Seniorský dres mateřského klubu z Tábora jste poprvé oblékl už v roce 2006, tehdy jako mladíček působící v juniorce Motoru České Budějovice. Sahají vůbec vaše vzpomínky až tak daleko do minulosti?

Přiznám se, že už si toho moc nepamatuju, ale jednu věc ano: byl jsem nervózní. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem hned první zápas hrál s Arpim (současným koučem A-týmu HC Tábor Arpádem Györim – pozn. aut.). Masakr! Bál jsem se, že mu to budu kazit, protože v té době už tady byl de facto legendou. Chodil jsem na něj, ještě když hrál táta. Myslím si, že jsme tak ale odehráli jen dva nebo tři zápasy a pak se zranil.

Už rok předtím jste spolu s Milanem Gulašem táhl českobudějovický juniorský výběr a měl na kontě i starty v reprezentaci. Jak moc vás mrzí, že z tak výtečné startovní pozice nakonec vzešel jediný start za A-tým v extralize a záhy „jen“ štace ve druhé a třetí nejvyšší soutěži?

Nikdy jsem nebyl z těch, kteří by říkali, že nedostali šanci. Asi jsem na to prostě neměl. Nevím. Guli byl už tehdy neskutečnej hráč… A měl obrovskou výhodu: z ničeho si nic nedělal. Ten rok jsme s juniorkou smolně vypadli v semifinále se Vsetínem. Měli jsme super tým a přišly i první pozvánky do reprezentace. To bylo super, navíc nás tam většinou jezdilo z Motoru víc. Mám na to jen pozitivní vzpomínky, a že to nevyšlo někam výš, to se nedá nic dělat.

V následujících sezonách jste ještě hájil barvy Havlíčkova Brodu a Třebíče, ale zároveň už jste uzavíral pevný svazek s táborským týmem. V jeho barvách jste nakonec okusil tři diametrálně odlišné soutěže od první ligy až po krajský přebor. Můžete se za tím obdobím ohlédnout?

V této době to byla v Brodě a Třebíči první liga. Tak nějak jsem se tam plácal, a pak se vždycky vracel po Vánocích do Tábora. Pak se nám tady podařilo postoupit do první ligy a mně…

Celý rozhovor s Jakubem Matušíkem čtěte ve středečním Týdeníku Táborsko.