Nejen o příběhu soběslavského odchovance JcTEĎ.cz hovořil v Budvar aréně s trenérem brankářů Stanislavem Hrubcem. Z tribuny zrovna sledoval v akci Alberta Schacherleho, kterému kryl na střídačce záda Jiří Novák. Jeden brankářský talent s Jansovým odchodem zmizel, ale na to jsou trenéři zvyklí, že kádry se mění a hokejový život pádí dál.

V juniorce si Daniel Jansa vybudoval pozici spolehlivé jedničky. Na sklonku roku ho klub uvolnil do Kladna. Co tím Motor sledoval, kromě toho, že tím posílil Kladno v boji o juniorskou extraligu?
Ten kluk už příští rok nemůže chytat juniorku, a to znamená, že by si měl pomalu shánět místo, kde by mohl chytat za chlapy. V Kladně mu nabídli smlouvu. Je tam na pozici třetího gólmana a jednička v juniorce, takže pro něj to bylo zajímavý.
Stál za změnou dresu klub, anebo sám hráč?
Myslím si, že mu s tím určitě pomohl klub, pan Nedorost. Podle mne je dobrý, když ví, že už tady ti kluci příští rok nemohou být, snaží se jim pomoci, aby mohli dál v hokeji pokračovat, pokud k tomu jsou.
Čili Jansa je v Kladně pod smlouvou a Motor mu posloužil coby odrazový můstek. Není škoda, že po roce mladí brankáři zamíří jinam? Nemrzí vás, že práci a čas, který jim věnujete, pak zúročí jinde?
Já jako trenér gólmanů mám radost, že jsme ho něco naučili, někam jsme ho dostali a projeví o něj zájem jiné oddíly. Protože tady by možnost chytat nedostal. Jsou tady dva gólmani pod smlouvou a bylo řečeno, že třetí gólman bude vždycky gólman z Tábora.
Když jste zmínil Tábor, právě on se v lize juniorů dívá vedoucímu Kladnu na záda ze druhého místa. Nezlobí se u Jordánu, že jste posílili konkurenci v boji o postup?
To si myslím, že až tak hluboko neřešili a nepřemýšleli nad tím. Podstatné je, že máme spolupráci s Táborem, jeho gólman je trojkou našeho áčka, proto jsme ho Jansu pustili a nepodepisoval se tady.

Připravují se táborští gólmani s Budějovicemi?
Žajdlík s námi byl normálně v áčku v letní přípravě, kdy se připravujeme se čtyřmi gólmany, protože se trénuje na dvě skupiny.
Jansa, dá se říct, pomohl juniorce postoupit do play off, a tím byla jeho mise splněna?
Tak to je. Pomohl nám do skupiny, kde se už hraje o pořadí do play off. V mládeži je vize, že jakmile jsou manšafty v lepších vodách, snaží se trenéři dát šanci mladším. Nejen gólmanům, ale i hráčům, aby se připravili na další sezonu. Aby nevznikla taková díra a pro mladé to nebyl takový skok.
Loni se Matyáši Maříkovi po přestupu z Plzně také v budějovické brance dařilo a po sezoně zamířil do Finska. Je to podobný příběh?
Ale Mařík zůstává hráčem Českých Budějovic. Pro něj to byla možnost, jak se může zlepšovat, je v týmu, kde je trenérem gólmanů Duba. Trénuje tam na juniorskou soutěž a minule jsem si všiml, že seděl jako dvojka v áčku. My víme, že si ho můžeme, nechci říct kdykoli, stáhnout, ale víme, že se nám ve Finsku zlepšuje a je to náš hráč. V momentě, kdy bude chtít z Finska odejít, máme přednost.
Tipoval jsem, že má namířeno do zámořské juniorky…
Víte co, to je těžké… Jsem s ním v každodenním kontaktu a ona ta finská liga taky není nic lehkýho. Myslím i tu juniorskou. Taky se tam o místo musí poprat, má tam staršího gólmana a není to tak, že by ho přechytal. Musí se o místo poprat jako kdekoli jinde.
Procentuální úspěšnost zásahů nemá tak oslnivou jako v Motoru.
Ale ono se ve Finsku nedá na procenta moc dívat.
Má pověst soutěže, kde se hraje divočejší hokej. Tolik se nebrání.
Je to docela divočina, padá tam hodně gólů, takže tam si gólmani vysoká procenta moc nenachytají.
Sledujete šampionát dvacítek? Objevily se nějaké nové trendy v chytání?
Ano, sleduji. Trend se poslední dobou ustálil. Už to není tak jako dřív: jeden čas platilo, že se všechno chytalo v rozkleku. Dneska se snažíme, aby gólman byl co nejvíc kompaktní, aby nedělal zákroky navíc, aby četl hru a byl furt připravený na kotouč. Je výhoda vysokých gólmanů – a my máme na mistrovství Hrabala. Pokud vysoký gólman dokáže být v brance i rychlej, tak je to velikánské plus, a proto to mají snazší, když jdou třeba na draft. Nemusíme chodit pro příklad daleko: Vasilevskij. To je vysoký, rychlý gólman, a proto je tam, kde je.
