Jan Klicman z Domu s pečovatelskou službou v ulici 5. května přispěl tím, co vyprávěla doma jeho manželka, která pracovala v sekretariátu ředitele Gotta: „Otec Karla Gotta tu působil jen krátkou dobu a manželka říkala, že chlapec ho tu asi dvakrát navštívil. Jinak ale bydlel s maminkou v Praze.“

Blažena Grillová pracovala v ZVVZ od roku 1950 až do nástupu důchodu. „Pamatuji si, že tam Karel Gott starší byl v letech 1951 a 1952 ředitelem, ale do styku jsem s ním nepřišla. Nevěřím, že by tu bydlel s rodinou, protože to by tu musel tehdy dvanácti třináctiletý chlapec chodit do školy ve městě a o tom se nikdy nemluvilo. Škola na sídlišti tedy ještě nestála,“ přispěla do diskuse Blažena Grillová. Jak Josef Fuka, tak Karel Reiniš ale upozornili na tatínka Věry Fraňkové, provdané Bervidové, který byl osobním řidičem ředitele Gotta. „Pan Franěk mi vyprávěl, že někdy v roce 1952 přišel do podniku nový tatraplán a tehdy tu byl malý Karel na návštěvě a on ho vozil po starém sídlišti,“ přidává vzpomínku do mozaiky Karel Reiniš. Po Milevsku se dlouho vyprávělo, že Karel Gott pak jezdil k Fraňkovým na prázdniny. Josef Fuka se za Věrou Bervidovou vydal a ta se vyjádřila jasně: „Táta byl řidičem zpěvákova otce, ale Karel Gott k nám na prázdniny nikdy nejezdil.“ Pár vzpomínek si ale Věra Bervidová oživila a ty pak ještě do redakce zatelefonovala. „Myslím, že ředitel Karel Gott měl služební byt v některém domě na starém sídlišti, takzvané slepičce. Taťka vždycky říkal, že to byl hodný člověk a nikomu nikdy neublížil. Trochu se spolu stýkali i poté, co už se ředitel vrátil zpátky do Prahy. Vybavuji si, že jsme tam jednou za ním jeli do pražské vily, zvonili jsme, ale nefungoval zvonek. Pan Gott vyšel ven a řekl: „Karel se učí elektrikářem, tak nám tady nic nefunguje.“

Zkrátka byl Karel Gott k potěšení celého národa lepší zpěvák, než elektrikář. Záhadou ale zůstává ještě vzpomínka další čtenářky, která uvedla: „Já jsem mívala v ZVVZ vedoucího pana Tesaře a ten říkal, že sousedil zahradou s chalupou Gottových v Jetětických Samotách, a že si s malým Gottem hrávala jeho dcerka Jarka.“ Tato historka zůstala ojedinělá, nikdo další Jetětické Samoty jako letní sídlo Gottových nezmínil.

Libuše Kolářová