Jak trénovat v době bez úsměvů?

TÁBOR - Nouzovému stavu a nošení roušek se říká doba bez úsměvů. Rozhodně to tak nevnímám. Přímá práce v první linii s klienty probíhá a čas na běhání či běžecký trénink máme rovněž, ačkoliv bez koření běhání, tedy bez závodů. Potěšil mě telefon od Ivana Kotrika ze Štrbského Plesa, který se i ve vyšším veteránském věku stále běžecky udržuje. Běhá denně, jezdí na kole až třicet kilometrů a už se nemůže dočkat závodů. Udělal mi radost zprávou, která je satisfakcí pro každého trenéra. Sdělil mi, že tréninky, které jsem mu připravoval, mu pomohly až k titulu mistra Slovenska v maratonu a půlmaratonu. Zmínil, že bez mých tréninků by na takové úspěchy nedosáhl.
Nouzový stav poznamenal i běžce. Nejde jen o závody, ale i o tréninky. Pokud má běžec trenéra, je nutné domluvit takzvaný distanční trénink, což je vlastně…
Další postřehy trenéra Miroslava Zachariáše o běhání v době bez úsměvů čtěte ve středečním Týdeníku Táborsko.
Diskuse k článku