Dnešnímu celorepublikovému zpravodajství dominuje od rána informace, jak Česko dostalo od Evropské komise přes prsty za to, že zakázalo vývoz ochranných prostředků. Upřednostnilo zájem chránit především své obyvatele. 

Jak píší Novinky, na ministerstvo zdravotnictví dorazil předminulý týden dopis, v němž se žádá vysvětleni tohoto kroku, který je v rozporu s principem volného obchodu uvnitř Evropské unie. Česku by v případě neuspokojivé reakce teoreticky hrozily sankce, včetně omezení evropských dotací. Ministerstvo zdravotnictví zatím českou odpověď na dopis neodeslalo.

O tom, jak si jednotlivé státy doslova kradou zásilky ochranných prostředků, už také začínají prosakovat zvěsti. 

Za zákaz vývozu ochranných pomůcek musí občan se zdravým selským rozumem vedení státu jen poděkovat. Proč by měli naši výrobci sloužit ochraně občanů jiných zemí a nechat naše obyvatelstvo koronaviru napospas? Protože si to přejí bohatší bráchové? Rozložil donedávna panující blahobyt jejich akceschopnost natolik, že si nedokážou rychle zorganizovat ve své zemi svou vlastní výrobu? 

Hůř už se hodnotí otálení naší vlády s uzavřením hranic a zákazem pohybu pendlerů, když konkrétně Jihočeský kraj bil na poplach, že až dvě třetiny jihočeských nákaz koronavirem pocházejí právě z tohoto zdroje. Když se stát konečně rozhoupal, udělal premiér Babiš ústupek kancléřce Merkelové a nechal přes hranice dojíždět naše zdravotníky a pracovníky v sociálních službách, protože bez nich by se prý tamní zdravotnictví zhroutilo. „Vůbec se mi to nelíbí,“ okomentoval to například náměstek jihočeské hejtmanky Pavel Hroch. 

Komu by se to líbilo? V našich sociálních zařízeních se nákaza rychle šíří, pracovníci jsou v karanténách, zdravotníci unavení. Jak napsal do Milevských novin čtenář Zdeněk Doubek z Bernartic, neměli by se zdravotníci pracující v Německu a Rakousku rozpomenout, kde mají domov a zachovat se jako vlastenci? Tedy jít na pomoc domů. Tento pocit se ovšem představitelé Německa pokusili okamžitě přebít přihozením peněz na ubytování, když naši pendleři v Německu zůstanou. 

V Německu a Rakousku s tvrdými karanténními opatřeními nespěchali a čelí dnes větší úmrtnosti a větším problémům, než máme doma. Ve Zwiesslu se má začít prošetřovat rozhodnutí, kterým město povolilo od konce března znovuotevření hudební školy a také bazénu s tím, že chlorovaná voda jako ochrana postačí. Určitě není v našem zájmu volný přeshraniční pohyb s regiony, kde jsou takhle benevolentní. 

Jak je s námi vlastně Německo solidární? Záleží mu na evropské sounáležitosti nebo především na vlastních zájmech? Odpovědět si dokáže každý sám. Tak proč se Evropská komise diví, když my se zachováme navlas stejně a u nás vyrobené ochranné prostředky chceme pro své lidi? Potrestá nás bohatší brácha po skončení koronavirové krize? Možná ano. Třeba zase ohneme hřbet a ještě se omluvíme. Tentýž vazalský přístup se ale možná nedá čekat od některých jiných zemí EU, které si po staletí pěstují větší národní sebevědomí. Proto tipuji, že jestli koronavirová krize potrvá dlouho, EU může mít problém. 

Od politiků to asi na plnou pusu neuslyšíme, ale my dole si naštěstí můžeme říkat, co cítíme – aspoň do té doby, než eurokomisařka Jourová rozčlení média na ta slušná a ta šířící fake news a hoaxy, což je teď její aktuální úkol. Oznámila totiž, že Evropská komise uvolní nyní něco přes pět milionů eur na podporu médií bojujících proti dezinformacím. A v těch vyvolených se pak nejspíš už nedočteme, když s námi bohatší bráchové budou hrát nefér hry.