Předpokládám, že Václavská výstava byla opět úspěšná a hojně navštívená.

Mám radost, byla ukázková.  K vidění bylo nejvíce králíků za posledních pět let,  a to 240. Vystavujeme  králíky, holuby, drůbež a to i vodní. Mívali jsme odborů víc. Třeba i i okrasné ptactvo, psy. S těmi se skončilo před deseti lety, protože nebyl zájem. Okrasné ptactvo zaniklo před šesti lety. Asi už poosmé jsme pořádali aukci beránků. Výstavu obeslalo 83 chovatelů. Abychom přilákali i mládež a děti, udělali jsme letos poprvé tombolu.

To je poměrně vysoké číslo účasti.

Nestěžujeme si, ale bývalo víc. Řada chovatelů ze spolku odešla. Chtějí-li vystavovat, musí mít zvířata registrovaná, kroužkovaná, s rodokmenem. A to něco stojí. Je to tedy, bohužel i v naší branži, o penězích.

Je známo, že spousta spolků živoří, protože z členských příspěvků se těžko uživí. Navíc počty členů nestoupají. Spíš jsou v udržovacím režimu. Svazy zahrádkářů dnes už najdeme málokde, pláčí včelaři. Co vy?

Konkrétně zahrádkářům, které jste zmínila, se zvýšily výdaje za péči o výpěstky a jsou závislí na počasí. Musí odvádět daň z pozemků, platit vodu. Nevyplatí se jim být někde organizování a nevyplatí se jim pěstovat ve velkém. Když dnes půjdete do marketu, koupíte si tři rajčata k večeři za pár korun. Jen vám rajské z dovozu nebude tolik chutnat jako z české zahrádky. 

No, ale jak se v současné době daří vám?

Některé chovatelské spolky v okrese už také zanikly. Třeba ve Volenicích.  Radomyšl stagnuje, Čestice se jen tak tak drží nad vodou. Ale to není otázka jen peněz, ale i času a zájmu mladších lidí  se organizovat. My ve Strakonicích máme 93 členů.  Je u nás zapsáno šest mladistvých do 18 let. Bylo by jich víc, ale nejsou členy, mnohé zaučuje dědeček, kterému pomáhají. 

To není špatné, ne?

Naopak, to je nejhorší za poslední léta.

Proč chovatele mrzí chování města? Celý rozhovor v aktuálním čísle Týdeníku Strakonicko.

Jarka Krejčová