Flat Freaks oslovil především mladší publiku, další generace sledovaly program zpovzdálí. Zato Dalibor Janda se svým bandem měl v hledišti diváky všech generací, kteří s ním zpívali většinu známých písní. Ukázku z koncertu Fantomu Pocta Jindrovi jsme zaznamenali ve videu a reportáž najdete ZDE.
Páteční večer završila kapela Elizabeth svou vzpomínkou na Jindru Müllera. Zahráli píseň Jednou z roku 1993 a připomněli si ji i s původním videoklipem. Pro všechny to byl silný okamžik.
Takový byl pátek a milevské slavnosti pokračují po celý víkend.

„Přijela jsem hlavně kvůli koncertu Dalibora Jandy. Jsem jeho velká fanynka – je to famózní zpěvák s velkým charismatem. Moc se mi líbily i videopořady z jeho zahrady,“ prozradila nadšeně Věra Hlaváčová z Níkovic.

Dalibor Janda s dcerou Jiřinou poskytli našemu portálu exkluzivní rozhovor

Dalibor Janda s dcerou Jiřinou Annou.

Do Milevska jste přijeli po několika desítkách let. Kde všude koncertujete?
Už jsme objeli půlku světa, jak se říká, ale teď jezdíme hlavně Slovensko.

Proč jste tam tak oblíbení?
Dalibor: Na Slovensku mě mají lidé tak nějak radši než v Čechách. Asi mají víc cit pro takovou tu melodiku, střední proud. Když jedeme na severní Moravu, tam se hraje rock, jinde zase folk, jsme takový trošku rozškatulkovaný stát.

Jaké je to vystupovat s tátou muzikantem?
Jiřina: Já už jsem tu otázku dostala tolikrát, že už ani nevím, co na to mám vtipně odpovědět, jaký to je hrát s taťkou? No prostě hraju s taťkou.

Zkoušíte spolu doma?
J: My doma vůbec nezpíváme, nehrajeme. Jsme na sebe velice zvyklí. Už spolu hrajeme pár let, máme fajn tým a vidíme se jednou týdně, kdy máme koncert, ale s tátou se vídáme víc. Myslím, že publikum mě docela přijímá, má to vzestupnou tendenci. Jsem ráda, že lidi přibývají, všímají si, že už nejsem úplně začínající. Myslím si, že už se poloha mého hlasu dala do takové ženštější polohy.

Jak se potkáváte v hudebním stylu?
D: Problém je občas to, že si dcera chce trošku tvrdohlavě zpívat svoji muziku. Ve stylu se ale docela potkáváme.
J: Je tam znát ta společná krev a myšlení, ale táta vždycky okomentuje, co se mně nelíbí, to pozná hned. Já taky poznám na něm hned, co se mu nelíbí za hudbu.

Jaký k vám má dcera přístup? Má vás vycvičeného jako tatínka?
D: Dcera si leccos dělá po svém, je tvrdohlavá. Buďte ujištěna, že tam něco je, takže pravděpodobně asi bude moje dcera.
J: Už poznáme takové ty grimasy, nemusíme nic říkat.
D: To já už tak jako zmlknu a hotovo. Nechci ji přesvědčovat, ale třeba při natáčení ve studiu pak něco poradím a třeba za půl roku, když to zpívá, řekne, je to tam fakt dobrý. Jsem rád, když to přijme.

Radí Jiřina také vám?
D: Taky jo, někdy jí i hraju, zpívám nějakej demáč. Tak komu to mám nejdřív zazpívat jinému, než samozřejmě jí nebo mé ženě. Jiřka k tomu přistupuje z profesionálnějšího světa. Žena je zase takový konzument, bere to spíš komerčně. Nevnímá, jestli je tam šest akordů nebo čtyři, ale bere to pocitově, buď je jí to příjemné a líbí se, nebo ne.
J: Možná je to tak lepší. Často o tom vedeme diskuze, a to není dobře. Někdy by se člověk chtěl vžít do laického posluchače, jestli to jen ladí, nebo ne. To nám muzikantům chybí. Člověk chce prosazovat to náročnější, řekneme si, že je moc jednoduché, odrhovačka, ale líbí se to.
D: Kdybychom nechali vše na muzikantech, každý by si chtěl hrát ta svá dvouminutová sóla, skladba by trvala deset minut a nikdo by to neposlouchal.

Jak skládáte písně?
D: Skládat se nedá na povel. Musíte mít náladu, já nejsem virtuos, na kytaru nezkouším. V kapele mám kluky, kteří jsou profíci, ty jsem si vybral a ti jsou dobří, všechno hrají. Já vezmu kytaru do ruky a skládám, říkám si tady by to mohlo jít tak, tenhle akord takhle… Najednou přijde shůry nějaká melodie, zahraji si nějakou starou písničku třeba od Beatles a zkouším si. Ale že bych seděl doma a zpíval si, to ne.

Jak dlouho se pohybujete v hudebním světě?
Skládám tak čtyřicet pět let. Za tu dobu jsem napsal více než 150 vlastních písní, co mám na deskách. Dalších 170, 180 někdo napsal pro mě.

Z písničky Ostrovy mám zimomriavky

Ke které písni z vaší dílny máte největší vztah?
To je těžké, člověk se nesmí rouhat. Ale některé písničky už jsme hráli tolikrát a ještě hrát budeme, třeba Hráli jsme kličkovanou… Na druhou stranu mám rád písničky jako Ostrovy, Stoletý stařec. Třeba taková Tisíckrát krásnější je mnohem lepší, když ji hrajeme živě než nahrávka. Tu mám hodně rád, protože – jak hovoria bratia Slováci – u toho mám zimomriavky. Ještě po těch letech. Třeba písničky jako Hurikán, Kde jsi, Padá hvězda ty zpívám rád, dobře mě zajistily na důchod, toho si vážím. To přijde nějaký nápad shůry, je to takové moje know how.

V Milevsku vystupujete společně. Připravujete také společné album?
J: Společné album nemáme, mámě spolu duety, písničky. Máme poměrně nový duet, ten je ale vánoční, má tedy poměrně krátkou dobu, kdy jej zpíváme. Jeho premiéra se už pomalu blíží. Já jsem dělala nějaké singly ve spolupracích, které se chystám doskládat do desky. Připravuji křest a svůj koncertík s hosty.
D: Já po čtyřech letech chystám dvě nové písničky, příští týden už jdu do studia. Dlouho jsem čekal na text, můj dvorní textař Jan Krůta pořád jezdí po lodích a po Afrikách a píše romány. A když po něm chci písničku, tak to zase trvá.

Připravuje svůj pětitisící koncert v kariéře

J: Příští rok bude velkolepý. Ještě se to nesmí říkat…
D: Ale jo… Chystáme pětitisící koncert. Bude v Praze v Riegrových sadech 28. července a bude to velké. Tak přijďte!

Vědí milevské ženy a dívky, jak se hraje kličkovaná? Dalibor Janda to v pátek otestoval a výsledek si přečtete ve středu v Milevských novinách.