Jak byste zhodnotil letošní sezonu?

Letošní sezona se hodnotí těžko, byla zvláštní, krátká, ale ne tolik sportů letos sezonu mělo, takže jsme za ni rádi. Letos jsem absolvoval dva závody v Rakousku a jeden finálový v Rusku. Bohužel letos nemohu úplně říct, že by se mi dařilo. Ze začátku to vypadalo, že do sezony ani nenastoupím z důvodu, že jsem si tři měsíce před sezonou opět poranil koleno a nějak se mi nedařilo léčení. A když už se mi podařilo do sezony nastoupit, tak v prvním závodě jsem byl v druhém kole diskvalifikován za nebezpečný, nedovolený kontakt a v druhém závodě byl zase ten kontakt na mě a dvakrát jsem z Rakouska odjížděl poměrně zklamaný, protože cíl byl jinde. Co mi tedy v Rakousku zlepšilo náladu, bylo vítězství ve smíšeném skupinovém závodě, kdy jedeme v korytě 4vs4, to znamená, že naráz jede celkem osm jezdců. To byl velký úspěch pro náš český tým ve složení Oudes, Náhlovský, Urban, Vimmerová.

Jak do ní zasáhla opatření kolem pandemie covidu-19?

Z důvodu pandemie byl celý světový šampionát nově rozdělen do čtyř divizí – Amerika, Finsko, Evropa a Rusko, tak abychom nemuseli cestovat přes celý svět.

Jak probíhala kvalifikace na finálový závod mistrovství světa?

Kvalifikace na finálový závod probíhala tak, že z každé divize byli pozváni jezdci na základě výsledků ve své divizi. Celkově na finálový závod bylo pozváno přibližně padesát jezdců z celého světa.

Jak se vám na šampionátu v Rusku dařilo?

Oproti tomu, jak se mi dařilo v celé sezoně, musím zhodnotit finálový závod v Rusku jako úspěšný. Skončil jsem celkově na patnáctém místě, za které jsem teď zpětně rád, protože při druhé tréninkové jízdě mě chytla záda a místo trénování jsem chodil po doktorech a fyzioterapiích, tak abych do závodu potažmo kvalifikace mohl vůbec nastoupit. Všechny závody probíhají stejně. Ve čtvrtek a pátek jsou tréninky, v pátek večer kvalifikace a v sobotu závod.

Měl jste v Rusku čas i na něco jiného než závody? Jak se vám tady líbilo?

Letos z důvodu situace, jaká panuje, moc ne. Víza jsme dostali jen na pět dní, takže většinu času jsem trávil v areálu u dráhy a pak na hotelu. Rusko má dráhu v obrovském vojenském areálu, takže když nám organizátor vytvořil program, tak se to motalo kolem války. Pokud mám něco vyzdvihnout, tak muzeum druhé světové války, které je v areálu. Po technické stránce a zpracování prostoru to bylo opravdu něco neskutečného. Obsah muzea je samozřejmě smutný, ale to jak to bylo celé udělané, bylo něco, co jsem nikdy neviděl.

Sjezd v ledovém korytě je hodně nebezpečný. Už jste se ve své kariéře setkal s nějakým zraněním?

 Samozřejmě. Bohužel zranění v našem sportu jsou. Setkal jsem se s ním jak, že jsem u něho byl, tak i zároveň, že jsem se zranil já sám. Měl jsem zatím největší úraz kolene, klasicky vazy a meniskus. Jako svědek jsem byl u pár zlomenin a asi nejvíc nepříjemné, co jsem viděl, bylo nožem přejeté koleno.

V České republice tento sport asi moc známý není. Jak na závody trénujete? Máte dobré podmínky?

 Díky Redbullu bych i řekl, že známý je. Spíš ho nedělá tolik lidí, protože je finančně a časově náročný. A hlavně ty podmínky k tréninku nejsou moc ideální. My za tréninkem musíme hodně cestovat, ale minulý rok se podařilo u Martina Náhlovského postavit dřevěnou dráhu, na které trénujeme na kolečkových bruslích, takže aspoň něco zde máme.

Které tratě jsou vaše nejoblíbenější a co vám na nich vyhovuje? Je naopak vzdálenost, která vám nesedí?

Já mám rád rychlé tratě a starty, kde vidíte pod sebe. Je pravda, že tyto tratě už moc nejsou, protože se vše žene do extrému hlavně pro diváka, ale i tak si dokážu užít každou dráhu, miluju to. No a co se týká vzdálenosti, tak třeba ta dráha v Rusku, 500 metrů dlouhá, už byla extrém. V průměru mají dráhy 150 až 300 metrů.

Jaké máte cíle do další sezony?

My toho teď moc nevíme, respektive víme přibližně, kde mají být závody příští rok, a pokud to tak bude, tak to bude jedna z největších sezon, ale to teď asi nedokáže potvrdit nikdo. Můj cíl v další sezoně je zůstat stále v elitní skupině jezdců a dlouho se nezranit.

Kromě závodů Crashed Ice jste také hokejovým rozhodčím. Jak to jde skloubit dohromady? V době koronaviru jste měl asi na závodění více času…

Ano, ještě v minulé sezoně jsem byl hokejový rozhodčí, ale z českého hokeje přišlo doporučení, ať si vyberu, čemu se chci věnovat. Já si nakonec vybral sport, kde rozhoduje jen váš talent a ne nikdo další třetí. Takže už dělám jen Ice Cross.

Myslíte si, že se k pískání ještě vrátíte?

Ač jsem s pískáním prožil hodně let, poznal pár dobrých kluků, zažil plno zážitků a nakoukl i do první ligy, tak už nemám zájem se vrátit do této organizace.

Hrajete ještě k tomu všemu hokej?

V rámci přípravy, když se snažím dělat co nejvíc sportu, tak si hokej zahraji. Ale ne pravidelně, natož v nějakém týmu, prostě si jdu jen zabruslit.

Co říkáte na to, že v Česku mládežnický a amatérský sport v podstatě rok stál. Je to správně a bude to mít následky pro budoucí generace?

Nedokážu říct, jaké to bude mít následky, ale je to jednoznačně špatně. Děti se mají hýbat, být v kolektivu ostatních dětí a užívat si ten sport společně.

Jaké máte kromě jízdy v ledovém korytě rád sporty?

Mám rád všechny adrenalinové sporty. V přípravě se jich snažím dělat co nejvíce, abych si posunul hranice a nebál se na světových dráhách, které jsou občas bláznivé.

Co byste vzkázal svým příznivcům?

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi fandí a podporují. Je to skvělé a strašně motivační. Děkuji všem sponzorům, bez kterých bych to měl vše ještě těžší.