Jaké byly začátky iniciativy Svět v Písku? Proč vznikla? 
Svět v Písku, tehdy jako neformální uskupení, začal fungovat z kraje roku 2020. Tehdy jsme byli všichni izolováni kvůli Covidu 19. S kamarádkami jsme se společně online dívaly na film Bohužel Saši Dlouhého. Je o tom, jak je složité v České republice získat politický azyl. Nás se to téma dotklo. Začaly jsme si o tom povídat. Zjistily jsme, že všechny máme zkušenost s cizinci v Písku. Vnímaly jsme, že tady chybí určitý prostor pro přátelské setkávání zástupců různých národů. Řekly jsme si, že něco zkusíme.
Vašim domovským místem je písecká městská knihovna. Fungovala spolupráce s ní od začátku?
Vlastně ano. Na úplném začátku ještě bylo covidové období, takže jsme museli akci dvakrát odložit. Setkávání nebylo možné. Naše první setkání pak proběhlo tady v písecké knihovně. Vstříc nám vycházel jak dřívější ředitel, tak i současná ředitelka. Jsme za jejich přístup ke Světu v Písku opravdu vděčné.
Potřebovali jste finanční příspěvky na fungování iniciativy?
Ze začátku jsme o finance vůbec nežádali. Nepočítali jsme s tím, že by to mohlo fungovat tak dlouho a tím způsobem, jakým to funguje dnes. Byli jsme rádi, že vznikl prostor v knihovně. Vždy jsme pouze vyhlásili téma, na které přišli lidé, kteří měli zájem. Teď už je situace jiná.
Chodili na vaše akce pouze cizinci nebo i lidé z Písku?
My jsme to ze začátku pojímali tak, aby se setkávali našinci s cizinci. Poptávka tu po podobných akcích byla, takže zejména cizinci po ní hned skočili. Naše první setkání vypadala tak, že jsme nadhodili několik témat. Přišlo kolem čtyřiceti lidí. Zkoušeli jsme mluvit v různých jazycích. Je pravdou, že tehdy tam byli především cizinci. Našince jsme tak trochu naháněli. Našim přátelům jsme říkali, ať se přijdou také podívat. Potřebovali jsme, aby tam někdo mluvil česky.
Kteří cizinci se akcí zúčastňovali?
Začínalo to velmi dobře, národní rozvrstvení bylo opravdu široké. Pokud si dobře vzpomínám, tak nejvíc bylo osm přítomných národností. Byli tam Francouzi, Indové, Litevci, Mongolci, Poláci, Brazilec a samozřejmě tam byli také Ukrajinci. Měli jsme z toho radost. Už před válkou tu bylo dost Ukrajinců, kteří chodili ke mně na kurz češtiny. Do začátku války na Ukrajině to bylo opravdu hodně mezinárodní.
A poté Svět v Písku začali navštěvovat především Ukrajinci…
Situace se naprosto a radikálně změnila. První změnou bylo, že se najednou objevily peníze, které předtím nebyly. Najednou byly ministerstvem vnitra alokovány prostředky na podobné integrační projekty. Nám to přišlo vhod. I město nás iniciativně oslovilo, zda bychom nechtěli náš projekt dělat ve větší míře, ale podmínkou bylo, že to bude adaptace a integrace ukrajinských uprchlíků. Gró činnosti bylo převedeno na držitele dočasné ochrany. Samozřejmě se mohly zapojovat i další národnosti. Určitě jsme nikomu nebránili a dokonce jsme všechny zvali. Nestala se z toho uzavřená společnost. I teď má jedna z našich členek manžela Brazilce, který poctivě navštěvuje všechny naše akce. Chodí i jiní cizinci.
Nepřemýšleli jste, jak zpět nalákat ostatní cizince?
Do budoucna uvažujeme o změně. Chtěli bychom, aby akce pro Ukrajince dělali sami Ukrajinci. My bychom se vrátili k zapojení všech cizinců, protože to byla původní myšlenka Světa v Písku. Chceme ji dál razit. Ukrajinců už je tady hodně. Je mezi nimi spousta šikovných, iniciativních lidí. Teď za námi chodí a říkají, že mají nápad, abychom ho zrealizovali. My odpovídáme, že ne, ať to udělají sami. My je podpoříme plakátkem, místem, ale přejeme si, aby si akce Ukrajinců pro Ukrajince připravili sami.
Když jste se začali zaměřovat na Ukrajince, ubylo ostatních národností. Čím to je?
