Jak náročný byl dnešní zápas?
Neskutečně! Čekal jsem, že budu mít fyzicky jasně navrch, ale Pavel mě neskutečně překvapil svou rychlostní a vytrvalostí. Nakonec se ukázalo, že mi ve třetím kole začaly docházet síly. Řekl jsem si, že takhle to nejde, že prostě v tom ringu radši chcípnu, než abych doma prohrál tak důležitý zápas. Vyburcoval jsem se a naštěstí to vyšlo, jsem strašně šťastný. Opravdu to nebylo jednoduché, protože Pavla jsem tady loni porazil ve finále pyramidy, ukončil jsem ho ve druhém kole, a přesto mi přišlo, že si na mě dneska dost věřil. Jak říkám, opravdu mě překvapil.

Vůbec poprvé jste absolvoval zápas na pět kol, byl to tedy velký rozdíl?
Rozhodně, na tříkolové zápasy jsem měl tak dobrou fyzičku, že jsem se ve třetím kole cítil úplně stejně jako v prvním. Jak už jsem řekl, dneska jsem měl kolem třetího kola trochu krizi. Přitom jsem věděl, že jsem tak dlouhý zápas ještě nikdy neměl, tak jsem se snažil do toho v prvním kole tolik nešlapat a aspoň trošku šetřit síly.

Pomohlo vám v těžkých chvílích i domácí prostředí?
Samozřejmě, domácí prostředí je vždycky nejlepší. Jsou tady všichni se mnou, včetně rodiny, takže se cítím opravdu jako doma. Celá hala mi fandila, jakýkoliv úder prošel na soupeře, tak lidé začali řvát. Prostě fantazie, lepší prostředí asi nikde nenajdu.

Když jste šel na vyhlášení, cítil jste, že dneska vyhrajete?
Cítil jsem to, nějakou převahu jsem přece jen měl.

Říkal jste, že jste si titulem národního šampiona splnil jeden ze svých snů, jaké další máte?
Já mám jen ty nejvyšší cíle! Snů mám před sebou ještě spoustu, ale jsem rád, že jsem získal první velký pás. Do budoucna mě určitě čekají i mezinárodní zápasy, přestože zatím nejsou žádné potvrzené, a když to půjde dál, chtěl bych mít pásů třeba deset a stát se mistrem světa.