Zeptali jsme se nejen odborníka na tuto problematiku, ale také samotných vozíčkářů, aby se podělili o své zkušenosti a pomohli vytipovat ve Strakonicích místa, kde mají ztížené podmínky pro jízdu na invalidním vozíku. Krajský koordinátor BESIPu ministerstva vnitra Václav Kovář podal cenné informace, které mohou pomoci všem uživatelům komunikací.
Dozvěděli jsme se, že vozíčkář je z pohledu zákona chodec. Není rozdíl mezi manuálním vozíkem, vozíkem tlačeným jinou osobou nebo vozíkem na elektrický pohon. Stále je to chodec. Z tohoto titulu se může pohybovat po chodníku, což je uvedeno v základních pojmech zákona o provozu na pozemních komunikacích. Otázka, zda se může pohybovat i po silnici, byla již trochu složitější i na odborníka, který nakonec usoudil, že se vozík může pohybovat po silnici, pokud je vybaven stejně jako například cyklista bezpečnostními prvky. Tedy světelným označením, ukazatelem směru jízdy a podobně. Výjimka je u bezpečnostní helmy, kterou jako chodec mít vlastně ze zákona nemusí.
Ovšem Václav Kovář upozorňuje na to, že by helmu v případě používání komunikace rozhodně doporučil a nepodceňoval. Má to několik důvodů. „Invalidní člověk je nějakým způsobem špatně pohyblivý a tudíž se těžko při případném pádu ubrání tomu, aby se neuhodil do hlavy, která je v danou chvíli nejvíc v ohrožení. Takové případy už jsme měli, takže vím, o čem mluvím,“ doporučuje koordinátor bezpečnosti.
A jak jsou na tom samotní uživatelé invalidních vozíků a jaké mají starosti? Především se všichni dotázaní shodli na jedné věci. Vnímají jízdu zcela jinak než běžnou chůzi, kdy můžete případné nerovnosti na povrchu vyrovnat či vybalancovat. S vozíčkářem se hýbe či naklápí pojezd kdykoli na nerovném terénu. Cítí se tedy logicky být méně jistý, a proto mu může vadit i to, co běžnému člověku nebo těm, kdo tvoří normy při budování cest, nevadí.
Vozíčkáři Stanislavu Novákovi (40) ze Strakonic vadí nerovné terény na chodnících, vysoké obrubníky a špatně nakloněné nájezdy pro invalidy. Jako velmi problematické vidí rozbité chodníky s dírami, které mohou vozík převrátit. Na vozíčku je teprve půl roku a co si chválí, je opravený střed města. Chodníky s dlažebními kostkami nebo velkými kameny zvládá hůř.
Jana Kubešová (68) ze Strakonic upozornila na špatně umístěné semafory se signalizací pro chodce na přechodu u lékárenské vrátnice z nemocnice. „Nechápu, jak to někdo mohl umístit doprostřed, když takhle vozíkem prostě neprojedete. Já vím, že to kvůli nám už nepředělají, ale je to poučení do budoucna. Pochopitelně nám vadí vysoké chodníky, přejezdy a hodně klopené sešupy. To pak máte strach, že se s vámi vozík převrátí. Strašné je jet po chodníku kolem kina Svět. Někdy se dostanu i na silnici, to když se vyhýbám skupinkám mladých lidí, se kterými se nechci dohadovat, ale vůbec je nenapadne se uhnout, když mě vidí. Ale je hodně lidí, co pomáhají, a za to jsem moc ráda.“
Libor Kubička vozí svou ženu Marcelu (47) a také on má své zkušenosti. „Z toho vozíku docela dost bolí ruce. Když někoho vezete, musíte vyrovnávat všechny nerovnosti za něj pomocí rukou. Až tehdy teprve oceníte rovný chodník a nízký nájezd. Strašné to vždycky bylo na chodníku u kina Svět. Tam jsou udělané nájezdy do domů tak nešikovně, že se tu může vozík převrhnout. Žena se kolikrát bojí, když s ní takové nerovnosti přejíždím, a leknutím zakřičí, a to vám taky nepřidá. Velice špatně řešený je chodník ke Kauflandu. Otáčka u semaforů je tak klopená do silnice, že by se tu vozík snadno převrátil někomu rovnou pod kola. Mohli by tam proti tomu dát třeba zábranu. Chápu, že to normálního člověka nenapadne, ale ať to berou jako inspiraci. Také na Míru jsou podivně vyvýšená místa k přechodu. Nevím, jestli to bylo nutné, ale to je také jeden z velmi nepříjemných přejezdů. A vůbec, pojeďte někdy s námi po Strakonicích a uvidíte,“ vyzývá Libor Kubička a my jsme pochopitelně tuto možnost uvítali. Takže v brzké době přineseme reportáž o průjezdu městem s invalidním vozíkem.