Jiřina Kozáková se narodila ve Větřní a žije tam celý svůj život. S hrdostí mluví o tom, že je narozená ve znamení Berana, které – jak sama říká – jí dalo houževnatost, vytrvalost i touhu budovat.

„Mám ráda chvíle, kdy je rodina pohromadě. Všechny si ráda držím pod svými křídly,“ říká s úsměvem. S manželem letos oslavili už 56 let společného života a jejich vztah zůstává pro mnohé příkladem stálosti a porozumění. K rodinným tradicím, na které nedají dopustit, patří rozsvěcení vánočního stromku na první adventní neděli, kdy společně čtou dopisy Ježíškovi.

Má ráda sejrovku

Na otázku, co nejraději vaří, paní Jiřina bez váhání odpovídá: „Sejrovku.“ Jednoduchý pokrm, který připravovala už její babička, si zamilovala nejen ona, ale i její nejbližší – dcera Halka, sestřenice Jana a dokonce i manžel, který k této tradiční chuťovce původně přistupoval s nedůvěrou. „Vařila jsem ji, dokud žily i maminka a tchyně a dnes tak pokaždé zavoní vzpomínky.“

Jiřina Kozáková má dvě vnoučata – Michalku, která už má sama dceru Magdalenku, a Jakuba, otce malé Kristýnky. Na dětství svých vnoučat vzpomíná s láskou a vděčností. Společně stavěli domečky pro skřítky v lese, nosili mrkev a jablíčka lesním zvířátkům, hráli stezku odvahy a užívali si prázdniny naplno. „Měli jsme taky kouzelná kuřátka. Když děti u jídla nezlobily, dostaly od nich sladkou odměnu,“ směje se. Dnes jí její vnoučata často připomínají, jak silné a krásné vzpomínky v nich tyto okamžiky zanechaly.

Ve škole ji nejvíc bavila matematika a chemie. Díky tomu se rozhodla pro studium chemické průmyslovky se zaměřením na výrobu papíru. Celý profesní život zasvětila výuce – působila na odborném učilišti ve Větřní a po jeho sloučení se zdravotnickou školou v Českém Krumlově tam vyučovala až do šedesáti let. Pedagogické vzdělání si doplnila a své znalosti z chemie uplatňovala po celou profesní kariéru.

Aktivní při práci s lidmi

Jiřinu Kozákovou naplňuje i práce s lidmi a pro lidi. Od roku 2010 vede Klub seniorů ve Větřní, připravuje zájezdy, výlety i kulturní akce nejen pro členy klubu, ale i pro ostatní obyvatele města. Společně s manželem obnovila tradici setkání rodáků a starousedlíků a každoročně pořádají masopustní rej, oslavy Dne matek nebo adventní setkání. Pravidelně paní Jiřina organizuje také vystoupení harmonikářů a dechovkové zábavy.

„Se Šumavou jsme s manželem spojeni dlouhá léta, užíváme si ji pěšky, na kolech, nebo na lodích. Sjížděli jsme Vltavu od Lenory až na Lipno,“ vzpomíná. S hrdostí dodává, že absolvovala Univerzitu třetího věku zaměřenou na Schwarzenberský kanál, a získala tak titul Diplomovaného plavce. Věnovala se také drhání a keramice, dnes se aktivně účastní sportovních her seniorů a vědomostních kvízů.

Za moc důležité považuje budování hezkých vztahů s rodiči, i sourozenci. „Od starších se můžete dozvědět tolik věcí. Pro partnerský život považuji za nejdůležitější jednat fér, být otevření, mluvit spolu. Když se objeví neshody, vzpomenu si na slova mojí maminky: ‚Holka, je škoda každého dne, po který se zlobíš. Život je na to příliš krátký…‘“

A zřejmě díky životní moudrosti a rodinnému zázemí dostali s manželem od dcery knihu s názvem Kniha o výjimečných lidech – Jiřině a Vaškovi, která končí slovy: „Děkujeme za vytvoření láskyplného života.“

-pr-