Jak dlouho penzion v Příbrazi provozujete?

Je to už patnáct let. Byl to můj nápad. Díky manželovi ale máme tento objekt. Já totiž vždy něco řeknu a on je akční. Původně jsem dělala dispečerku v kamionové dopravě, dojížděla jsem do Českých Budějovic. Ale když jsem měla děti, tak už to nešlo. Přemýšlela jsem tedy, co mohu dělat, abych byla svou paní. Napadlo mě tedy otevření penzionu a začali jsme hledat nějakou nemovitost. Mladší dceři byl necelý rok, tak jsem si říkala, že je dost času. Manžel mi ale začal ukazovat různé domy, vzal to z gruntu. Našli jsme i dům například v Lásenici, ta má ale problém v tom, že není plynofikovaná. A to není pro podnikání dobré. Plyn potřebujete na vytápění, na vaření, na všechno. Potom jsme objevili objekt v Příbrazi, který byl v majetku jedné banky. Nejdříve nám řekli, že tuto usedlost má zamluvenou někdo z Prahy. My jsme odjeli na dovolenou do Itálie a tam nám volali, že Pražáci si koupi rozmysleli a usedlost je volná.

Vždycky jste chtěla mít penzion? Jiný obor podnikání nepřipadal v úvahu?
Ano, byl to od začátku penzion. Na podzim jsme objekt koupili a v příštím roce v červenci už jsme vítali první hosty. Kvůli malým dětem nebylo moc času, a také moc peněz, takže během prvních tří let jsme měli jen dva apartmány a trošku upravený prostor. Postupně jsme se dopracovali až do dnešní fáze. Nabízíme devět apartmánů, celkem čtyřicet lůžek. Naše apartmány jsou pojmenované podle rybníků v soustavě u Lomnice nad Lužnicí. Všechno pochází z nedalekého okolí a každý z pokojů má podle toho také jinou barvu.

Mohou se u vás hosté i najíst?
Připravujeme pro ně polopenzi. Více nemá cenu, protože většinou jezdí na celodenní výlety. Jídlo je jednotné. Přibližně čtrnáct dnů před příjezdem hostům zašlu jídelníček a oni mi potvrdí, kdy budou jíst u nás. Nabízíme polévku, hlavní chod a salát nebo dezert. To je pro některé až dost. V apartmánech jsou vybavené kuchyňky, takže si třeba polévky berou s sebou, že je ohřejí dětem později. Nebo se vyškrtnou a pak jim jídlo účtujeme bez polévek.

A chutná jim?
Myslím, že ano. Já jsem naučená vařit od maminky. Jediný problém nastává přes zimu, že nedokážu uvařit pro menší počet lidí. Vařím klasickou českou kuchyni. Je ale pravda, že když třeba přijedou maminky z Prahy, tak se mi občas stane, že maminky dětem horkou polévku spálí pusinky, protože jsou zvyklé jim dávat příkrmy. A pak tu slyšíme takové hlášky, jako co to je na talíři? To je pórková polévka. Aha, já jsem pórek jednou jedla v indické restauraci, tak už asi vím… Neříkám, že všechny, ale podle mě hodně maminek přestalo vařit. Jedou na pizzách a hranolkách. To u nás nenajdou. Samozřejmě jim nedám sedmkrát týdně knedlíky, ale když už, tak je udělám sama domácí. V knize hostů mám ale spoustu recenzí, pochvalných, o tom, jak od nás hosté odjíždí s několika kily navíc.

