Slibný vývoj naší vrtulníkové konstrukční školy, v 50. a 60. letech představovaný prototypy XE-I, XE-II, čtyřmístnými prototypy HC-3 a HC-3A, jedinými sériově vyráběnými Heli Baby (typ HC-2 a modernizovaný HC-102) z konstrukční kanceláře inženýra Jaroslava Šlechty a prototypy Z-35 Heli Trener a Z-135 inženýra Jana Mikuly z otrokovického Moravanu, byl násilně zastaven v polovině 60. let rozhodnutím RVHP ukončit v Československu všechny práce týkající se vývoje a výroby vrtulníků. Výroba a vývoj vrtulníků byly přesunuty do Sovětského svazu a Polska.
Vznik této kapitoly dějin československého letectví bývá většinou dáván do souvislosti pouze s údajným německým dědictvím po 2. světové válce. Německo totiž za 2. světové války patřilo vedle USA k jediným zemím, používajícím vrtulníky k pomocným, tedy nebojovým úkolům. Na konci války bylo zkompletováno v podzemní továrně Rabštejn v Sudetech okolo dvaceti kusů dvourotorových vrtulníků Focke-Achgelis Fa 223 Drache. Po válce u nás zůstalo několik těchto nekompletních strojů a dva z nich byly pod označením VR-1 provozovány pro studijní účely. Německou stopu lze také dohledat u nejvýznamnějšího československého vrtulníkového konstruktéra Jaroslava Šlechty, který se během pracovního nasazení v Říši blíže seznámil s německými vrtulníkovými konstrukcemi.
Bylo by ale nespravedlivé odkazovat vše ve vývoji československé vrtulníkové konstrukční školy pouze na tuto německou stopu. Vývoj naší vrtulníkové konstrukční školy má kořeny hlubší a její průkopníky lze najít ještě v době před začátkem první světové války. Prvním, kdo se u nás zabýval projekty letadel s rotujícími křídly, byl údajně i vynálezce lodního šroubu Josef Ressel (1793-1857). Nejstarší modelové pokusy s vrtulníky se prováděly okolo roku 1872 a stavění nejrůznějších experimentálních modelů vrtulníků probíhalo od 90. let 19. století do prvních desetiletí století dvacátého. Ve stejném období začal stavět své vrtulníky také Jihočech František Novák, který se ale pokusil na rozdíl od svých předchůdců a souputníků postavit dva skutečně funkční vrtulníky originální konstrukce.

Rodák z Meziříčí, školák z Dražic
František Novák se narodil 6. listopadu 1864 jako první dítě domkáře Matěje Nováka a jeho ženy Barbory, rozené Ševcové v Meziříčí čp. 33 na Táborsku. Zahájil školní docházku 29. února 1871 v obecné škole v Dražicích. Z Meziříčí se František Novák s rodiči a dvěma mladšími sourozenci Alžbětou (nar. 1866) a Janem (nar. 1871) přestěhoval do čp. 1 ve Vlásenici, která je dnes částí města Jistebnice. Jeho otec tam začal pracovat jako cihlář. Ve Vlásenici se rodičům 12. února 1874 narodila ještě holčička Antonie. Když bylo Františku Novákovi 13 let, tak jeho matka onemocněla zánětem dělohy a 10. srpna 1877 ve věku pouhých 38 let zemřela. Jeho otec se po úmrtí manželky přestěhoval zpět do Meziříčí čp. 33, kde se 12. listopadu 1878 znovu oženil. Vzal si o jedenáct let mladší Annu Burianovou z Meziříčí, se kterou měl další dvě děti Marii (nar. 1884) a Jana (nar. 1890). Před narozením obou dětí se Matěj Novák s rodinou přestěhoval do Drahnětic (nejdříve čp. 4 a pak čp. 24).
František Novák se v průběhu školního roku 1878/1879 tedy vrátil na dražickou obecnou školu a v témže školním roce zde školní docházku ukončil. Do učení nastoupil pravděpodobně v roce 1881, protože dražická škola mu vystavila vysvědčení na propuštění ze školy 25. září 1881. Čím se vyučil, není jisté. Část zdrojů hovoří o tom, že to bylo řemeslo kovářské a část zase, že to bylo řemeslo zámečnické. V každém případě prý v roce 1887 složil s vyznamenáním zkoušky jak z kovářství, tak ze strojnictví, a vydal se, jak tehdy bývalo zvykem, na vandr po celém Rakousku-Uhersku. Možná zabloudil i o ciziny. V této době zavítal také na sever Čech, kde se seznámil s Marií Otmarovou (nar. 1867) z Dušníků v okrese Litoměřice, s níž se oženil 12. června 1889 ve farním kostele v Počaplech v litoměřickém okrese.

