Jihočeské divadlo má za sebou sezonu, která podle dosavadních čísel ukazuje silný zájem diváků. Do 27. května navštívilo jeho program 56 862 diváků, průměrná návštěvnost dosáhla téměř 90 % během odehraných 584 akcí. Výrazný zájem hlásí hlavně opera. Tu ke stejnému datu vidělo 21 288 diváků.

Jenže dobrá čísla přicházejí ve chvíli, kdy divadlo řeší, kde bude v dalších měsících a letech vůbec hrát. Na konci školního roku končí v Kulturním domě Metropol, který dosud využívalo hlavně pro větší operní a baletní inscenace. „Pro náš typ provozu, tedy pro velké operní a baletní inscenace, potřebujeme, aby ty prostory byly funkční,“ uvedla ředitelka Jihočeského divadla Martina Schlegelová. „Stávalo se nám, že spadla světla uprostřed generálky nebo i během představení. Takže takový provoz není možný,“ popsala.

Zdůraznila také, že nejde o to, že by se v Metropolu nemohly konat žádné akce. Pro jednodušší programy, školní akademie nebo zájezdová představení je prostor ideální. Pro Jihočeské divadlo už ale ne. „Je potřeba to rozlišit, protože často se mi stává, že někdo říká: ‚ale vždyť jsem tam byl na akci téhle školy a bylo to docela fajn…‘ To určitě ano, ale oni nepoužívají všechny ty technologie, které používáme my,“ vysvětlila Schlegelová. Před časem směřoval k majiteli Metropolu, což je Odborový svaz Kovo, otevřený dopis hejtmana Martina Kuby s výzvou k jednání o odprodeji kulturního domu. Odborový svaz o prodej zájem nemá.

Tři soubory v jedné budově

Divadlo se tak minimálně na zimní sezonu přesune hlavně do historické budovy v Českých Budějovicích. Ta ale není pro velké operní a baletní produkce stavěná. Soubor opery a baletu tak bude muset upravit repertoár tím způsobem, aby se do menšího prostoru vešel. Dopad to bude mít i na činohru, která se bude muset o jeviště víc dělit. „Žádné soubory nezavíráme, nerušíme, jenom budeme pracovat v těchto extrémních podmínkách,“ sdělila Schlegelová.

Podle ní se sníží i počet představení. Ne proto, že by o ně nebyl zájem, ale proto, že se tři soubory nevejdou do jednoho prostoru tak, aby mohly zároveň hrát, zkoušet a připravovat premiéry. „Když se zkouší nová premiéra, tak se týden v divadle nehraje, protože se musí udělat zkoušky a generálky. A když tam budou tři soubory, tak si dokážete představit ten počet týdnů, kdy se prostě nebude hrát. Celkově těch představení bude míň, to je matematika, s tím se nedá nic dělat,“ dodala ředitelka.

Velká náhradní scéna v kraji chybí

Jihočeské divadlo tak promýšlí další možnosti, kde představení uvést. Jednou z možností je pavilon Z na českobudějovickém Výstavišti. Divadlo tam chce zkusit odehrát sérii větších představení. Podle Schlegelové ale nejde o náhradu běžného provozu. „Zetko je fajn, samozřejmě to není divadlo, ale spoustu inscenací bychom tam odehrát mohli. Skutečný problém je ale v nákladech. Vstupenka by musela stát dva tisíce a víc, aby se to zaplatilo,“ upozornila. Takové ceny podle ní nejsou pro běžný provoz v Českých Budějovicích reálné. Divadlo proto počítá spíš s jednou větší sérií za sezonu.

Spolupracovat chce divadlo také s kulturním domem Slavie. Ale ani ten nenabídne řešení pro velké inscenace. Podle ředitelky tam chybí zákulisí, šatny, skladovací prostory i nákladní výtah. Do Slavie se proto dají přesunou jen projekty bez větší výpravy – například koncerty opery nebo menší inscenace Malého divadla. „Divadlo nejsou jen sály. Divadlo jsou také šatny, rekvizitárny a místo, kde se herci musí převléknout, než jdou na další výstup. Nic takového ve Slávii není,“ podotkla Schlegelová.

Vedení divadla se dívá také po dalších místech v kraji. Plnohodnotná náhradní scéna pro operu a balet ale podle Schlegelové v jižních Čechách není. Jihočeské divadlo se domluvilo například s táborským Divadlem Oskara Nedbala, kam bude jezdit s částí repertoáru. Nepůjde ale o velké inscenace jako v minulých letech v Metropolu. „Ty jsme museli derniérovat, protože se prostě nikam nevejdou. Budeme cestovat s menšími produkcemi, které budou mít zázemí v historické budově,“ řekla ředitelka.

Na posledním zastupitelstvu Českých Budějovic se taktéž mluvilo o areálu společnosti Viscofan. Hejtman kraje a zastupitel Martin Kuba sdělil, že je prostor vhodný pro divadelní představení. Podle Schlegelové ale vzniklo nedorozumění. Divadlo prostor vnímá pouze jako možné místo pro site-specific nebo imerzivní projekty v rámci festivalu Jižní Svéráz, ne jako náhradní scénu. „To, že by tam divadlo mohlo přijít a hrát, je nesmysl. To by chtělo velkou přestavbu areálu,“ uvedla ředitelka divadla.

