Jak se letošní akce na Řežabinci vydařila?

Proběhla bez problémů, jsem vždycky rád, že se nikomu nic nestalo. Počínaje lidmi a konče ptáky. Jinak byly výsledky průměrné. My jsme skoro jak zemědělci – vadí nám velké slunce, velký déšť, nebo vítr. Při takových podmínkách se přestává chytat. Ale letos jsme měli stažené sítě asi 20 hodin z celkového času, což je také normální. Na odchyty ptáků to byl také normální ročník. Chytili jsme asi 800 nově kroužkovaných ptáků, průměr je 797. Dalších 400 ptáků jsme jen kontrolovali, protože už kroužek měli.

Říká se, že pozorováním ptáků se dají získat cenné informace o stavu lokality. Tak co výsledek vypovídá z dlouhodobého hlediska o Řežabinci?

Naštěstí to, že je všechno v pořádku. My víme, že na Řežabinci je až pětkrát více hmyzu, než v okolní krajině. Z kroužkování víme, že velké procento ptáků, kteří se narodí v okolí, se před tahem vykrmují na Řežabinci. Zároveň víme, že je to i zastávka pro migrující ptáky. Úplně ideální případ se za těch 42 let stal jednou, když rákosníka proužkovaného okroužkovali v Litvě, on za šest dní doletěl na Řežabinec, kde jsme ho odchytili my. Byl úplně vyhublý, měl nulové tukové zásoby. Odchytili jsme ho tam ještě čtyřikrát a pozorovali jsme, jak mu tukové zásoby narůstají. Pak kopnul do vrtule a odletěl. A v deltě řeky Ebro ve Španělsku ho chytili znovu a zase úplně vyhublého. Krásně se tak zmapovalo, že na přelet Evropy potřebuje Řežabinec, aby doplnil palivo.

Jaké druhy jste letos na Řežabinci nejčastěji odchytávali?

Náš hlavní favorit je rákosník obecný. Proto máme většinu sítí v rákosinách. Problém je s rákosníkem proužkovaným, který ve dvou sezonách v počtech dokonce překonal rákosníka obecného, ale to už je dobrých 20 let. Od té doby se počty snižují, dneska je někde na 12. až 15. příčce. K jeho pozorování používám i jinou metodu, která se provádí v hnízdní sezoně, kdy jsou ptáci zavření v neviditelné kleci svého teritoria. Když přes hranici svého území přeletí, okamžitě následuje nějaký trest. Nejvíce se to projevilo u červenek, u kterých se ukázalo, že mají docela neúčinný sběr potravy. Teritorium mimo hnízdní sezonu obhajují zvlášť samci a samice a došlo to tak daleko, až deset procent případů úhynu je po vzájemných soubojích. To bylo největší zklamání pro Anglosasy, protože jako je u nás hlavním hybatelem děje v pohádkách kouzelný dědeček, u nich to bývá červenka Robin. Každé dítě má doma plyšovou červenku a teď se ukázalo, že jsou to takoví rabiáti. Ale to jsem odbočil. Ptáci prostě v hnízdní sezoně nemůžou utéct a touto statistickou metodou se dozvídáme, že rákosníků kroužkovaných ubývá proto, že mají zcela zjevně problém v zimovišti. Už na to doplatil rákosník ostřicový, který je dnes vzácný. Evropská unie do jeho posledního hnízdiště na pomezí Polska a Běloruska investuje obrovské peníze, ale rákosník stejně ubývá a je v podstatě vylikvidovaný. On má podobné zimoviště jako rákosníci proužkovaní. Jsou to obrovské zamokřené pláně na jihu Sahary. Ty se dnes gigantickým způsobem vysušují a zrovna tito ptáci tam zimovali. Zjevně se nedokáží posunout jinam.

Měli jste letos nějaký raritní odchyt?

Udělali jsme rekordy v počtech. Například jsme odchytili víc ťuhýků a dlasků, než za předchozích 42 let dohromady. Kde se vzali, tu se vzali, měli jsme kolem 30 ťuhýků a 30 dlasků, přičemž za předchozí ročníky jsme měli 30 ťuhýků a asi sedm dlasků. Všechno do jedné sítě. Hypotéza praví, že tam měli zřejmě nějaké oblíbené napajedlo a slétávali se tam. Ale hypotéza není tak stoprocentní, protože jsem tam chytal v hnízdní sezoně při druhé metodě výzkumu a dlask se tam chytil jediný.

Záhada?

Je to záhada. Všichni dlasci z celého Řežabince se rozhodli nalétávat do sítě číslo jedenáct. Jinak dlask je zajímavý pták, má obrovský kuželový zobák a louská s ním tvrdé pecky. Běžně rozlouskne třešňovou pecku.

Může být při kroužkování nebezpečný?

Kroužkovat ho, to už je vysoká škola. Kolegu zranil do krve. Kost sice nepřeštípne, ale zranění hodně bolí. Jinak z raritních odchytů můžu jmenovat ještě bukáčka malého, což je malá volavka. Žije velmi skrytě v rákosí asi na deseti místech v republice. Chytili jsme jednoho, ač jich někdy bývá víc. Jeho kroužkování může být také dost nebezpečné. Útočí na oko, protože se leskne. Takže musíte mít brýle a dávat pozor.

