Jiří Fišer vzpomínal na odvahu studentů v Táboře. Lidé v dešti zpívali Modlitbu pro Martu
TÁBOR – Ani deštivý a chladný úterní večer neodradil početnou skupinu lidí, která se 17. listopadu sešla na táborském Žižkově náměstí. Přišli si připomenout sametovou revoluci i události roku 1939, kdy nacisté uzavřeli české vysoké školy, popravili devět studentských představitelů a více než 1200 studentů odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tyto události vedly k tomu, že byl 17. listopad roku 1941 v Londýně vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. V Česku je tento den připomínkou boje za svobodu a demokracii. Lidé u kašny zapalovali svíčky a mezi účastníky bylo i mnoho dětí. O odvaze táborských středoškoláků během listopadu 1989 vyprávěl pamětník a bývalý starosta Jiří Fišer.
Lidé zůstávali na náměstí i přes vydatný déšť a povídali si o tom, kde byli a jak prožívali revoluční dny roku 1989. Pro mladší účastníky, kteří listopad 1989 znají jen z vyprávění, dostávaly události podobu osobních vzpomínek.
Sedmnáctý listopad připomíná dvě dějinné události. V roce 1939 nacisté tvrdě zasáhli proti českým studentům a uzavřeli české vysoké školy. O padesát let později se studentský pochod v Praze změnil v demonstraci proti komunistickému režimu. Brutální zásah proti účastníkům na Národní třídě se stal jedním z impulzů sametové revoluce.
Vzpomínkové setkání zahájil táborský starosta Štěpán Pavlík. V projevu vzpomenul odkaz prezidenta Václava Havla a také přidal politickou narážku na nedělní shromáždění na pražské Letné a okolnosti kolem poplatků České televize.
Budova Husitského muzea byla slavnostně nasvícena v barvách české trikolóry a účastníci pietního setkání měli možností zapálit na náměstí u kašny svíčku. Po 17. hodině zazněla Modlitba pro Martu, píseň spojená se sametovou revolucí, kdy Marta Kubišová hned v dalších dnech po 17. listopadu zase znovu mohla zpívat. Poté se rozezněly zvony děkanského kostela Proměnění Páně, zazněla česká státní hymna a volně navázal koncert Muzika ze svobodného světa v podání Václava Peloucha a Ondry Kříže. Začali stylově – slavnou protestsongovou skladbou Veličenstvo Kat od Karla Kryla.
Na Žižkovo náměstí přišel i Jiří Fišer, někdejší táborský starosta. Když měl říct, co by si měli lidé z listopadu 1989 odnést pro dnešní čas, nechtěl opakovat známá klišé. „Jenom bych poprosil všechny svoje spoluobčany a kamarády, aby si uvědomili, že ta svoboda je taky o odpovědnosti jednoho každého z nás,“ řekl.
Pak se vrátil k prvním dnům revoluce. Sedmnáctý listopad 1989 připadl na pátek. „V pondělí jsem jel do Prahy se svým kamarádem, architektem Stachem. V ulicích už panovala mimořádná atmosféra,“ vybavil si. Po návratu do Tábora ale stačil pohled na auto VB u nádraží, aby si oba schovali raději trikolóry do kapes saka. Praha už žila revolucí ale v Táboře byl stále starý režim.
Ještě silněji si vybavuje úterý. Na Žižkovo náměstí tehdy podle něj přišlo asi padesát mladých lidí, převážně středoškoláků. Věděli, že se něco děje, slyšeli to od rodičů, spolužáků, poslouchali rádio Svobodná Evropa a chtěli být u toho. „Volal mi kamarád doktor Honza Smyčka a říkal: ‚Jirko, prosím tě, tam jsou nějaký děti na náměstí. Někdo k nim musí promluvit.‘“ Společně se tam vydali, Smyčka jako věřící odešel do kostela. Fišer zůstal se studenty a poprvé v životě se ocitl v situaci, kdy měl veřejně promluvit. Bylo jich tam tehdy asi padesát.
V okolí náměstí viděl muže, kteří celou dobu shromáždění z sledovali a které pokládal za agenty státní bezpečnosti. Mladé lidi proto prosil, aby se nenechali vyprovokovat, nic neházeli a nic nerozbíjeli. „Bylo to dobrý. Všechno proběhlo v klidu. Společně se tam ještě zazpívala hymna. Bylo to dojemný,“ vzpomínal. Setkání se pak pokojně rozešlo.
Právě v tom vidí jednu z důležitých táborských vzpomínek na revoluci. Město tehdy nemělo vysokou školu, přesto na náměstí přišli patnácti – až osmnáctiletí středoškoláci. „Byli odvážnější než rodiče, vlastně i než my,“ řekl Jiří Fišer. Potvrzuje to podle něj hlavní revoluční úlohu studentů.
Vzpomínkový akt byl součástí širšího programu Měsíc svobody v Táboře. Vedle setkání na náměstí jej doplňují výstavy, zvukové instalace v děkanském kostele nebo večerní scénické čtení v Galerii Okraje věnované Václavu Havlovi.
V dešti na Žižkově náměstí se tak propojily příběhy pamětníků s přítomností dětí, které budou jednou o 17. listopadu vyprávět zase po svém.

Diskuse k článku