Štěpán Hoch bere publicitu kolem návratu stříbrných hokejistů do Čech jako součást cesty, na kterou se vydal. „Nejhorší byl asi návrat, ten jet lag. Musel jsem se vyrovnat s časovým posunem. Jinak jsem v pohodě,“ potvrdil devatenáctiletý útočník. Kvůli počasí a podmínkám na letišti v Amsterdamu zůstalo evropské jádro mužstva pohromadě déle, než bylo v plánu, a hráči tak mohli vstřebat medailový úspěch společně. „Spousta jiných kluků hned druhý den odletěla do Kanady, protože tam jim lety nerušili. Takže nás tam zůstalo šest kluků z Evropy,“ vypráví Štěpán Hoch.

Ten po šampionátu v USA nezvažoval jinou variantu než návrat do mateřského klubu. Zámořskou kapitolu plánuje otevřít později. „Možnost by určitě byla, ale já ani nechtěl,“ neuvažoval, že by uprostřed sezony zůstal za oceánem, aby ho měl Utah víc na očích. Na domácím ledě v Českých Budějovicích tak mohl v pátek večer převzít plaketu a užít si potlesk Budvar arény při vítězném utkání s Plzní (5:1). Gesto ho potěšilo, gratulaci před fanoušky si užil. „Byl to skvělý pocit. Jsem rád, že tu na nás takhle myslí, váží si nás a tímhle nás ocenili,“ kvitoval mladík, jenž strávil ve hře tři minuty, a možná právě proto další den za juniorku proti Karlovým Varům (1:4) byl vytížen mnohem víc. Že domácí barvy posílil vicemistr světa, ukázal po devětadvaceti vteřinách, kdy přivítal Energii vedoucím gólem. Jako by chtěl vzkázat lídrovi: Jsem zpátky, těšte se! „Musím říct, že zápas byl dost rychlý, hrálo se nahoru dolu. Vary mě překvapily, jak rychle hrály. Bylo to dobrý, i když jsme prohráli,“ hodnotil juniorský reprezentant.

Nejdříve se po nemoci připomněl v extralize, kde asistencí u Kachyňova gólu poslal z Liberce opožděný novoroční pozdrav všem, kteří mu doma drží palce. Po dalším startu proti Plzni a za juniorku vykreslil pro JcTEĎ.cz procitnutí do klubové reality i svou pozici v extraligové kabině. „Návrat je samozřejmě těžkej. Všichni se vrátili, všichni se uzdravili, tak teď zas bude těžký se do hlavního týmu probojovat,“ vylíčil motivaci dravý forvard. Na tréninku si rozsekl ret o plexisklo na helmě a se sešitou ránou dostal při hře ještě bojovnější výraz. Ví, že turnajové stříbro mu samo o sobě cestu do sestavy neotevře, ani vstřelený gól Dánům, kterým se zapsal do statistik šampionátu. Svůj zápis má pořád v čerstvé paměti: „Kluci měli výborný forček v rohu. Čekal jsem mezi kruhy, dostal jsem to od Klímy a už pro mne bylo celkem snadné to trefit, protože jsem měl před sebou v podstatě prázdnou bránu.“

Kapitán Sikora se nechal slyšet, že po loňském bronzu prožíval větší euforii. U Hocha, který tehdy v týmu nebyl, postupně převládla ryzí radost z medaile. „Samozřejmě je lepší vyhrát zápas o třetí místo, než prohrát ve finále,“ váží emoce syn maséra Jihostroje. „Ale s odstupem času je to skvělý pocit a stříbro je za mne neskutečnej úspěch!“ vyznal se mladík před plakátem Jiřího Lály – ten medaili ve dvacítkách rovněž získal, ovšem před bezmála 50 lety, a později k ní, už coby obávaný kanonýr, přidal i zlato z mistrovství světa.

K prezidentovi na Hrad zavítají až v létě

Hokejoví fanoušci v Česku, kterým nebylo proti srsti ponocovat u televize, prožívali nejvíce vypjaté duely s Kanadou. Porážku ze skupiny Češi oplatili soupeři v semifinále a Javorové listy i tentokrát vyřadili. „Bylo to skvělý. Jak ten první zápas, kde padlo dvanáct gólů, tak ten druhý, ve kterém jich padlo deset. Bylo to vyhrocený. Parádní zápasy!“ usmívá se Štěpán Hoch. Zůstane nezodpovězenou otázkou, zda necelých čtyřiadvacet hodin po heroickém výkonu už Čechům nezbývalo dost sil pro finále, aby neporažené Švédy přetlačili, anebo rozhodlo něco jiného. „Těžko říct. Spíš jsme prostě už hokejově na ty Švédy neměli,“ uznává Hoch, že titul je ve správných rukou: „Stoprocentně.“

Po turnajovém úspěchu zůstává urostlý forvard nohama na zemi. Hokejový život jde dál. „Těžko říct, co bude, jestli na to někdo bude brát ohledy, nebo ne,“ zamýšlí se s nadhledem. Na zámořském ledě se zviditelnil, před pozorovateli z Utahu, kteří ho loni v létě draftovali jako 78. v pořadí, předvedl, co v něm je. Ukázal odolnost v soubojích, důsledný forčeking, práci pro tým – a skvělá vhazování! „Určitě je to takový ten první krůček, který by mi mohl pomoci k tomu, abych tam někdy v budoucnu mohl jít,“ souhlasí Štěpán Hoch. S Mamuty zůstává v pravidelném kontaktu, což je dobré znamení. „Bavili jsme se při mistrovství a několik hovorů jsme měli už i po mistrovství,“ netají se mladík ze sportovní rodiny. „Zajímali se o mojí hru a chtěli vědět, jak se po turnaji cítím,“ nastínil. Jak zněla odpověď ve verzi pro zvědavé novináře? Stručně a jasně. „Cítím se dobře. Hlavně ten pocit úspěchu je skvělej,“ ujistí s úsměvem.

Zatímco loni proběhlo po duelu o bronz hodnocení trenéra Augusty tak říkajíc v přímém přenosu, před kamerami rovnou v kabině, tentokrát hráči i realizační tým dali přednost oslavám. Kdo český tým sledoval, udělá si vlastní hodnocení. „Musím říct, že trenéři asi byli spokojeni,“ vytušil Hoch. Slov tentokrát nebylo třeba. Prezident republiky po finále reagoval na síti X, kde vzkázal: „Hoši, velká gratulace a zvu vás na Hrad!“ Návštěva u hlavy státu se prozatím odkládá. „Jsme pozvaný, ale až někdy v červenci, až se vrátí kluci ze zámoří. Půjdeme tam všichni,“ vysvětluje Štěpán Hoch. Aktuálnější je tudíž nečekaná pozvánka na předolympijský kemp reprezentace do Karlových Varů, kam Hoch, Sikora, Mařík a Galvas přijedou 2. února doplnit nominované borce. „Bude to pro mne další zkušenost a těším se na to, samozřejmě! Bude to bez pár hráčů z NHL, ale i tak to bude skvělý,“ nepochybuje budějovický odchovanec. Je smířen s tím, že před Milánem nasaje atmosféru a poté bude prožívat olympiádu u televize. „Je to tak. Třeba mě to čeká někdy příště. Teď jde jenom o to, abychom nějak doplnili tým na trénování před olympiádou,“ uzavírá Štěpán Hoch.