Určitě ubylo. Já si myslím, že jsme jednu chybu udělali my, i když vlastně nevím, zda to je chyba. Přijde vám na akci 60 lidí a z nich je 48 Ukrajinců. Některé akce jsme začali tlumočit. Představte, že tam přijde Francouz a najednou je tam pro něj tlumočení česko-ukrajinské. Tím vlastně toho člověka ze všeho vyřadíte. Třeba jsme se dívali na film Kolja, Pelíšky nebo Díky za každé nové ráno. Ty filmy jsme našli s ukrajinskými nebo ruskými titulky. Pokud bychom to zaměřili na všechny národnosti, muselo by to být jinak pojaté. Držitelů dočasné ochrany v Písku je 1500. Pracujících Ukrajinců tu bylo před válkou 1200. Přijde nám to i fér, že ty akce byly na ně určitou dobu zaměřené, ale už se chceme trochu vrátit ke kořenům Světa v Písku.
Jste s ostatními cizinci pořád v kontaktu? Bude o mezinárodní pojetí Světa v Písku stále zájem?
Jsme s nimi v kontaktu. Mám zprávy, že pokud bychom znovu začali působit více mezinárodně, tak bychom o zájemce nouzi neměli. Třeba k nám do kurzu češtiny teď chodí Američanka, Němec, Holanďan, kamarádím se s jednou Polkou. Stačí znovu vymyslet akci, která je naláká. My ovšem nechceme, aby Svět v Písku byl samoúčelný. Opravdu bychom si přáli mít akce, na které lidé přijdou, aniž bychom je do toho museli nutit. My máme radost i z toho, když nám cizinci řeknou, že mají hodně českých přátel a že už nemají kvůli tomu čas. To je lepší než jakýkoliv Svět v Písku. Na druhou stranu se setkáváme i s tím, že se cizinci bojí přijít, protože nemají kde mluvit česky a tudíž se řeč nemohou naučit. Češi jsou navíc hodně přísní a dokud neumíte český jazyk alespoň na úrovni B1, tak se s vámi nikdo bavit nebude.
Pamatuji si, že jste tenkrát chodili s cizinci i do hospody. Trvá ještě tato tradice?
Pořád chodíme. Naposledy 3. ledna jsme taky byli bruslit. Pak jsme šli do nové vinotéky Mazaný žabák, kterou otevřela Ukrajinka. Chtěli jsme ji tímto způsobem podpořit. Všichni jsme si tam dali svařák a byl to moc příjemně strávený čas. Mimochodem, ta Ukrajinka k nám také chodila. Krásně se dokázala integrovat. Mluví dobře česky. Když jsme přišli, už tam sedělo pár Čechů. Přirozeně jsme se mezi s sebou všichni začali bavit. Bylo to super. Podobná setkání mohou všem pomoct. Čím déle v oblasti začleňování cizinců jsem, tím více vnímám, že je opravdu důležité pracovat s většinovou společností, protože pravidla začleňování nastavuje většinová společnost. Nám se vyplatily akce, jejíž cílovou skupinou naopak byli Češi. Pozvali jsme například Davida Miřejovského a Vojtěcha Höniga. První je reportér a druhý kameraman České televize. Společně napsali knihu Zápasící Ukrajina. S tou knihou sem přijeli. Sál se naplnil Čechy. Mezi nimi bylo asi dvanáct Ukrajinců, protože je to téma zajímalo. 
Daří se Ukrajincům v Písku integrace?
Jak komu. Čím člověk je mladší, otevřenější, snaživější s češtinou, tak tím je to lepší. Znám několik lidí, kteří se integrovali pro mě až neuvěřitelně. Skutečně jsou už tady jako doma. Cítí se už velmi dobře. U starších lidí vnímám tu jejich velkou bolest. Oni se snaží, zúčastňují se akcí, dělají všechno možné, ale práci nemohou najít, protože jim je přes 60 let. Mají také zdravotní potíže. Hlavně je tam ale ta bolest, že přišli o všechno. Většinou jsou z východní Ukrajiny, takže už teď nemají, kam se vrátit. Se slzami v očích vzpomínají na své zahrádky, bytečky, pejsky, kočičky, a já vidím, jak moc jim je smutno. Na začátku války jsem všechno možné načítala v knihách. Byla tam jedna taková myšlenka: Čím déle válečný konflikt trvá, tím více uprchlíků zůstane v zemi, kam původně utekli jen na dočasnou dobu. Přesně vidím ten trend. Na úplném začátku dvě třetiny lidí říkaly, že se vrátí domů na Ukrajinu. Teď už čtyři pětiny říkají, že už by tady zůstali. Nemají se kam vrátit a ti, kteří by se měli kam vrátit, si sem přivezli děti třeba do osmé třídy a ty děti jsou dnes v prvním nebo druhém ročníku na střední škole. A tam jsou už hodně začleněné. Mají tu své přátelé, své zájmy. Takový puberťák pak hodně mluví do toho, co chce a co ne. V České republice je navíc fajn i to, že i když se setkáte s různými slovními xenofobními útoky, tak se nesetkáte s nějakou diskriminací. Pokud dobře ovládáte češtinu, není problém si tu například najít práci. Jazyk je ale zásadní.