Jak hodnotíte zájem veřejnosti o kroužkování na Řežabinci?

Je ohromný a stále rostoucí. Nevím, čím to je. Propagaci děláme stále stejnou. A přibývá i zájmu sdělovacích prostředků. Pozvánka se objevuje i na turistickém serveru Kudy z nudy, kam ji já nedávám. Vloni se tam dokonce objevila s chybným datem a byly z toho nepříjemnosti. Jestli jsem to dobře spočítal, tak před čtyřmi lety jsme měli kolem 200 návštěvníků. Pak byly počty 600, 800 a letos jsem napočítal přes 1000 návštěvníků za těch deset dní. Někdy je to hůře zvladatelné a chápu, že když je kolem nás hodně lidí, tak ti vzadu toho moc nevidí a neslyší. Nevím, jak to vymyslet a zefektivnit.

Jako propagátor oboru z toho ale musíte mít radost…

To ano. Dochází tam na nejrůznější diskuze o ochraně krajiny a skončíme až u kůrovce a Šumavy.

V poslední době se hodně mluví o nutnosti zadržování vody v krajině a o její ochraně. Může to pomoci i ptákům?

No samozřejmě. To je vidět na Řežabinci, kde je přístupná voda a napajedla. Voda v krajině začíná být kritická. Kde je nějaké napajedlo, tam je přeptákováno.

Hodně se zase rozmáhají pastviny. Ty jsou také prospěšné?

To je různé. Každá snaha člověka některým ptákům ubližuje i přináší prospěch. V souvislosti s pastvou mě hned napadá chřástal polní. To je celosvětově ohrožený pták. U nás zůstal zachovaný v pohraničních pásmech, jezdím ho kroužkovat na Šumavu. Ale jak se tam čím dál víc rozmáhají pastviny, tak je opouští. Potřebuje pozdně sekanou louku, vadí mu i obrovské sekačky. Ale jsou zase ptáci, kteří se na pastviny stahují. Obecně jsou chudáci polní ptáci. Povedl se nám zajímavý experiment, protože se ukazuje, že zemědělská politika Evropské unie jde vyloženě proti polním ptákům a je likvidační. Ornitologická společnost dělala dlouhodobý výzkum i před vstupem do Evropské unie. Polní ptáci ubývali i před tím, ale po vstupu do unie s rozběhem zemědělských dotací je vidět velký zlom a dramatický pokles.

Jak se díváte na aktuální hodně diskutované téma s možným plošným hubením hrabošů na polích? Může to být pro ptáky nebezpečné?

Obyčejné trávicí prostředky na myši se ukazují jako málo účinné. Teď se vynalézají prostředky s dlouhodobým rozkladem, takže to zvíře uhyne třeba po 72 hodinách. Jenže už před uhynutím začne mít problémy a hlavně se začíná chovat divně. Vylézá na povrch a je dostupné dravcům, volavkám a čápům. Tihle všichni se otráví také. Ten jed se nerozkládá a zůstává trvale v životním prostředí. Je to časovaná bomba, jako bylo v minulosti DDT, jehož stopy má dnes každý z nás v sobě. Tady si říkáme o podobný průšvih.

A mají hraboši dostatek přirozených nepřátel v přírodě?

No nemají, protože ohrožujeme polní ptáky. Dotacemi se jich strašné množství zlikvidovalo. Ubylo káňat, čápů a dalších. Je to začarovaný kruh. Nemůžeme vyhánět čerta belzebubem, to je cesta do pekel. Ornitologické společnosti se snaží spojeně lobbovat u Evropské unie. Tam je základ pro změnu politiky, aby se na pole vrátila rovnováha. Když budeme takhle pokračovat, tak zlikvidujeme ptáky, otrávíme hraboše… A co bude dál? Chce to nějaký návrat k biologické ochraně, jako to bývalo za našich předků. Také bývaly hraboší kalamity, ale namnožili se zase ostatní predátoři. Nejmocnější zemědělská lobby je teď ta francouzská, která je rezistentní a neprůstřelná. Jen co se týče chřástala – každý stát si může přijmout program na jeho ochranu. Každý se to snaží dělat na základě vědeckých výsledků. U nás to bývá odložení seče do 15. srpna, aby mohl vyvést mladé. U nás je asi 500 hnízdících párů. V celé Francii, která je asi desetkrát nebo patnáctkrát větší, je 40 chřástalů. Na ně se tam dávají obrovské dávky a odložení seče je do 1. července, což neznamená nic. To se běžně na horách začíná sekat. Takže francouzští zemědělci dostanou ohromné peníze, ale trávu posekají normálně. Tím je jasné, proč mají jen 40 chřástalů. V zemědělské politice unie mají největší slovo. Dotační systém je pro přírodu likvidační, je méně dravců a častěji se přemnožují hlodavci. Nemá je kdo chytat, tak si lidé vymysleli, že je otráví.