Z dětí se potatil syn Václav
Po sňatku se František Novák usadil v Mostě, kde se živil jako kovář a narodili se mu zde dva synové – Jan (nar. 1890) a Václav (nar. 1891). V roce 1893 sídlila jeho rodina v Žirovnici v okrese Pelhřimov, kde se mu narodila v roce 1893 dcera Anna. Ze Žirovnice se František přestěhoval do Soběslavi čp. 112, kde se živil jako kovář opravou zemědělských strojů. V Soběslavi se mu narodily ještě dvě děti Marie (nar. 1895) a Bohumír (nar. 1896).
Mezi léty 1896 – 1897 se František Novák s rodinou přestěhoval ze Soběslavi do Veselí nad Lužnicí. Nejdříve se manželé Novákovi usadili v čp. 126. František Novák se zde živil jako podkovář a strojník. Někdy mezi léty 1902 – 1904 koupil ve Veselí nad Lužnicí dům čp. 209, kde začal kolem roku 1907 provozovat vlastní strojnictví a podkovářství. Vyráběl a opravoval zemědělské nářadí a jednoduché zemědělské stroje. Ve Veselí nad Lužnicí se mu narodilo celkem sedm dětí – Bohumír, František, Julie, Štěpán, Karel, Karolina a Karel). Z jeho celkem dvanácti dětí se dospělosti dožilo deset. Dvě děti mu ještě v dětské věku zemřely – Bohumír, narozený roku 1896 a Karel, narozený roku 1906.
Krátce po zřízení samostatné živnosti se František Novák začal věnovat svému velkému koníčku, aviatice. I když byl člověkem bez vyššího systematického technického vzdělání, předplácel si několik technických časopisů a nakupoval technickou literaturu, ve které zachytil zprávy o rodícím se letectví. Jako živnostník se měl co ohánět, aby svou početnou rodinu uživil. Pro syna Václava obdržel dokonce od okresního výboru ve Veselí nad Lužnicí příspěvek ke studiu na státní průmyslové škole s ohledem na své neutěšené finanční poměry. Pokud se ale týkalo letectví, neznal překážek.
Ke stavbě letadla se rozhodl už někdy na přelomu let 1908 a 1909. Později ale svůj záměr pozměnil a rozhodl se, že postaví vrtulník. V druhé polovině roku 1909 začal experimentovat s jeho modelem a v zimě 1909-1910 vypracoval s pomocí svého syna Václava – průmyslováka, podrobnější návrh.

Navzdory finančním problémům
Při realizaci svého návrhu ale narazil na problém financí. Dne 22. dubna 1910 se tedy obrátil na technický časopis Epochy, který odebíral. Doufal, že mu jeho vydavatel Eduard Josef Weinfurter pomůže najít investora, který by spolufinancoval jeho návrh. Weinfurter, který byl v aviatice laikem, bohužel předal Novákův návrh Gustavu Viktorovi Fingerovi. Inženýr Finger Novákovi odpověděl velmi hrubě a vyčetl mu nepůvodnost návrhu. O tom, že by mu dal dobrozdání, které by mu pomohlo oslovit nějaké investory, nemohlo být ani řeči.
Novák se přes negativní stanovisko leteckého odborníka snažil svou myšlenku uskutečnit a v průběhu roku 1911 postavil svůj první vrtulník osazený motorem 25 Hp/18 kW (pravděpodobně značky Trojan a Nagl, který nahradil slabší motocyklový Laurin a Klement). Byl opatřený i záchranným padákem. Stroj však neměl vyřešenou kompenzaci reakčního momentu nosného rotoru, což způsobovalo, že se spodek stroje neustále otáčel. Na podzim roku 1911 začal tedy stavět vrtulník nový, u kterého vyřešil otázku kompenzace reakčního momentu originálním způsobem. Nový rotor už nebyl z plného dřeva, ale tvořila ho nosníková konstrukce potažená plátnem podobná tehdejší konstrukci křídla. Na náboj rotoru umístil hnací motocyklový motor (později dva), který poháněl dlouhé hřídele vedoucí podél listů rotoru a přes převody z kuželových ozubených kol roztáčel dvě vrtulky (po jedné na náběžné hraně každého listu). Vrtulky otáčely rotorem, aniž by vznikal reakční moment.

Vrtulník z Veselí viděli i ve Vídni
Následovaly první letové zkoušky, ale finance nedovolovaly Novákovi v úpravách vrtulníku pokračovat. Finanční situaci se pokusil vyřešit, tak, že vrtulník ve své dílně přibližně od poloviny července 2012 do poloviny září vystavoval za úplatu. Vstupné na výstavu, ke které nechal vytisknout i leták s krátkým popisem, stanovil na 50 haléřů. Finanční efekt z této akce však asi nebyl valný. Jistý úspěch přesto Novák zaznamenal. Ve dnech 18. května až 23. června roku 1912 se konala ve Vídni I. mezinárodní letecká výstava a na ní byla umístěna velká zasklená fotografie druhého Novákova vrtulníku. Novák tuto výstavu pochopitelně osobně navštívil.
Novákova finanční situace se však neustále zhoršovala a práce na vrtulníku se pomalu zastavila. Přesto se mu podařilo někdy v průběhu druhé poloviny roku 1912 osadit svůj vrtulník novým výkonnějším tříválcovým motorem Trojan a Nagl. Vše ovšem směřovalo k jeho finančnímu krachu a přesto, že v práci na vrtulníku už nepokračoval, musel v roce 1915 dům č.p. 209 prodat, načež i s celou rodinou z Veselí nad Lužnicí odešel do Prahy. Na vrtulníky ale nezanevřel a v roce 1923 se pokusil získat patent na dopravní vrtulník, který koncepčně navazoval na jeho druhý stroj. Jeho syn Václav byl těmito stroji natolik zaujat, že se jejich problematice, i když pouze teoreticky, věnoval i později. Jeho poslední teoretická studie pochází z roku 1948, když pracoval jako letecký konstruktér v továrně Aero.
František Novák zemřel v Praze 30. ledna 1944.