Podíváme-li se na domácí led, máte teď gólmany menší…
V áčku máme dva nejvyšší. Ano, v juniorce i Jansík byl menší, a je to zrovna i případ Jirky Nováka, který je ve dvojici se Schacherlem. Je to velmi šikovný, rychlý brankář, ale výška ho limituje. A bude limitovat – kdyby byl o hlavu vyšší, bude ve své kategorii trojka nebo čtyřka v nároďáku. Ale takhle ho zkrátka na akce nepozvali. A Berťas (Schacherle) není zas tak úplně malý, ale jsou i vyšší gólmani.
Předěláváte brankářům styl na míru podle postavy?
Ne, my jim styl nepředěláváme. Ale jako trenéři gólmanů samozřejmě musíme pracovat s jejich výškou. Menší gólman si musí o něco víc vyjet, je rychlejší, ale zase to má těžší se střelami, které jdou do horní poloviny branky. Velký gólman si může dovolit zůstat víc zajetý v bráně, protože pokud udělá rozklek, zabere víc místa. Výška není tak úplně směrodatná, ale je jisté, že menší gólmani to budou mít vždycky těžší. Jsou výjimky, ale je jich málo. Přitom menší gólmani se divákům líbí víc, protože tím, jak jsou menší a musí víc vyjíždět, jsou takoví živelní. Já osobně mám rád gólmana, který je kompaktní, který nedělá nic navíc.
Takže když se díváte na dvacítky a sledujete zákroky Michaela Hrabala, musí to pro vás být u televize úžasná podívaná.
Koukám se na něj rád. A rád se dívám i na naše gólmany Kloudyho se Steepem (extraligová brankářská dvojice Milan Klouček, Jan Strmeň), protože díky tomu, že oba mají přes sto devadesát centimetrů, vypadají v bráně kompaktně, nedělají nic navíc a vypadá to, že je puky jakoby trefují.
Žádná nová vychytávka, která hýbe gólmanským světem, se tedy neobjevila?
Úplná vychytávka není. Ale vím, že brankářská komise se teď snaží, aby gólman byl na první střelu docela dost vysoko, třeba na hranici brankoviště. A jakmile tam může být nějaká dorážka, chce po gólmanech, aby se malinko vrátili do brankoviště. Mají tak větší šanci být u dorážky, více času dojet na doražený puk. Děláme to většinou tak, že v situaci, kdy třeba jedou dva na jednoho, stáhne se gólman víc do brankoviště. Kdyby se situace přehrála, aby nebyl mimo hru, ale furt mohl na puk. To je jedna věc, o které se nyní diskutuje. Jinak si myslím, že se toho za poslední dva tři roky moc nezměnilo, protože já před dvěma lety v té gólmanské komisi byl, a když kluci přijedou z nároďáku, vidím, že zásadní nové věci se tam neřeší.
Jak se v klubu dělíte o práci s Romanem Kondelíkem?
Od loňského roku je Roman Kondelík šéftrenér brankářů pro akademii. Domluvili jsme se, že já budu dělat spíš juniorku, protože áčko si bere do každého tréninku jako třetího gólmana juniora. Proto tu ani nemáme třetího gólmana pod smlouvou. Pořád se s nimi snažíme pracovat a pro juniora by měla být čest, že může chodit s áčkem trénovat. Pokaždé přijde někdo jinej, protože někdy juniorka ten den hraje. Mám na starost áčko, tréninky gólmanů juniorky, plus máme společné tréninky, kde jsme společně my tři čtyři trenéři gólmanů a debatujeme o tom, jakým stylem chceme, aby naši brankáři – od přípravky po muže – chytali, a jak s nimi pracovat dál. Tréninky jsou tedy nejen pro gólmany, ale i pro nás, abychom si tam nějaké novinky mohli vyzkoušet, vysvětlit, anebo o nich třeba jen popovídat.
Skautujete do branky někoho pro příští rok, když se Mařík i Jansa tak osvědčili? Máte tip na šikovného gólmana, který by mohl přijít do Motoru po nich?
Myslím, že na skauting tady máme Vencu Nedorosta, a ten je podle mne jeden z lidí, kteří mají největší přehled o tom, jestli někde je někdo takový! Samozřejmě, že když někoho uvidíme my, všimneme si nějakého gólmana a přijdeme s tím, že by se nám někdo líbil, může se to řešit. V tuto chvíli o žádném konkrétním jméně nevím.
Prozradíte na závěr, jak jste se s Danielem Jansou rozloučili, co jste si pověděli a jak společné působení v Budějovicích hodnotíte?
Mně se zatím vyplatilo u všech gólmanů, že si s nimi tykám, protože chci, aby ke mně měli blízko. Tak jako mi za rok několikrát zavolá Petr Kváča nebo Jirka Patera, ten za mnou i přijede, anebo si voláme s Maříkem, tak teď myslím, že totéž budeme mít i s Jansičem. Protože když teď odcházel, tak za mnou zašel a skoro se slzama mi poděkoval za to, co se tady za rok naučil. Klidně se zeptejte i jeho, ale on říkal, že nezažil takový přístup.
Mohu potvrdit, že si angažmá v Motoru velice pochvaloval.
I co se týče zabezpečení, výstroje, tak tady opravdu gólmani mají všechno, co potřebují. Snažíme se být v tomto ohledu jedni z nejlepších v republice, myslím, že nikdo si nemůže na nic stěžovat. Gólmani tu mají tak zvaně první poslední.