Pokud v režii Luboše Duška představuje Slunce pomeranč umístěný na polici na samém konci vinotéky, Země o poměrné velikosti zrnka pepře by se měla nalézat kdesi na baru, do vinotéky se stěží vejde ještě Mars, ale a ostatní planety Sluneční soustavy už krouží kdesi venku po městě. A kde je Neptun? „Neptun je až někde u kulturáku,“ říká Lubomír Dušek. Přednášející tím demonstruje obrovské vzdálenosti vesmírných těles a jak je vesmír ve skutečnosti řídký. Když vysvětluje pohyb naší galaxie za pomoci barového inventáře, astrofyzika se pro posluchače stává starou známou.

Jeho přednáška nemá daleko k vyprávění, je na odborné astrofyzikální výši, zároveň však srozumitelná a neuvěřitelně názorná. V tom nezapře inspiraci velmistrem v daném oboru Jiřím Grygarem.

Když se Slunce schovává

Původní myšlenka přednášky souvisí se specializovaným zájmem Lubomíra Duška. „Baví mě sledovat Slunce, zajímá mě jaderná fyzika, a tedy jak slunce funguje. A potom planety Sluneční soustavy a Měsíc, ty jsou jako objekty snazším předmětem pozorování než vzdálené galaxie.“ I na ně časem dojde, jen s pozorováním Slunce to bude na levačku.

Jsou připraveny dva mohutné dalekohledy. Posluchači se dozvědí o jejich principech, který z nich typ Gallileo a který Newtonův, co je reflektor, co refraktor, dojde i na cenu (i v případě amatérského vybavení může šplhat ke sto tisícům), ale Slunce se skrývá za mraky. Diváci si mohou alespoň vyzkoušet, zda přečtou jídelní lístek na vývěsce hospody U Kaprů vzdálené téměř dvě stovky metrů. Přečtou.

Spolupachatelem je Grygar

Audiovizuální přednáška v nabité vinotéce nezapře, že zájem Lubomíra Duška není motivován jen pozorováním, ale studiem a úsilím porozumět vesmírným dějům a astrofyzikálním zákonitostem. „Když mi bylo deset let, dostal jsem se na školní výstavku knih. Tam byla vystavená kniha od Jiřího Grygara V hlubinách vesmíru a jedna malá knížka Poznáváme souhvězdí,“ vzpomíná na původ svého zájmu. „Na střední škole už jsem jezdil na hvězdárnu a do vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Dnes jezdím do pražského planetária na astronomický kurs, který vedou Jakub Rozehnal a Petr Kulhánek, naše špičkové kapacity v oboru fyziky a astronomie.“

Posluchačům v suchdolské vinotéce se tak dostane vysvětlení detailů jaderné fúze, funkce fotonů, slunečního větru, magnetického pole a co všechno to s námi na matičce Zemi dělá. „Připravoval jsem v minulosti besedy o planetách a slunci pro základní školy, teď jsem to zkusil pro dospělé,“ říká Luboš Dušek. Ačkoli hlediště obsadili laici, nakonec došlo i na taková témata, jako Keplerovy zákony, co se dá vědeckými metodami ve vesmíru spočítat, co změřit a jaký v tom je rozdíl.

Dušek je ale navíc obdařen schopností srozumitelného výkladu. A nikoli náhodou, patřil k věrným příznicům Grygarova seriálu Okna vesmíru dokořán. „Jiří Grygar právě teď slavil devadesátiny, Akademie věd mu připravovala velkou knihu s gratulacemi, tak jsem jednu také poslal.“

Odkud pozorovat hvězdy

„První dalekohled jsem si sestrojil sám, když mi bylo patnáct. Z trubky. Můj otec pracoval v železničních opravnách a strojírnách, kde určité materiály byly k dispozici. Sehnal mi trubku o průměru osm centimetrů a čočky se kupovaly v optice, kde se normálně prodávají brýle. Chlapi ve fabrice mi udělali objímky, aby čočky držely v nastavených vzdálenostech, a s pomocí tatínka jsme si tak sestrojili dalekohled, který zvětšoval dvacetkrát. Tím jsem už mohl pozorovat planety,“ vzpomíná autor přednášky na pozorovatelské začátky. „V době, kdy byly děti malé a stavěl se dům, šel tento zájem do pozadí, vrátil jsem se k němu až po čtyřicítce. K narozeninám mi manželka a děti pořídili velký dalekohled, další už jsem si koupil sám.“

Navzdory prostředí, kam sobotní přednášku situoval, zvolila značná část účastníků nealko nápoje a mohou se těšit na pokračování. Mělo by se věnovat planetám. Jižní Čechy nabízejí dostatek vhodných míst pro jejich pozorování, tedy nepříliš zatížených světelným smogem. „Jezdím do Novohradských hor. Tam jsou čistá místa, odkud je krásně vidět. Sloužil jsem tam na vojně, tehdy jsem se díval na hvězdy vojenským dalekohledem. Dobrá je z tohoto hlediska také krajina mezi Rapšachem a Krabonošem nebo Šumava za Lipnem,“ doporučuje Lubomír Dušek.

Pozorovat hvězdy je dnes snazší než kdykoli dříve díky technologiím. Nadšencům, kteří by rádi sledovali hvězdnou oblohu a jednotlivá tělesa na obrazovce přímo v pohodlí domova, Dušek radí umístit na zahradu malý kompaktní přístroj Seestar. Od pozorování pak zbývá už jen krok k ještě lepší zábavě. K pochopení.