„Přivezli jsme ukázat show v podání tří dřevorubců a tří dřevorubkyň. Diváci uvidí práci s obřími motorovými pilami o výkonu sedmdesát koní, dlouhé ruční pily, dále například disciplínu sekání pod nohama nebo sekání stojících špalků,“ zmínil za pořadatelský tým Josef Pavlíček junior. K dřevorubeckému sportu patří také speciální vybavení, které dbá především na bezpečnost závodníků. „Nezbytností jsou boty s kovovými hroty. Dále používáme drátěné ponožky, které chrání před proseknutím. A samozřejmě na řezací disciplíny musí být ochranné brýle, sluchátka a neprůřezné kalhoty,“ dodal Josef Pavlíček.

Zájem o dřevorubecký sport se stále zvyšuje a své úspěšné zástupce má i na Jindřichohradecku. „Já jsem hasič a k tomuto sportu jsem se dostal přes velitele čety, který se mu věnoval. Začal jsem sekat před pěti lety a v tuto chvíli jsem osmý v Evropě. To je můj největší úspěch, jakého jsem zatím dosáhl,“ řekl Jiří Miláček z Kunžaku. „Samozřejmě, že bych mohl být i mistr Evropy, ale chci zůstat nohama na zemi. Když potkávám s ostatními sportovci na zahraničních soutěžích, tak vím, že být v top desítce, to je úžasný výsledek. Stejně jako na hasičských soutěžích i u nás rozhodují často setiny sekundy. Stává se, že je nás třeba šest nebo sedm v jedné vteřině,“ dodal sportovec, kterého nejvíc baví sekání špalku. „I mi to nejlépe jde. Naopak se mi nedaří stojící špalek,“ poznamenal Jiří Miláček.

Dřevorubeckému sportu se věnují také ženy. „Moje sousedka je organizátorka českých závodů, takže přes ni jsme se k tomu dostali. Od malička jezdíme pomáhat na závody do Jihlavy. A jednoho dne jsem si řekla, že to také vyzkouším. A už jsem u toho zůstala, teď je to čtvrtý rok. Začala jsem lezením po velkém kůlu a postupně jsem se přidala k sekerám a pilám. Teď už zkouším úplně všechno,“ řekla Karolína Urbanová z Berounska. Té se v současné době nejvíc daří při práci s velkou ruční pilou.

„Tam mám teď plusové body, protože mi přišla nová pila. Naučila jsem se s ní dobře techniku a teď řežu nejlepší časy, které u holek jdou. Je to ale finančně hodně náročné. Cena pily se pohybuje kolem šedesáti sedmdesáti tisíc. Vyrábí ji na Novém Zélandu a trvá to po zadání zakázky dva roky. Je totiž složitější ji pro holky nabrousit. My totiž na rozdíl od kluků potřebujeme pilu bez odporu. Oni mají více síly, takže potřebují naopak více odporu,“ dodala dřevorubkyně. Obří motorová pila pak vyjde na 200 až 250 tisíc a pořádná sekera přibližně na dvacet tisíc korun. Veškeré nářadí je ale možné si pro začátky s dřevorubeckým sportem zapůjčit.