Přebolelo už čtvrtfinálové vyřazení od domácího Finska, nebo to stále mrzí?

Myslím, že jsme do čtvrtfinále šly především s tím, že můžeme jenom překvapit. Bohužel se to nepovedlo a samozřejmě nás to mrzelo, nicméně Finky předváděly po celý šampionát něco neskutečného. Prohrát se soupeřem, který vybojoval stříbrné medaile, je pro nás ve srovnání s předchozími roky viditelné zlepšení.

Co vůbec čtvrtfinálovou bitvu podle vás rozhodlo? Měly jste ji velmi dobře rozehranou, na začátku druhé třetiny jste šly dokonce do vedení…

Finkám se podařilo vstřelit dva góly z přesilovek, a to si myslím, že rozhodlo. Za stavu 3:1 se nám už hrálo těžko. Každopádně je to super výsledek, ale musíme si přiznat, že je stále máme na čem pracovat.

Nepomýšlely jste na více než čtvrtfinále, když se vám podařilo bez ztráty květinky ovládnout béčkovou skupinu?

Sice jsme ji vyhrály, ale vzhledem k systému turnaje jsme věděly, že i když postoupíme do čtvrtfinále, dostaneme jeden ze tří nejlepších týmů světa. Postoupily jsme z prvního místa a šly jsme na sice papírově nejslabší Finky, ale ty pak ukázaly, že se již mohou rovnat i s Kanadou nebo Amerikou. Na druhou stranu si myslím, že kdybychom je porazily, tak bychom ten bronz mohly proti Rusku nebo Švýcarsku vybojovat, protože to jsou pořád hratelnější týmy. Rusky jsme dokonce porazily v přípravě.

Jak vůbec vnímáte systém turnaje, který je odlišný od mužů? Je to spravedlivé, že spolu hrají papírově slabší a silnější celky ve svých skupinách, přičemž z té áčkové mají všichni jistotu postupu do play-off?

Je to zvláštní systém a trochu nefér vůči druhé béčkové skupině, protože dostat se ze skupiny B do skupiny A je opravdu těžké a musíte porazit jeden z těch top třech týmů (Kanada, USA, Finsko). Naopak, co se týká těch zbylých dvou týmů v áčkové skupině, ty mohou prohrát všechny zápasy a stále se tam udrží.

Pochopitelně jste si nenechaly ujít finále Finsko – Amerika, o němž se hodně dlouho mluvilo. Komu jste osobně více přála zlato a jak jste prožívala prodloužení, v němž nebyl domácím hráčkám uznán zlatý gól, takže jejich radost byla předčasná? Nakonec se skóre pohnulo na druhou stranu…

Byl to neuvěřitelný zápas, dlouho jsem žádný takový neviděla. Osobně jsem to přála Finkám, protože Američanky získaly zlato asi už popáté za sebou. Vlastně i stříbro bylo pro domácí hokejistky úspěchem, protože ho nikdy nevybojovaly. Ale byla by to paráda, pokud by to dotáhly do zdárného konce. Jinak ten neuznaný gól byl šokem pro nás všechny, v aréně bylo kolem osmi tisíc diváků. Když Finky skórovaly a začaly se radovat, shodily helmy, rukavice a po deseti minutách si to musely znovu sebrat a zápas dohrát.

Byla jste spokojená se svými výkony? Kromě dvou gólů jste si připsala i jednu asistenci…

Vždycky by to mohlo být o něco lepší, důležité však je vědět, na čem je třeba zapracovat a snažit se dále zlepšovat. Určitě je ale vidět, že jako tým jdeme nahoru, tak doufám, že to tak bude pokračovat i nadále, abychom se posunuly nahoru i v žebříčku.

Užila jste si po šampionátu vůbec nějaké volno, nebo jste rovnou odletěla zpátky do Ameriky?

Doma jsem strávila asi jeden den a ve Finsku jsme byly ještě tři dny po čtvrtfinále, takže nějaké volno tam bylo.

Jak vám vůbec dopadla sezona za „velkou louží“?

Sezona v Mainu bohužel nedopadla nejlépe, skončily jsme někdy koncem února, takže momentálně již trénujeme na suchu a připravujeme na další.

Takže ta bude znovu za oceánem?

Ano, poslední na univerzitě a pak uvidíme co dál.

Kdy se vracíte zpátky do České republiky a máte už nějaké plány na léto?

Vracím se v polovině května a léto ještě nemám úplně naplánované. Každopádně se těším, až budu moci strávit nějaký ten čas doma.