Na včerejší setkání Světa v Písku přinesli na ochutnání své typické pokrmy lidé z Polska, Litvy, Ukrajiny, Indie, Francie, Argentiny i z Ruska. Dobré jídlo a pití sbližuje, lidé si popovídají a mnozí už jsou za roky pobytu v Písku a práce zejména v tamní průmyslové zóně přátelé. Nabídka na setkání s nimi platí i pro domácí Písečáky, pár jednotlivů sem dochází. Třeba učitelka angličtiny z písecké zdravotnické školy Světlana Merglová. Sama pochází ze smíšeného česko-ukrajinského manželství, její maminka přišla do Čech v době druhé světové války, takže setkání lidí různých národů ji zajímalo už od prvních setkání, která ještě probíhala různě po restauracích, než poskytla pravidelný prostor knihovna. 

Jedna z organizátorek Anna Simotová, sama rodačka z Litvy, která se provdala do Písku už koncem 90. let, vyzvala účastníky, aby k ochutnávkám toho, co přinesli, přidali i nějaké známé pořekadlo o jídle, které je u nich typické. Už z přísloví jako Plné břicho, spokojené srdce, které platí v Latinské Americe, stejně jako Cesta k srdci muže vede přes jeho žaludek, pro změnu z Ukrajiny, bylo evidentní, že všichni jsme z jednoho světa, jedné planety a máme mnoho společného. 

Jihočeské týdeníky přinesou víc o tom, co bylo na stolech, jestli hospodyňky z jiných zemí narážejí v českých supermarketech na nedostatek surovin, které by k výrobě svých pokrmů potřebovaly, a nabídnou i další zajímavosti. 

Iniciativa Svět v Písku vznikla kolem učitelky českého jazyka Anny Simotové a píseckých knihovnic, kromě schůzek v knihovně pořádá i další společné akce – minulou neděli třeba výšlap do Píseckých hor k chatě Živec.