Léto táhnou Malý princ, Spalovač mrtvol i Plachetka v Holašovicích

Letní program se nyní bude přesouvat hlavně pod širé nebe. Otáčivé hlediště v Českém Krumlově zahájí sezonu 3. června inscenací Dekameron. Letní program nabídne také Herkula, Ztracený svět, Rozum a cit, Malého prince nebo inscenaci Da Vinci.

Jedním z hlavních taháků léta bude Malý princ podle Antoina de Saint-Exupéryho. Hudbu k němu napsala Rachel Portman, první žena oceněná Oscarem za filmovou hudbu. Režisér a šéf opery Tomáš Ondřej Pilař na tiskovém setkání připomněl, že titulní role je napsaná pro dětského chlapeckého sopranistu.

Velký zájem je ale i o další letní projekty. Některá představení jsou už vyprodaná nebo na ně zbývá jen minimum míst. Patří mezi ně například Loutna česká v Jindřichově Hradci nebo Rožmberská noc na zámku v Třeboni. Na Prodanou nevěstu v Holašovicích vstupenky ještě jsou. První letošní holašovické uvedení navíc doplní dva hosté české operní scény – Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková. Plachetka se má v roli Kecala představit poprvé ve své kariéře právě u Jihočeského divadla.

Festival Jižní Svéráz přinese také světovou premiéru tanečního hororu Spalovač mrtvol podle románu Ladislava Fukse. Balet Jihočeského divadla ho uvede v prostoru Port 1560 v Českém Krumlově a v části Pivovarské zahrady. Podle šéfky baletu Terezy Podařilové má jít o imerzivní inscenaci, ve které se diváci nebudou jen dívat z hlediště, ale budou se pohybovat přímo v prostředí děje.

Letní sezonu doplní také Múzy na vodě. Orchestr Jihočeského divadla pod taktovkou Davida Švece vystoupí s Kateřinou Kněžíkovou na soutoku Vltavy a Malše. Program složený převážně z českého repertoáru bude pro návštěvníky zdarma.

Otáčivé hlediště pomáhá, problém ale neřeší

Právě Otáčivé hlediště je pro divadlo ekonomicky důležité. Vedení má navíc výhled, že v zámecké zahradě může pokračovat další tři roky. „Bez točny by ekonomika divadla vůbec nefungovala. Je fajn, že máme výhled na tři roky a víme, co budeme dělat. Ale je to pouze odložení,“ řekla ředitelka.

Provoz otáčivého divadla se už několik let potýká s dlouhodobými omezeními. Divadlo by potřebovalo točnu posunout mimo zámeckou zahradu a získat zázemí, které odpovídá současným nárokům diváků i zaměstnanců. „Aby tam bylo zázemí, aby si lidé mohli odskočit na toaletu, aby bylo kde zaparkovat, aby bylo kam se schovat v případě deště, aby tam naši zaměstnanci měli takové zázemí, jaké odpovídá pracovním předpisům,“ popsala Schlegelová. Samotné hlediště podle ní navíc stárne. Divadlo ho průběžně opravuje, ale dlouhodobé řešení to není. „Je to stará dáma, která nevydrží dalších sto let,“ zaznělo na tiskovém setkání.

Jihočeské divadlo tak čeká, jaký směr zvolí jeho zřizovatel, tedy město České Budějovice, případně Jihočeský kraj. Ve hře může být zásadní rekonstrukce Metropolu, stavba nového sálu nebo jiné řešení. Ředitelka připomněla, že každá varianta má jiný časový horizont. „Umím si představit i rekonstrukci kulturního domu Metropol, ta by ale musela být opravdu zásadnějšího charakteru. Tam to naráží na to, že to má svého vlastníka, který tuhle variantu zatím nechce. A pak je samozřejmě možnost stavět někde něco nového,“ naznačila Schlegelová.

Mluvila například o Mariánském náměstí, areálu Viscofanu nebo Stromovce. Podle ní ale divadlo není v pozici, kdy by si mohlo vybírat. „My bychom hlavně byli rádi, aby už se nějakým směrem vykročilo a řeklo se, co bude. Potřebujeme mít nějakou perspektivu. Tohle je stav, kdy jenom děláme krizový management,“ shrnula ředitelka.

Podle ní nejde jen o počet představení, ale i o budoucnost souborů. Pokud by provizorium trvalo příliš dlouho, může divadlo přijít o kvalitní umělce. „Tři čtyři roky by byly dobré. Ono to ale může trvat deset, patnáct let. Pak je otázka, v jaké kvalitě ty soubory přežijí. Nechci nic zastírat… V těchto nouzových podmínkách, jakmile ti kvalitní umělci dostanou jinou nabídku, tak jdou,“ dodala Schlegelová.