Jak se iniciativě Svět v Písku dařilo naplňovat loňský program?
Naplnili jsme veškeré své plány. S členkami se scházíme zhruba čtyřikrát za rok. Vždy ten program naplánujeme na několik měsíců. Snažíme se akce tématicky zaměřovat. Třeba si pustíme český film, uděláme si procházku, pak se zaměříme na konkrétní téma. Hodně prostoru necháváme pro samotné cizince. Třeba v květnu během Pískoviště jsme propojili holky z Ukrajiny se Sladovnou. Ony si tam už samy zařídily stánek, domluvily se s lidmi ze Sladovny. My jsme byli pouze neviditelnou podporou. Akce se maximálně povedla. Měly stánek s ukrajinskými dobrotami a všechno se vyprodalo. Z toho máme pokaždé velkou radost, když se něco podobného vydaří. Také jsme se propojili s Aktivním Pískem. Pořádali Pecha Kucha Night. Vystoupil tam Ukrajinec. Udělal nádhernou prezentaci a holky mu tam udělaly catering. Bylo to opět moc příjemné. Je vidět, že to někam směřuje.
Bylo tu hodně akcí, při kterých Ukrajinci představovali svou kulturu. Jak ty se vydařily?
Vždy jsme si mysleli, že to bude skvělou integrační akcí. Jenže Češi přijdou, jednou se podívají, a to jim stačí. Pak ale holky udělaly předloni Mikuláše samy pro sebe a pro své děti. Říkaly nám, že to bylo super a že se konečně mohly trochu uvolnit. Nemusely pořád ty své děti okřikovat a mohly zpívat své ukrajinské písně. Udělaly si to zkrátka po svém. Loni jsme tuto akci zopakovali. Je skvělé, že se sejde ukrajinská komunita, že se více poznají a mají třeba pak komu zavolat, když je potřeba. Na konci školního roku jsme měli koncert na nádvoří knihovny. Přitom jsme točili pivo. To byla asi nejvyváženější akce z pohledu Češi – cizinci. Bylo tam hodně Čechů. Loni jsme také měli k výročí začátku války na Ukrajině akci O vás s vámi. Bylo to velké setkání. Povídali jsme si, jak se Ukrajincům daří začleňovat. Udělali jsme si i velký dotazník. Nasbírali jsme přes 150 odpovědí. Zjistili jsme docela zajímavé věci. Pozvali jsme pak pana Luboše Sýkoru. Ten dělal analýzu rozmístění a strukturu cizinců v Písku. On sem přijel, udělal pěknou prezentaci výsledků a zasadil různé věci do souvislostí.
Co vám výsledky ukázaly?
Ukázaly nám informace, o kterých se v diskuzích na internetu píše trochu jinak. Třeba, že 90 procent cizinců pracuje, 85 procent lidí žije v nájemním bydlení za peníze, že jsou tu lidé celkem spokojení, ale zároveň 52 procent lidí má zkušenost s xenofobním projevem. Naštěstí se pouze jeden z dotazovaných setkal s fyzickým útokem. Ostatní se vyjadřovali například tak, že jim někdo poplival nebo poškrábal auto, začmáral SPZ. Prostě takové zbabělé útoky, kdy se to ti lidé bojí říct do očí a raději útočí tímto nesmyslným způsobem.
Jaké jsou nejbližší plány Světa v Písku?
Hned z kraje nového roku jsme se šli spolu podívat na písecké betlémy, pak jsme si šli zabruslit na náměstí, a nakonec jsme poseděli ve vinotéce. Teď v únoru, protože jsou to bohužel tři roky, co trvá válka, což je odporné a strašné, chceme 23. února udělat pietní akci. Sejdeme se před knihovnou, dojdeme ke Kamennému mostu, zapálíme svíčku, zazpíváme českou a ukrajinskou hymnu a pak se rozejdeme. V březnu by měla přijet Petra Procházková, která je velkou odbornicí na toto téma. Ona jen za poslední rok byla na Ukrajině snad osmkrát. Zná také velmi dobře ruské prostředí. Dalším velkým plánem je divadelní představení o doktorce Kálalové, které bylo loni v Prácheňském muzeu a předloni v Bernarticích, odkud doktorka pochází. Velmi nás to lákalo. Taky jsme si říkali, že bychom mohli navštívit písecké Divadlo Pod čarou a akci Černý desky jsou dobrý. Na všechny naše akce jsou samozřejmě zváni i zástupci většinové společnosti.