Po reprezentační akci naskočil do extraligového kolotoče dvojzápasem proti Boleslavi, jejíž dres oblékal během úřadování Nedorosta staršího v Bruslařském klubu. „Hrál jsem tam dva roky, takže k nim mám blízký vztah. I když to tak v zápase nevypadalo, mám je v srdci, mám je rád,“ vyznal se Nedorost junior. Mezi oběma týmy to na ledě jiskřilo. „Na konci jsme si to vyjasnili a všechno je v pohodě. Byla to součást zápasu,“ ujistil obránce, ale trenéři Boleslavi se přesto raději vrátili ke střídačkám, aby zahnali své hráče do kabin.

Při podávání rukou došlo ke strkanici, v níž ale Nedorost nefiguroval, naopak si s několika protihráči s úsměvem poklábosil. Boleslavským zvedlo náladu vysoké vítězství 9:4. „Přivezli to nejlepší, co mají, naopak naši někteří kluci odpadli, takže jsme hráli v málo lidech. První třetinu jsme tekli 0:4, v kabině jsme si říkali, aby z toho nebyl debakl. Nakonec je výsledek příjemnější. Nechali jsme tam všechno,“ ubezpečoval Václav Nedorost ml.

Očividně již zažehnal zdravotní problémy, které mu v Klotenu nedovolily nastoupit v dresu osmnáctky ČR k poslednímu utkání proti Švýcarsku. „Měl jsem teplotu. Jeden klučina přivezl na sraz chřipku, takže jsme to asi čtyři chytli,“ líčil. Marodka zasáhla i šatnu prvního mužstva  Banes Motoru. „Asi osm kluků od nás s ním šlo trénovat,“ věděl Nedorost.

Ten si z reprezentačního srazu vezl přesvědčení, že se ukázal v dobrém světle, a snad se i přiblížil účasti na MS hráčů do 18 let, které přivítá na přelomu dubna a května Slovensko. „Ty první tři zápasy jsem hrál dobře. Mluvil jsem o tom i s trenéry, kteří říkali, že super. Takže jsem rád za to, co jsem tam předvedl, a uvidíme, jestli přijde nominace na mistrovství, nebo ne,“ krčí rameny Václav Nedorost junior.

Češi skončili třetí, připsali si šest bodů za výhry nad Finskem (3:1) a Švýcarskem (1:0). Nedorost si připsal asistenci u druhé branky do sítě Finů. Největší dojem na něj udělali Švédové, i když skončili druzí. „Američané jsou samozřejmě taky kvalitní, ale za mne bylo nejlepší Švédsko, proti kterému se mi hrálo nejhůř. Jeho útočníci byli hodně silní na kotouči, špatně se odstavují,“ stál si za svým Nedorost, a prý nebylo moc patrné, že právě ve švédské soutěži donedávna působil. „Roli to asi nehrálo. Ale některé kluky tam mám špatně zapsané. Když jsem hrál za Linköping, kam jsem přestoupil od rivala HV71, některé kluky jsme neměli rádi. Takže jsem to teď dostal sežrat,“ pousměje se.

Není náhoda, že vyrazil na zkušenou právě do Švédska. „Chtěl jsem se herně posunout. Strašně se mi líbily jejich tréninky a to, jaký tam mají kluci přístup. I co se týče hry, líbí se mi švédský styl hokeje. Kvůli tomu jsem tam šel a myslím, že mi to dalo hodně jako hráči i člověku, protože od patnácti jsem tam byl sám,“ poznamená mladík.

Přestože hovoří o švédském hokeji v superlativech, rozhodl se na sklonku minulého roku pro návrat do Čech. V listopadu naskočil do sestavy Motoru U20. „Měl jsem hodně zranění. V přípravném zápasu jsem si utrhl vazy v zápěstí, takže jsem byl tři čtyři měsíce mimo. Nastoupil jsem do dvou zápasů a po nich jsme se s agentem Radimem Vrbatou domluvili, že bude lepší, když pomůžu tady klukům v juniorce dostat se do nadstavby. Což se povedlo a jsem rád, že můžeme hrát play off,“ odškrtl si obránce první cíl, s nímž přicházel. Budějovickou třináctku však smůla neopustila, brzy ji postihlo další zranění. „No, odehrál jsem čtyři zápasy a  nastal problém s kotníkem. Praskla mi v noze žíla, z toho jsem dostal zánět. Ale už se cítím fakt dobře, i díky reprezentaci mám větší sebevědomí, protože se mi tam hrálo dobře,“ popisuje současnou pohodu, kterou potvrzuje i dvacet kanadských bodů v osmnácti zápasech za juniory.

Talent ze sportovní rodiny má kolem sebe zástup poradců, otcem počínaje a trenéry a agentem konče, což je bonus, který nadějný hokejista bere jako výhodu. „Je to lepší, protože táta tomu rozumí, že jo, vším si sám prošel. Sice to může být otravný, ale vím, že má pravdu a ve všem se mi snaží pomoc. To je super, velká výhoda proti ostatním,“ chválí si Nedorost oporu v rodině.

Sám se snaží leccos okoukat třeba z televizních přenosů, aktuálně z olympijských her. V hokejovém turnaji nachází spoustu inspirace. „Hlavně se dívám na obránce. Co dělají, jaké mají rozhodování s kotoučem. Díval jsem se na Kanadu a hrozně se mi líbí, jak jsou pohotoví na puku, rychle si to dávají. Jasně, mají tam v útoku McDavida a další hvězdy… Když je možnost, tyhle zápasy hodně sleduju. Všechny, nejen Kanadu,“ vykládá se zápalem.

Jasečko mu dával hodiny bruslení

Po vzoru Nedorosta staršího i strýce Davida začínal v útoku, ale nakonec rodinnou zvyklost  porušil. Fanoušci, zvykejte si! „Když jsem přišel do Bolky, střídali jsme tam posty. Šel jsem na pár zápasů do obrany a nějak mě to tam chytlo,“ vysvětluje mladík. „Taťka řekl, že bych mohl být dobrý obránce. Že když se naučím bránit, mohlo by to být dobrý, prospěšný… Teď mohu říct, že jsem rád, že jsem do obrany šel,“ zamýšlí se Nedorost. Nebojí se tvořit, vymýšlet. Naplňuje očekávání trenéra Davida Vrbaty, jenž si od příchodu mladíka sliboval, že bude platný na obou stranách hřiště. „Jsem rád, že můžu útočníkům do ofenzivy trošku vyhovět. Že můžu klukům pomoci dozadu i dopředu,“ říká.

Syn bývalé krasobruslařky a dvojnásobného juniorského mistra světa v začátcích dojížděl pilovat bruslení do Veselí ke Stanislavu Jasečkovi. Štíhlý bek těží i z jeho lekcí, v sedmnácti letech má kariéru slibně rozjetou. „Můj limit bude výška,“ přemítá. „Taťka je vyšší, z rodiny je ale jediný, takže myslím, že výška mě bude hodně limitovat. Budu se snažit být co nejlíp připraven a ukázat, že na to mám i s touhle výškou,“ tuší Václav Nedorost junior, že z něj nebude žádný obr, o to precizněji ale hodlá vybrousit své přednosti. Do světa se v nejbližší době nechystá. „Shodli jsme se, že bude lepší, abych zůstal. Uvidíme, jestli se dostanu do prvního týmu. Když ne, začal bych další sezonu v juniorce a třeba bych si mohl zahrát první ligu. Samozřejmě  záleží na výkonnosti. Uvidíme,“ uzavírá nejstarší ze tří synů manažera klubu Václava Nedorosta.