„Z bezpečnostní rady státu dostal pan hejtman doporučení, aby učinil opatření reagující na současnou situaci. Proto jsem rozhodl, že v recepci budou zapisovat, kdo do budovy krajského úřadu přichází a opatří ho návštěvnickou visačkou. Je to i pro ochranu návštěvníků, kdyby tu nastal třeba výbuch nebo požár, budeme vědět, kdo v budově byl,“ uvedl ředitel Kučera. Připustil, že pokud se někdo nebude chtít identifikaci podrobit, může se stát, že nebude do budovy vpuštěn.

Dřív podobné opatření na krajském úřadu nebylo. Nařízení je několik týdnů staré a má prý chránit i zaměstnance úřadu. Na portálu Jižní Čechy Teď vznikly po zveřejnění této zprávy dva tábory diskutujících. Jedni mají jasno, že nařízení a příkazy se mají respektovat. Jeden ze čtenářů učinil závěr – kdo je slušný, nemá s legitimováním problém. Jenže i zastánci opačného názoru si připadají jako slušní lidé. Přesto nepovažují za přípustné, aby je někdo zpovídal a evidoval, jestliže chtějí navštívit zasedání orgánu, které je ze zákona veřejné. 

Města jména nežádají. Kraj trvá na svém

Jak se ukázalo po dotazu v několika městech, o nichž jsme 1. července informovali, radnice nic podobného nechystají – v Písku, v Milevsku, v Táboře ani ve Strakonicích.

Jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD) ale opatření ředitele úřadu podporuje. Jihočeským týdeníkům tehdy odpověděl:„Zjišťováním totožnosti na recepci Krajského úřadu Jihočeského kraje reagujeme na aktuální bezpečnostní situaci a snažíme se v zájmu všech návštěvníků předcházet takovým událostem, které se staly například na škole ve Žďáru nad Sázavou, kdy nepříčetná útočnice zavraždila studenta. Naším cílem je nejen ochrana našich zaměstnanců, ale i ostatních návštěvníků krajského úřadu, současně ale chceme ztížit vstup osob, kteří si budovu krajského úřadu pletou s azylovým domem a využívají třeba zdejší toalety k osobní hygieně. Navíc doporučení Bezpečnostní rady státu skutečně existuje a řídí se jím i další veřejné úřady. Jen douška: zkuste se bez identifikace dostat na jakékoli ministerstvo.

Je proto logické, že tato opatření platí i pro vstup na jednání krajského zastupitelstva. To je pochopitelně veřejné, ale osoby, které se jej chtějí zúčastnit, se po vstupu na úřad mohou zcela volně pohybovat po celé budově a nikdo už nemá možnost kontrolovat, jestli si jdou opravdu sednout pouze do jednacího sálu. Z popsaných opatření tedy jasně vyplývá, že se nejedná o žádnou diskriminaci, ale pouze o prevenci.“

Pozoruhodný je závěr, který hejtman Jiří Zimola adresuje přímo žadatelce o odpověď: „Udivuje mne, že zrovna vy se vůči tomuto opatření vyhraňujete, a jsem konsternován, že se takovýto logický krok setkává u některých médií a jejich čtenářů s nepochopením. Budu si to ale pamatovat, abych na tato média a jejich zástupce ukázal okamžitě poté, až opět dojde k nějakému tragickému případu a veřejnost se bude ptát, co jsme v rámci prevence udělali.“

Na část dotazu, která se týkala smyslu evidování jmen v recepci krajského úřadu, když přitom vrátný nemá žádné právo současně návštěvníka legitimovat – a je tedy odkázán pouze na to, jaké jméno mu kdo sdělí, už hejtman neodpověděl.

Z ministerstva jak z chlupaté deky

Na ministerstva vnitra Jihočeské týdeníky zaslaly žádost o výklad zákona o obcích. Zejména v té věci, zda někdo může občanu bránit v účasti na veřejném zasedání, pokud své jméno sdělit odmítne, a zda zabránění v účasti nemůže mít vliv na neplatnost takového veřejného zasedání.

