Jiřina Jírová: Rodina je moje síla a smích lék na všechno

JIŽNÍ ČECHY – Finále jihočeské soutěže Babička roku je za dveřmi. Krajská rada seniorů ve spolupráci s městem Tábor a dalšími partnery připravuje třetí ročník soutěže Babička roku v Jihočeském kraji. Uskuteční se opět v Táboře, 3. října v sále kulturního centra Univerzita.
Rozhodne se o vítězce, která postoupí do celostátního kola soutěže, aby reprezentovala Jihočeský kraj. Postupně představíme dvanáct finalistek, které se potkají na táborském pódiu.
Jiřina Jírová je rodačka z Jindřichova Hradce, kde prožila celý svůj život. S láskou vzpomíná na roky, kdy pracovala jako porodní asistentka, i na to, jak se její rodina časem rozrůstala v široký, veselý kruh.
V důchodu rozhodně nezahálí – je aktivní členkou místního společenství a věří, že každé období života má svůj smysl a krásu. O své cestě, každodenních radostech i pohledu na stáří se rozpovídala s klidem a pokorou, která je jí vlastní.
„Narodila jsem se v Jindřichově Hradci a celý život jsem tu zůstala. Město mi přirostlo k srdci – mám ho ráda, znám jeho rytmus, zákoutí i atmosféru. Navštěvovala jsem tu základní školu a potom jsem pokračovala na místním gymnáziu. Po maturitě jsem šla studovat do Českých Budějovic, kde jsem absolvovala nástavbové studium oboru porodní asistentka. Už tehdy jsem cítila, že mě přitahuje práce, která je spojená s péčí o druhé – práce, která má smysl,“ vypráví paní Jiřina.
Vždycky držíme při sobě
„Po škole jsem nastoupila do jindřichohradecké nemocnice na gynekologicko-porodnické oddělení. Byla to náročná, ale velmi krásná práce. Každý den přinášel nové výzvy a emoce. Později jsem přešla do gynekologické ambulance, kde jsem zůstala několik let. Zdravotnictví mě naučilo vnímat život v jeho křehkosti i síle,“ říká.
„V roce 1979 jsem se provdala a narodily se mi dvě děti. Rodina pro mě byla vždy základ – zázemí, láska, smích i starosti, které k tomu patří. V roce 2014 jsem se provdala podruhé. Můj muž měl také dvě děti, a tak jsme se rozrostli. Dnes máme dohromady pět vnoučat a s nimi i spoustu radosti a života. Jsme velká rodina – někdy hlučná, jindy rozlítaná, ale vždycky držíme při sobě. Společné chvíle si užíváme naplno. Každé naše setkání je pro mě svátek,“ svěřila se Jiřina Jírová a pokračuje: „V důchodu se opravdu nenudím. Naopak – mám více času na věci, které mi dělají radost. Účastním se akcí s Jindřichohradeckým sdružením sociálních aktivit, kde jsme báječná parta. Připojuji se také k akcím výsadkových veteránů. Člověk pozná nové lidi, jiný pohled na svět. A když mám klid, ráda si vezmu knížku nebo pletu. Tyhle chvíle ticha jsou pro mě stejně důležité jako ty veselé a společenské.“
„Jedna vzpomínka se mi vryla do paměti. Byli jsme s vnoučaty na dovolené na řeckém ostrově Rhodos. Tehdy jim bylo dva a pět let. Bylo to nádherné – moře, slunce, radost z maličkostí. Jedno odpoledne mě tam oslovila paní a řekla, že je legrační, jak nám děti říkají babičko a dědo. Byla jsem překvapená, když mi došlo, že někteří se za to stydí. Ale já to mám úplně naopak. Jsem hrdá, že jsem babička. Je to role, která má svůj hluboký smysl,“ vypráví.
Uvědomte si, že i vy zestárnete
„Mladým lidem bych chtěla vzkázat: uvědomte si, že i vy zestárnete. Dnes jste plní energie a sil, ale čas běží všem stejně. Proto buďte ohleduplní ke starším. Někdy stačí málo – trpělivost, úsměv, klidné slovo. Stáří není konec, je to jiná fáze života. A zaslouží si úctu. Každý věk má něco do sebe. V mládí sbíráme zkušenosti, v dospělosti stavíme základy a ve stáří sklízíme. A když jsme ochotni žít s vděčností, může být i stáří krásné – klidné, moudré, laskavé,“ to je vzkaz Jiřiny Jírové z Jindřichova Hradce.
-pr-
Diskuse k článku