Zatímco kolega Hrubec po roce navázal na spolupráci s juniorem Matyášem Maříkem, navrátilcem z Finska, Roman Kondelík dostal do rukou talent z Jihlavy. A zjevně se mu dostalo dobré péče, protože mladíček v Motoru rozkvetl a stal se ústřední postavou dorostu v extralize, kde vytvořil dvojici s Šimonem Hněvkovským. „Maximální spokojenost,“ chválí oba gólmany Kondelík. „Ať v tréninku nebo v zápasech, vždycky pracovali na maximum. Kluci se dobře doplňovali, i když Novotný toho třeba odchytal víc, vždycky byli připraveni pomoct kolegovi.“

Do budějovického klubu před rokem dorazil člen z tradiční brankářské rodiny. Trenéři Motoru věděli, koho přivádějí. „Brankáře sledujeme dlouhodobě, takže víme, kdo jakým stylem chytá, kde má silné stránky a kde má naopak přidat. U Matyáše je to tak, že potřebuje spíš ten svůj styl brousit, brousit, brousit… Má takový svůj styl, zvláštní, který nemá každý brankář. V tomhle věku už se těžko něco předělává, kluci mají nějaké návyky, automatismy a řeší se spíš detaily. U každého je to něco trochu jiného,“ dává 53letý Kondelík nahlédnout pod pokličku přípravy.

V Motoru respektují, že mladíček má vzor doma a logicky se odmala učí chytat puky pod dohledem svého otce, extraligou ošlehaného borce. „Zrovna on je fakt zvláštní případ, odmalička má zaběhlý nějaký svůj styl a přišel k nám, když už má před sebou postup do juniorského hokeje. A jak jsem řekl, je to o detailech, o hlavě, na které je u něj třeba pracovat. A se Šimonem Hněvkovským je to podobný,“ nezapomíná trenér brankářů na odchovance Motoru, který se složitě vracel do branky po vážném zranění kolena, aniž pořádně absolvoval suchou přípravu. „Nevěděli jsme, jak to s ním bude, prošel si těžkým zraněním. Ale vyhrabal se z toho a měl taky výbornou sezonu, zrovna jako Mates. Vždycky je co zlepšovat, ale velká spokojenost, a myslím, že i management to vidí stejně,“ vytušil Kondelík.

Učí gólmany skrývat emoce

Trenéři gólmanů řeší i věci mimo led, jsou v úzkém styku s rodinami svých svěřenců. Důvody jsou někdy ryze praktické. „Když kluci musí na trénink a je škola, nebo když jsou zranění, nemocní… Kontakt s rodiči je dost častý,“ líčí Kondelík. Před vyřazovacími boji se mužstvu nedařilo, prošlo si malou krizí a na Novotného horší výsledky dolehly. I proto si dal na hlavu novou helmu, aby něco změnil. „V tu chvíli měl Mates trošku pocit, že musí chytit úplně všechno, což ale taky nejde,“ říká s chápajícím úsměvem Roman Kondelík. „Samozřejmě někde je strop, na který se v tomto věku narazí. Bylo to spíš o tom, aby se zase dostal  do psychické pohody a věděl, že nemůže chytit všech deset samostatných nájezdů. Bylo tam takový to motto, který si nakonec nechal napsat na helmu: Neřeš to, co nemůžeš ovlivnit. Nebo neřeš neřešitelné. A myslím, že to play off odchytal úplně famózně! A zrovna v tom play off byla hlava a psychika jeho nejsilnější stránkou,“ rád viděl kouč gólmana zase v pohodě.

Mezi tyčemi působí emotivnějším dojmem než Mařík, připomínající sfingu. Ukáže gesto, dá najevo, co se mu nelíbí, a že nerad prohrává. „Je to věkem, samozřejmě je mu patnáct let,“ připomíná Kondelík a je raději, když gólmani umí emoce maskovat. „Snažíme se, aby to na sobě nedali znát, protože je to i vzkaz pro soupeře, že něco není v pořádku. Matyášovi Novotnýmu je patnáct, Matyášovi Maříkovi dvacet a před pěti lety to měl úplně stejně,“ ujišťuje bývalý gólman. Obě opory se potkávají na gólmanských trénincích. „Stylově si jsou trochu podobní, takže je ku prospěchu věci. A ten náš trenérský tým tu funguje na bázi dobrých kamarádských vztahů, takže ať jsou to tihle dva kluci, které dělí pět let, nebo ti mladší, všichni spolu komunikují, v létě máme společné tréninky, takže se znají od základen až po ty dospělé. A je mezi nimi vzájemná komunikace, když něco vidí, řeknou si: Hele, tohle jsi udělal špatně, tohle nedělej. Celý tým trenérů i kluků funguje perfektně,“ chválí si jeden ze speciálních koučů,

Jakmile dorostenci vypadli s Pardubicemi, mohlo zaznít už nahlas, že jedním z hlavních úkolů při tvorbě kádru bude udržet Novotného v Motoru. Ač to sám gólman veřejně neventiloval, rýsují se před ním i jiné možnosti, kam kariéru nasměrovat. „Netajil se tím ani před sezonou. Tenkrát se rozhodl pro nás a teď se řeší, co bude dál, protože se uvažuje, že by v juniorce nesměli nastupovat hráči ročníku 2010. Uvidíme. Právě skončilo play off, tak bych nerad předjímal,“ prohlásil Roman Kondelík bezprostředně po sérii s Pardubicemi. „Pan Nedorost už to nějak řeší, ale to je otázka spíš pro něj,“ doplnil.

Na Kondelíkovi je znát, že jako bývalý hokejista je na stadionu ve svém živlu. Dělá mu radost předávat zkušenosti dalším generacím budějovických brankářů. Sledovat, jaké dělají pokroky, a být u toho třeba i na střídačce. „Baví mě to,“ přikývne bez váhání. „Jinak bych to nedělal – tohle není práce, kterou si vyděláte na barák. Je pro mě čest pracovat a potkávat se s realizačním týmem, trenéry, ale i vedením, které tu je, protože máme dobré vztahy, nejsme jen kolegové, ale i kamarádi. Člověk si nepřipadá, že sem chodí do práce, ale za zábavou,“ chválí si trenér brankářů kategorie U17 a U15 v akademii Motoru Roman Kondelík.