Jak vás zasáhl koronavirus?
Měli jsme štěstí, že omezení byla většinou přes zimu. Samozřejmě nám utekly dvě tržby na jaře, protože se věnujeme orientačnímu běhu a už od března tu míváme soustředění. Následují Velikonoce a květnové svátky. O to jsme v uplynulých dvou letech přišli. Ale výpadek nebyl tak markantní. Pokud se to tak dá říct, tak jsme ze staré školy a měli jsme finanční rezervy. I když máme úvěry, tak jsme je z uspořených peněz mohli splácet a nemuseli jsme sahat jinam. A hlavně naši hosté byli fajn, protože nechtěli vracet zálohy. Pobyty jsme jim přebookovali. Vraceli jsme jen přibližně deset procent záloh lidem, kteří si nechtěli situaci komplikovat. Dohodli jsme se s nimi, že až bude vše v klidu, tak se znovu ozvou a pobyt si objednají.

Kdo vás do soutěže přihlásil?
Letos se mi ozvali sami pořadatelé. My už jsme před dvěma lety skončili na druhém místě, tak se ptali, jestli se chceme zúčastnit i letos. Je nutné vyplnit řadu formulářů a mně nebylo příjemné chválit sama sebe. Můžu říct, co mě na té práci baví, ale vychvalovat se? To se mi zdá divné…

Co vás baví?
Skoro všechno dělám sama a baví mě ta rozmanitost. Oba s manželem jsme zemědělští inženýři a on dělá pětadvacet let ekonoma. Tedy stále stejnou práci. A to bych já asi nedala. I když v podstatě taky dělám stejnou práci, tak chvíli vařím, jdu uklízet, postarám se o zahradu, věnuji se i účetnictví. Takže to každý den není to samé. A vše si můžu naplánovat tak, jak potřebuji já, ať už jde třeba o nemoc dětí nebo dalších blízkých. Jsem i ukecaná žena, to je pro práci s lidmi dobrý.

Odkud do vašeho penzionu hosté jezdí?
Hodně z Brna, Prahy a začal i Plzeňský kraj, odkud přijíždí stálí hosté. Například z Ostravy jich je méně, protože to už je poměrně daleko. Už několik let sem jezdí pravidelně i banda maminek z Tábora na prodloužený víkend s dětmi, ale bez chlapů. Hodně sem jezdí klienti s jízdními koly, jenom tak deset procent jich je bez kol. Hodně se rozmáhají elektrokola, především u seniorů, takže ze stodoly už máme skoro dobíjecí stanici.

Co říkáte na to, že jste v jižních Čechách zvítězila?
Samozřejmě člověka to potěší, ale myslím si, že je tu hodně dalších šikovných lidí. Znám jich spoustu i z jiných oborů, kteří pracují poctivě a své práci se na sto procent věnují. Zřejmě záleží i na skladbě živnostníků, kteří se na soutěži sejdou.

Věděla jste o tom, že se vyhlašuje i titul Srdcař roku?
Ne, to jsem vůbec netušila. A hlavně mě vůbec nenapadlo, že bych ho mohla získat. Já jsem nepřekovávala žádné velké překážky, prostě jsem pracovala. To mě tedy překvapilo. Bylo to samozřejmě příjemné, ale nečekala jsem to. Myslím si, že tam byla spousta stejně kvalitních živnostníků, ale v konečné fázi zřejmě záleží na formě prezentace. To, co jsem při vyhlašování říkala na podiu, jsem si nijak nepřipravovala. Nechtěla jsem, aby to bylo vyumělkované a nacvičené. A také jsem si myslela, že porota už je dávno rozhodnutá.

Zapojuje se do vašeho podnikání i rodina?
Musí. Manžel vypíná při péči o zahradu, opravuje rošty, postele, pomáhá mi. Já jsem se vlastně také naučila spoustu řemesel, abych nemusela při každém problému volat opraváře. Takže občas vezmu do ruky hasák a jdu něco spravovat. A dcery to mají jako brigádu. Je to i výchovné. Pomáhají v kuchyni, při mytí nádobí a podobně. Jsou schopné i upéct dorty nebo buchty. Starší dcera mi do soutěže zpracovala i fotky a videa. Do budoucna zatím rozhodnuté nejsou. Určitě je netlačíme, aby pokračovaly v našem podnikání.