Po několika urgencích nakonec Petra Kučerová z tiskového oddělení 8. července odpověď zaslala. Stojí v ní: „Podle zákona o obcích, platí, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné. Stejné pravidlo platí i pro zasedání zastupitelstva kraje. Je nutné rozlišit dvě situace týkající se osoby mající v úmyslu zúčastnit zasedání se zastupitelstva obce nebo kraje:

1.  Požádání osoby o „sdělení svého jména“ (či podepsání prezenční listiny) v souvislosti se samotným zasedáním zastupitelstva obce či kraje za účelem zjištění, které osoby se zasedání zúčastnily.

2.  Požádání osoby o „sdělení svého jména“ při vstupu do budovy, kde se zasedání zastupitelstva obce či kraje koná.

Z právní úpravy neplyne, že by bylo v rozporu se zákonem, pokud je osoba mající v úmyslu se účastnit zasedání zastupitelstva obce či kraje požádána, aby „sdělila své jméno“. Na druhé straně však platí, že není stanovena povinnost tomuto požadavku vyhovět. Jinými slovy – nic nebrání tomu, aby osoby, které se chtějí účastnit zasedání zastupitelstva obce či kraje, byly před zahájením zasedání (případně i v jeho průběhu) požádány o sdělení jména. Nevidíme důvod, proč by tomu dotyčné osoby neměly této žádosti vyhovět, nicméně lze konstatovat, že je na uvážení dotyčných osob, zda požadovaný údaj sdělí.

Prokazování totožnosti při vstupu do budovy je zcela odlišnou problematikou. Je nepochybné, že vlastník budovy má právo zjišťovat, které osoby do této budovy vchází. Tato problematika sice není upravena žádným právním předpisem, nedílně však souvisí se zákonem o ochraně osobních údajů, proto je třeba se v této souvislosti obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů. V této souvislosti zároveň odkazujeme na stanovisko tohoto úřadu – Evidence při vstupech do budov.

Uzavíráme, že požadovat sdělení jména při vstupu do budovy krajského úřadu (např. zájem na zajištění bezpečnosti v budově) a požadovat sdělení téhož údaje v souvislosti s veřejným zasedáním zastupitelstva kraje (za účelem zjištění, kdo se zasedání účastnil), jsou dva odlišné požadavky.“

Ministerstvo vnitra vynechalo odpověď na otázku, zda by nevpuštění občana, který by se identifikovat odmítl, mohlo mít vliv na zneplatnění celého zasedání. Neodpovědělo na tento dotaz ani po urgenci.

Co na to právníci?

Redakce oslovila také několik právníků, kteří se v dané oblasti pohybují. Zde jsou jejich odpovědi.

Ondřej Veselý, advokát, krajský zastupitel a písecký zastupitel za ČSSD a minulý písecký starosta:

Při vstupu na jednání zastupitelstva samostatného celku (kraje, obce) po vás sice mohou požadovat sdělení nacionále, ale vy tomuto požadavku nemusíte vyhovět a nesmíte být za toto odmítnutí perzekuováni. Výjimkou je vystoupení na jednání, kde musíte prokázat, že jste občan kraje či obce, nebo v jejím obvodu vlastníte nemovitost.

Souhlasím, že v rámci bezpečnosti může kraj (stejně jako kterýkoliv jiný úřad) požadovat prokázání totožnosti návštěvníka – dokonce by i mohl požadovat např. vstup přes rám a prohlídku osobních zavazadel, což je běžný postup při vstupu na soudy, ministerstva, obě komory parlamentu.

Sporná zůstává otázka, kdy nechci do budovy, ale jenom na zastupitelstvo, které je ze zákona veřejné. Tady bych dal za pravdu názoru, aby úřad zajistil možnost přítomnosti na jednání, aniž by se musel návštěvník identifikovat.

František Korbel, advokát, bývalý předseda legislativní rady vlády a náměstek ministra spravedlnosti, bývalý táborský radní a současný zastupitel v Táboře:

Je to hodně zajímavý problém. Souhlasil bych s vysvětlením ministerstva vnitra k prvnímu bodu. Ostraha budovy však může žádat o co chce, a občan jí může nebo nemusí říci také cokoliv chce.

