Samson, který obvykle v zápasech dává brzy vedoucí gól, tentokrát nezvládl vstup do utkání, a byť v poslední třetině mocně dotahoval, odešel poražen (4:5). „Myslím, že jsme si to prohráli v první třetině,“ dumal po utkání nejstarší člen sestavy, obránce Kamil Ťoupal. „Od druhé třetiny jsme hráli, co jsme chtěli, a i když jsme góly ještě nedali, měli jsme tlak a oni jen vyhazovali. Ve třetí třetině to pokračovalo. Nakonec jsme vyrovnali, pak jsme udělali hrubou chybu, ale ta první třetina rozhodla,“ mrzelo po bitvě zkušeného harcovníka.

Sporný moment udělal tečku

Kapitán Martin Hanzal se svou hokejovou partou vyvinul velkou snahu, do závěru dal všechny síly a umění. Když David Kuchejda přece jen dostal puk do brány, rozhodčí zvedl ruku a gól neuznal. To domácí rozladilo. „Cítíme určitou křivdu, protože já stál za Kuchecem, který do puku plácl, rozhodně ho nesevřel! Pískl to rozhodčí, který byl v rohu pod hospodou, a ten to vidět fakt nemohl. Nechápu rozhodnutí, které udělali,“ popisoval Kamil Ťoupal, co Samson nemohl překousnout.
Veterán zároveň sportovně uznal, že soupěře zdobila enormní obětavost. „Musím smeknout, protože všichni bojovali, čtyři pět lidí bylo před bránou, vyhazovali, nechali na ledě všechno. Ale i přesto jsme měli vyrovnat,“ mrzelo Ťoupala.

Výkon vítěze jihočeské krajské ligy tentokrát zaostal za finále proti Soběslavi, a to i vinou oslabené sestavy. „Absence a výkon v první třetině přispěly k tomu, že výsledek je, jaký je… Samozřejmě je znát, když nehraje René Vydarený, Vláďa Sičák nebo Tomáš Vak. To jsou ztráty, které těžko nahrazujete. Tak to je. V těchto soutěžích nikdy nemáte takový kádr, abyste vytáhli z klobouku stejně dobrého hráče, když vám někdo vypadne. Navíc nám v průběhu zápasu odstoupili daší dva kluci. Uvidíme, zda se dají přes týden do pořádku,“ krčil rameny Kamil Ťoupal.

Řadu let úspěšně působil mezi Kanibaly v německém Landshutu. Až v dresu Samsonu se ale potkal v týmu se svým synovcem Ondřejem, což kvituje. Připomíná mu to dobu, kdy nastupoval za Budějovice společně se starším bratrem Radkem, jedním z nejlepších centrů, jaké kdy Motor vychoval. „Je to příjemné. Určitě,“ usmívá se Kamil. Chirurg v útoku Ondřej Ťoupal hledá slabá místa v obraně soupeřů. „Je horkokrevný, tak ho občas musím krotit. Člověk by v něm doktora nehádal ve chvíli, kdy má na ledě krvavé oči… Ale je fajn si s ním zahrát,“ vyznal se bek. Pozitivně vnímá i přítomnost dalších členů velké hokejové rodiny Ťoupalů mezi diváky: „Přišli se podívat brácha s tátou a myslím, že tentokrát byli zmrzlí, protože je naše hra asi nezahřála. Ale to k hokeji taky patří.“

Padesátka už je na dohled

I na začátku dubna Kamil Ťoupal obouvá brusle. To nejlépe dokládá, že má hokej natrvalo zarytý pod kůži. Chce se bavit a vyhrávat, i když brzy oslaví 49. narozeniny. „Vždycky jsem byl takový, že jsem nerad prohrával. A v mých letech pořád nejsem tlustý, kondičně to také jde – vždyť jsme teď hráli celý zápas na dva levé beky… Určitě nejsem na ledě nejrychlejší, občas tam nějaká chyba je, ale baví mě to a kluci mi to tolerují. Je to lepší, než se potit někde na běžícím pásu. Tohle je zábava, v kabině je s kolektivem sranda. Dokud zdraví slouží, je to nejlepší, co může být,“ vychutnává si Ťoupal podzim kariéry v krajské lize. Předtím hájil barvy SKH Hluboká ve sdruženém okresním přeboru. „Tam jsme měli třeba jeden zápas za čtrnáct dnů. Od loňského roku jsem začal tady a užívám si to. Na začátku jsem měl strach z toho, že na soutěž nebudu stačit. Je jasné, že když naháním dvacetileté kluky, kteří bruslí, tak musím rychlost dohánět nějakou poziční hrou a zkušeností. Někdy se chyba stane, ale je to hra chyb… Hlavně, že se zapotíme, baví nás to a odejdeme zdraví,“ uzavírá s úsměvem Kamil Ťoupal.