Málo se o vás ví, že kromě hraní za druholigový A tým trénujete v klubu starší přípravku U10. Kde na to berete čas?
Čas na trénování nám. Svoje tréninky v A týmu mám dopoledne a s přípravkou trénujeme potom třikrát týdně odpoledne až k večeru. O víkendu jsou zápasy a většinou mi to krásně vychází, že hraji v sobotu svůj zápas a v neděli koučuji zápasy přípravky. Když náhodou nemůžu, tak mám dva asistenty, kteří mi velmi dobře pomáhají.

Kdo vás k trénování dětí přivedl? Jak jste se k přípravce dostal?
Ještě když jsem hrál v Plzni a bydlel v Domažlicích, tak jsem tátovi pomáhal trénovat žáky, což mě chytlo. Tady v Táborsku jsem už minulou sezonu pomáhal trénovat okrajově ročník 2005. Na začátku této sezony mi vedení klubu nabídlo mít svůj vlastní ročník 2006 a být hlavním trenérem. To jsem neváhal ani na chviličku a hned se toho ujal. U týmu ročníku 2005 jsem byl rád, ale přeci jen jsem radši, že mám svůj ročník. Celou koncepci a tréninky si tak dělám podle sebe. V zimě jsem navíc získal trenérskou licenci, takže ani z tohoto pohledu to nebyl problém.

Co mladým hráčům Táborska po herní stránce vštěpujete?
Všechno provádíme s míčem. Chci po nich, aby vše dělali v rychlosti a v pohybu. Z počátku jsem je spíše pozoroval, co se mi u nich líbí, a co ne. Pak jsem najel na svůj režim. Jsme spolu asi tři měsíce a doufám, že je vidět nějaký pokrok. Snažíme se, aby si věřili a snažili si uhrát každou situaci. Není dobré, aby třeba jen odkopávali míče ve strachu něco nezkazit. Hodně se věnujeme práci s balónem, jeho převzetí v pohybu či obcházení hráče jeden na jednoho. Myslím si, že už to začínají chápat a je fajn vidět, že to dokáží přenést i do zápasu. Také chci děti naučit, aby si mezi sebou věřily. Snažím se do nich dostat, že jsou jeden tým. Budu rád, pokud budou táhnout za jeden provaz.

S čím si u kluků nevíte rady?
Sice zatím nemáme výsledky, ale téměř každý nás chválí, jak vše chceme řešit fotbalově, což samozřejmě přináší množství chyb. Často z toho dostáváme góly, ale to neberu jako špatnou věc. Důležité pro mě je to, že herní situace chtějí vyřešit tak, jak se to učíme. To správné provedení přijde časem. Hrajeme soutěž s o rok staršími protihráči a jsem rád, že dokážeme přehrát i ty starší a prohrajeme jen kvůli tomu, že soupeř nás dostane po silové stránce. Zatím jsem nemusel řešit nic, s čím bych si nevěděl rady. Když potřebuji poradit, tak se většinou zeptám táty, který trénuje už dlouho, čímž doplňuju vlastní myšlenky.

Dokážete si představit, že byste třeba za 20 let trénoval i muže?
Dokážu. Teď, ačkoliv se přípravce věnuji naplno, tak je pro mě stále přednější moje kariéra hráče. Bylo by špatné, kdyby tomu tak nebylo. Ovšem až skončím s fotbalem jako hráč, chtěl bych trénovat dál. Později třeba i muže.