověk ho sleduje odmalička a je hrozně fajn, že dřív jsem byl v pozici fanouška a teď tam můžu hrát. Je to nepředstavitelný pocit a strašně se na to těším!

Odlétáte v době, kdy se do áčka Motoru vrací uzdravená dvojice Klouček, Strmeň. Všechno jako by zapadalo do sebe, že ano?

Věřím na dobrou karmu. Že když člověk dělá to, co má, a vysílá do světa dobrou a pozitivní náladu, tak se mu to vrací. Myslím, že to není náhoda, že to tak prostě má být, a když tomu jde člověk naproti, tak se mu to vrátí.

Jak jste se dostal k takovému způsobu uvažování? Nechal jste si třeba od někoho poradit, anebo jste k němu dospěl sám?

Jsou lidi, kteří vám to říkají, ale je důležité, aby si to člověk zažil sám. Já to asi zjistil minulý rok ve Finsku, jelikož tam to bylo opravdu těžký. Byla to taková životní lekce. Takže mi v tom pomohlo dost lidí a měl bych určitě dát velký kredit mé přítelkyni, protože je v tom taky vyzrálá,  ve Finsku byla se mnou a hodně mi pomohla. Člověk si to zažije sám a pochopí.