Odpověď ministerstva k bodu 2 je vyhýbavá. Důvodem je podle mne to, že ministerstvo si je vědomo, že z hlediska veřejnosti zastupitelstva nemá povinnost identifikace návštěvníků žádnou právní oporu, tedy neexistuje. Nechtějí to říci otevřeně, tak to zahalují otázkami kolem vlastnictví a režimu vstupu do budovy. To ale není problém občana. Zastupitelstvo má zkrátka zákonnou povinnost bezpodmínečnou a ničím neomezovanou veřejnost svého zasedání zajistit. Tak ať se na tom s vlastníkem budovy dohodne. Předpokládám, že vlastníkem je kraj, jehož je samo nejvyšším orgánem.

Oldřich Kužílek, právník, zakladatel portálu Otevřená společnost, bývalý poslanec sněmovny: 

Veřejná správa nesmí činit nic, co jí zákon výslovně nepovoluje (výslovnost není nutně absolutní, může též vyplývat, ale zde nevyplývá).

Čl 2 (3) Ústavy: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Požadovat identifikaci v souvislosti s účastí na jednání zastupitelstva je tedy porušením práva, a to jak na straně veřejné moci (jako kdyby policista bezdůvodně perlustroval  na ulici), tak na straně občana, jemuž tak veřejná moc neoprávněně zasahuje do několika základních práv (ochrana soukromí a osobních údajů, svoboda pohybu, svoboda přijímat informace osobní přítomností, svoboda projevu).

Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Z hlediska ochrany osobních údajů: správce údajů v případě, kdy eviduje vstup do budovy na základě vlastnictví a odpovědnosti za bezpečnost, neoprávněně k tomuto údaji vyžaduje další údaj – zda jde návštěvník na jednání zastupitelstva. Jde tak o neoprávněné zpracování osobních údajů a Úřad na ochranu osobních údajů by to měl sankcionovat.

Je nepřijatelné, aby veřejná správa jakkoliv kombinovala různé režimy tak, aby jeden podřídila pod druhý. Fakticky jde stále o protiprávní postup – porušení zásady čl. 2. odst. 3 Ústavy.

Pokud by kraj uspořádal jednání zastupitelstva v atomové elektrárně nebo ve vojenském objektu, to by požadoval, aby se veřejnost podrobila podmínkám vstupu do těchto zařízení?

Luboš Průša, advokát, písecký radní za hnutí Jihočeši 2012 a krajský zastupitel, bývalý starosta Písku a bývalý ředitel krajského úřadu:

Když jsem byl ředitelem krajského úřadu, toto omezení neexistovalo, ale je pravda, že se od té doby zhoršila bezpečnostní situace. Podle mne nelze podle zákona občany, kteří jen jdou na krajské zastupitelstvo, jakkoli legitimovat. To je možné podle zákona o krajích jen tehdy, dožadují -li se vystoupení na zastupitelstvu jako občané kraje a nejsou –li nikomu z přítomných známí.

To, že někoho legitimuji a zjišťuji, ke komu jde, však bezpečnostní riziko podle mne nijak výrazně nesnižuje. Toto riziko se dá snížit prohlídkami osob a bezpečnostním rámem, aniž by musela být zkoumána totožnost osoby. Nakonec to tak dělají např. u soudu, na letištích a podobně, a nikdo není povinen ani u soudu se při vstupu do soudní budovy legitimovat.

Miloš Tuháček, advokát, radní města Tábora za hnutí Jinak!

Občané mají ústavní právo podílet se na veřejné správě, což mohou činit mimo jiné prostřednictvím aktivní účasti na zasedáních zastupitelstev. Neukládá-li žádný právní předpis povinnost účastníků zasedání zastupitelstva sdělit své jméno anebo se identifikovat, pak je dle mého názoru požadavek krajského úřadu nelegitimní.

Stanovisko ministerstva je dle mého názoru nepřípustným dotvářením práva. Je-li cílem zjišťování totožnosti občanů zájem na bezpečnosti či ochraně majetku krajského úřadu, pak lze stěží tvrdit, že zjišťování totožnosti občanů je nezbytným prostředkem. Jistě lze zvážit možnost odděleného přístupu na zasedání zastupitelstva. Navíc však postrádám jakýkoliv údaj o faktické závažnosti jevu, pro který bylo opatření zavedeno.

Libuše Kolářová