Irena Budweiserová v jižních Čechách koncertuje a vystavuje často a ráda – například v Nových Hradech, Římově, Lišově či nedávno v Písku. Dlouhá léta byla spjatá se skupinou Spirituál kvintet, od roku 2010 se zaměřila na svou kapelu Blue Soul, zpívala s Plavci a má ještě další hudební seskupení. Výtvarná činnost je pro ni vítaným protipólem pro dny, kdy není s muzikou na cestách a může zůstat doma ve své pracovně. Mozaiky začala vytvářet v roce 2015 a od té doby už měla několik desítek výstav po celé republice. Nápady čerpá autorka ze svého cestování po světě i z fantazie: hodně k ní promlouvají symboly a barevnost tradic původních obyvatel Austrálie, Afriky či Asie. Inspiruje ji též příroda i abstraktní poetické motivy a ráda začleňuje drobnosti zajímavého původu.

Každý originál má svůj příběh, takže stojí za to v galerii strávit víc času a detailně tato díla prozkoumat. Když zpěvačka před měsícem svoji výstavu v Rudolfově zahajovala, popsala návštěvníkům způsob, jakým tvoří. Její energické vyprávění zaujalo hlavně ženy, které okamžitě začaly přemýšlet nad tím, jaké poklady doma mají. Co všechno lze touto formou zužitkovat a zakonzervovat si své vzpomínky! Do mozaikových obrazů se totiž hodí třeba střepy z památečních hrnečků či šperky, například náušnice, spony či jiné předměty, k nimž má člověk osobní vztah. Zpěvačka přiznala, že tvůrčí vášeň zabírá v jejím domě stále víc místa, protože existuje spousta věcí, které se mohou pro budoucí mozaiky hodit – doma jí prý už říkají straka a navíc ji dalšími poklady zásobují i její přátelé.

„Začala jsem mandalami a pak to šlo dál. Stačilo vystěhovat manžela z pracovny, pořídit si odbornou literaturu, nástroje a materiál… Mozaiky poskytují nekonečně možností, z čeho je lze vytvářet, takže je to velmi dobrodružná práce. Základem jsou keramické a skleněné střepy, ale hodí se do nich i spousta dalších materiálů, například dřevo, zbytky kůže či různé rozbité šperky. Líbí se mi, že si můžu hrát s barvami, oživovat různé příběhy a vkládat do nich tajemství,“ shrnula Irena Budweiserová, která se sice celý život věnuje především muzice, ale mezi profesionálními výtvarníky má spoustu přátel. Často totiž zpívá na vernisážích a chodí na výstavy, takže má přehled o výtvarném umění, byť ho nevystudovala. Mozaiková výzdoba je ovšem známá už z dávné historie a existuje spousta knih a dalších pramenů, které jsou zdrojem poučení.

Na vernisáž přišel i František Chrastina, vedoucí oddělení kultury jihočeského krajského úřadu, kterého tato technika velmi zaujala, stejně jako spontánní komentář k vystaveným dílům. „Obrazy se mi moc líbí a nadchlo mě, jak se v životě člověka, který se celý život na profesionální úrovni věnuje jinému druhu umění, prolíná i tento koníček. Tato práce vyžaduje velkou trpělivost a zručnost, což jsou vlastnosti blízké hlavně ženám, takže naprosto rozumím jejich nadšení,“ shrnul. Nejvíc se mu líbil obraz nazvaný Ztracené město Petra, jehož ústředním prvkem je torzo šperku, které zpěvačka dostala od své studentky hudby.

„Někdy se od konkrétního předmětu odvine celý příběh, jindy je to obráceně,“ poznamenala autorka, která může leccos prozradit i v pátek po koncertě. Bývají to magické i vtipné historiky, například o Buddhovi – prvního prý vytvořila z kamenů, ale už od počátku věděla, že obraz s tímto motivem si musí nechat doma. „Bylo mi ale líto nějakého Buddhu nevyvenčit, proto jsem udělala ještě jednoho poté, co jsem zhlédla velkou výstavu o buddhismu ve Valdštejnské jízdárně. Tento Buddha už může chodit na procházky,“ konstatovala u jednoho z vystavených děl. V pátek dostane v sále Hornického muzea v Rudolfově prostor také jako hudebnice: zazní tam hlavně spirituály, gospely, blues i autorské písně.