Ve fotbale se pohybujete desítky let. Co jste si říkal, když jste se dozvěděl o chystaném ocenění?

Moc mě to dojalo a nebyl jsem schopen slova. Věděl jsem, co tato cena znamená a nikdy jsem si nemyslel, že toto významné ocenění se může týkat mě.

Takže je pro vás tím největším oceněním, které mohlo přijít?

Ano, je to nejvyšší ocenění, které lze ve fotbale získat. Nesmírně si toho vážím.

Zúčastnil jste se slavnostního vyhlášení, které proběhlo v Praze?

Ano, pozvánka na slavnostní předávání cen byla pro dvě osoby, a tak jsme se ho zúčastnili s manželkou. Bylo to krásné a moc jsme si to užili. Jako hudební doprovod zpívala paní Yvetta Blanarovičová a celkově tam byla skvělá atmosféra. Zážitek, na který nezapomenu.

Kam jste si malou plaketu Ceny Dr. Václava Jíry vystavil?

Cena má samozřejmě svoje místo a mám ji každý den na očích.

Co považujete za své největší úspěchy? Na co jste hrdý, že se vám podařilo?

Stabilita klubu po finanční stránce. To je největší úspěch. Jako lomský rodák jsem hrdý, že se v Lomu stále hraje fotbal a že se na něj, na naše poměry, chodí dívat docela dost fanoušků.

Působil jste během své trenérské kariéry pouze v Lomu, nebo i jinde? A na co nejraději vzpomínáte?

Celou trenérskou kariéru jsem strávil v Lomu. Samozřejmě se nejvíce vzpomíná na úspěchy. Pětkrát zisk poháru, dvakrát postup do okresního přeboru, jednou vyhraný přebor a postup do I. B třídy.

Přišly někdy i nabídky z jiných oddílů?

Protože jsem byl trenérem a zároveň předsedou TJ Lom, tak to ani nešlo, abych šel jinam.

Lom si také pod vaším vedením zahrál krajskou I. B třídu. Byl to pro malou vesničku strop? A jak vůbec na tohle období vzpomínáte?

Výborná parta, která si I. B třídu užívala. Bohužel přišlo několik zranění a jarní část jsme dohrávali s omezeným kádrem. I tak jsme sestupovali z předposledního místa. Krásné období. Samozřejmě to byl pro nás strop, ale užili jsme si to.

Zažil fotbal v Lomu někdy horší časy?

Za ty roky to bylo nahoru a dolů. Nejhorší to bylo ve druhé polovině 90. let, kdy jsme byli opravdu na hraně, že bude konec.

Za více než tři dekády vám prošly rukama desítky hráčů. Jsou nějací, na které jste opravdu pyšný, že jste trénoval?

Hráčů bylo opravdu mnoho. Všichni mají moji úctu. Vždy jsem prosazoval, že musíme hrát jako tým.

Po minulé sezoně jste u trenérského kormidla po dlouhých 34 letech skončil. Jak si užíváte fotbal v roli fanouška?

Na zápasy se dívám bez stresu a užívám si to.

Co říkáte na výkony Lomu a průběžné umístění ve středu tabulky?

Myslím, že momentální sedmé místo je v pohodě.

Chtěl byste ještě něco dodat závěrem?

Od sedmnácti let jsem hrál fotbal za Lom, v roce 1988 jsem se stal předsedou klubu, 1989 členem výkonného výboru TJ, 1990 trenérem, 2000 předsedou TJ, 2015 jsem napsal a vydal knihu „50 let lomského fotbalu“ a celkově mám přes 1000 odkoučovaných zápasů. Bez podpory rodiny a pomoci mnoha obětavých lidí v mém okolí bych to nikdy nedokázal.