Podle Karla Skalického už rok 1926 nepatřil k nejtěžším poválečným létům, ale nudný nebyl. „Situace po první světové válce se začala postupně stabilizovat,“ uvedl. Přesto předchozí roky poznamenal hlad, bída a chaos spojený se vznikem nového státu. Tyto poměry nahrávaly i různým formám zneužívání a zpronevěr.

Jako ilustraci tehdejší atmosféry zmínil Skalický případ úředníka ze Strakonic, který měl vysvětlovat zmizení dvou vagonů cukru tím, že je prý sežraly kozy pasoucí se u nádraží. „Ve skutečnosti cukr prodával pod rukou do Prahy. V poválečných letech šlo o velmi cennou a přísně kontrolovanou komoditu,“ dodal.

Volyně byla i v té době vnímána jako klidné maloměsto, což s sebou neslo jak pozitivní, tak negativní hodnocení. Kulturní i hospodářský život regionu však oživovaly například průmyslové veletrhy ve Strakonicích, kterých se účastnili i obyvatelé Volyně.

Z historických pramenů se však o tomto roce dochovalo překvapivě málo informací. Volyňská kronika zmiňuje především obecní volby, a to dokonce dvoje – řádné a opakované. „Rok 1926 byl volebním rokem, ale také obdobím politických taškařic a sporů mezi mnoha politickými subjekty,“ připomněl Skalický.

Přednáška ukázala, že i zdánlivě poklidné období v historii města skrývá řadu dramatických i úsměvných momentů, které stojí za připomenutí i po sto letech. Karel Skalický zmínil důležitý kulturní i průmyslový rozvoj města, který dostal Volyni do popředí regionu. A věděli jste, že v roce 1926 vznikl i pomník padlým hrdinům?

Více z volyňské historie roku 1926 přinese tištěný Týdeník Strakonicko.