Jan Hlach se narodil 1. února 1939 v Praze jako nejstarší ze tří dětí. Otec Jan Hlach starší byl zubařem a matka Olga Hlachová právničkou. Nedlouho před narozením malého Jana, museli jeho rodiče opustit svůj domov v Lanškrouně, jelikož podle Mnichovské dohody spadalo do území zabraných Sudet. Po krátkém pobytu v Praze nastoupil Jan Hlach starší jako závodní lékař písecké Tabákové továrny. Během nacistické okupace byla kvůli svým vlasteneckým postojům celá rodina Hlachova perzekuována – Jan Hlach starší byl zatčen a uvězněn gestapem a jeho dva švagři byli popraveni.

Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 rodiče Jana Hlacha dávali otevřeně najevo nesouhlas s novým režimem. Olga Hlachová, do té doby pracující na píseckém soudu, svůj postoj projevila mimo jiné odchodem. Ještě téhož roku byli rodiče Jana Hlacha požádáni o pomoc při organizaci emigrace Dra Františka Uhlíře, meziválečného a poválečného poslance Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Podíl manželů Hlachových na uskutečnění Uhlířova útěku do emigrace byl však odhalen a oba byli v roce 1950 zatčeni a posléze odsouzeni za velezradu proti lidově demokratickému státu.

Olga Hlachová byla odsouzena na patnáct let těžkého žaláře, Jan Hlach starší pak na let čtrnáct. Spolu s nimi byli odsouzeni František Pivnička, kolega Olgy Hlachové z píseckého soudu, manželé Zdena a Josef Čtvrtníkovi, Marie Prokopová, sestra člověka navázaného na skupinu převaděčů a Zdena Vantuchová a Ludmila Štecová, řádové sestry z nemocnice. Zajímavostí zůstává, že továrník Josef Čtvrtník, který zapůjčil k celé akci svůj automobil, dostal jeden z nejvyšších trestů, což odráží třídní přístup k trestání. Tři děti manželů Hlachových byly svěřeny do péče otcových sester.

Osud malého Jana

Dětství dospívajícího Jana Hlacha bylo poznamenáno nejen nepřítomností rodičů, ale také přísností výchovy jedné z tet, hmotnou nouzí a společenským opovržením, jelikož se kvůli osudu svých rodičů dostal na okraj společnosti. Spolu se svou sestrou Olgou a bratrem Vladimírem své rodiče pravidelně ve vězení navštěvoval. Hlachův otec byl díky náhodě, kdy vyléčil ve vězení manželku důlního inženýra a ten se za něho přimluvil, omilostněn po čtyřech letech výkonu trestu. Po propuštění převzal péči o děti. Hlachova matka byla propuštěna až po deseti letech a strávila ve vězení prakticky celý čas dětství svých tří potomků.

Olga Hlachová část svého trestu strávila v Pardubicích ve společnosti další významné písecké osobnosti Dagmar Šimkové, se kterou se po propuštění v Písku navštěvovali. Ani jeden z rodičů však nesměl po propuštění znovu vykonávat svou původní profesi a byli nuceni pracovat v dělnických povoláních. Podobná perzekuce se však týkala i jejich dětí, kdy nejstarší Jan nesměl i přes nesporné nadání studovat a po ukončení základní školy musel začít pracovat. Vystřídal mnoho zaměstnání – pracoval například jako soustružník, montér, kombajnér nebo traktorista. Byl také řidičem vojenského nákladního automobilu během služby u pomocných technických praporů. Postupem času mu bylo dovoleno alespoň vystudovat nejprve večerní jedenáctiletou školu, tzv. jedenáctiletku a poté nástavbu na průmyslové škole. Ve druhé polovině šedesátých let se dostal na České vysoké učení technické. Jeho největší studijní ambice se však nenaplnila, jelikož jeho přihláška na medicínu byla sedmkrát zamítnuta ještě před konáním přijímacích zkoušek.

V létě roku 1968 dostal Jan Hlach spolu se svými sourozenci povolení k vycestování do Rakouska. Zde se však brzy dozvěděli o srpnové okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Krátce poté za nimi proto urychleně přijeli rodiče a celá rodina se společně rozhodla pro emigraci.

Cesta do Švýcarska

Politický azyl byl rodině nabídnut ve Švýcarsku. Zde Hlach pracoval nejprve opět jako soustružník a následně zde také dostudoval technicky zaměřenou vysokou školu. Po ukončení studií se živil jako konstruktér automatů na potisk obalové techniky. Již ve Švýcarsku se Jan Hlach oženil s Miladou Solarovou, provdanou Hlachovou. Milada pocházela z Vodňan a za Janem do emigrace odešla. Později více než tři dekády podnikal v oboru konstrukcí a technických služeb.

Mladší bratr Vladimír vystudoval Spolkovou vysokou technickou školu v Curychu. Sestra Olga Hlachová dokončila ve Švýcarsku medicinské vzdělání a založila si lékařskou praxi. Jan Hlach starší si ve Švýcarsku otevřel úspěšnou zubařskou praxi, avšak se nestihl pořádně etablovat, jelikož byl velkým vlastencem a chyběly mu Čechy.
Hlachův otec zemřel v roce 1971. Olga Hlachová ve Švýcarsku již nepracovala a vzhledem k její minulosti v Československu jí byla přiznána penze. Hlachova matka zemřela roku 1985. Konce komunistického totalitního režimu se tak ani jeden z nich bohužel nedočkal.

V penzi žil Jan Hlach ve švýcarské vesničce Marly, v kantonu Fribourg, kde se věnoval zejména psaní vzpomínkových knih jako Požár aneb pět povídek z padesátých let a jeden sen, Netleskej nebo Zápisky z dob pokroku. Po Sametové revoluci pravidelně navštěvoval Českou republiku.

Jan Hlach zemřel 4. února 2025 v Marly, následován přesně o týden později svou milovanou ženou Miladou. Oba byli pohřbeni na švýcarském hřbitově Villars-sur-Glâne, taktéž ležícím ve švýcarském kantonu Fribourg. Pohřeb Jana Hlacha se konal 10. února 2025 a Milada Hlachová byla pohřbena 17. února 2025.