Jak dlouho jste se nad svým koncem rozmýšlel? Jednalo se o spontánní rozhodnutí, nebo ve vás uzrávalo delší dobu?

O ukončení jsem již uvažoval déle. Covid a zmiňované vyšetření jenom vše urychlilo.

Který zápas se pro vás stal tím posledním?

Naposledy jsem nastoupil v „pralesní lize“ koncem září loňského roku proti béčku Volyně. Celkově padlo dvanáct branek a mně se také podařilo skórovat. Utkání bylo navíc natočeno, je to krásná vzpomínka.

Poté následovala rozlučka?

Rozlučka proběhla až tento rok na konci května. Spoluhráči a příznivci fotbalu v Sousedovicích mi připravili krásné rozloučení.

Jaké to vůbec pro vás bylo, když jste nastupoval proti hráčům, jímž byste mohl být dědou? Dalo se jim stíhat?

Musíte počítat s tím, že i v „poslední“ soutěži se nachází dobří mladí hráči. Proto je třeba se na ně připravit, hlavně kondičně. A to si myslím, že se mi povedlo.

Teď už budete fotbalovým fanouškem, nebo uvažujete, že byste u svého milovaného sportu zůstal jako trenér či funkcionář?

Na fotbal se budu dívat, hrál jsem ho strašně let a pořád ho mám rád. O svojí další fotbalové dráze zatím přemýšlím.

Kdybyste se měl ohlédnout za svojí kariérou, tak v kolika letech jste s fotbalem začal a kde všude jste působil?

Fotbal jsem začal hrát na „husím plácku“ v malé obci Skviřín na západě Čech. První větší fotbalové kroky jsem absolvoval za žáky ve městě Bor u Tachova, kde jsem chodil i do školy. V patnácti letech jsem odešel za učením a studiem do Plzně. Byl jsem vybrán do týmu, který hrál dorosteneckou fotbalovou ligu. Byly to krásné roky, dařilo se a měl jsem v té době nabídku do dorostu Slavie. Byl jsem přemluven, abych zůstal v týmu. Udělal jsem dobře. V devatenácti jsem přešel mezi muže v té době Škody Plzeň. Začal jsem hrát s takovými pardály jako byli Sloup, Čaloun, Dvořák, Formán, Šilhavý (bratr reprezentačního trenéra), Barát a mnoho dalších výborných hráčů. Další kroky vedly do Příbrami. V roce 1985 jsem přišel do Strakonic.

Které angažmá považujete za nejvydařenější?

Velmi krásné vzpomínky mám na účinkování ve Svéradicích. Tam jsem potkal spoustu dalších hráčů a poznal mnoho zapálených lidí pro fotbal.

Vybral byste třeba i nějaké spoluhráče, s nimiž se vám vždy na hřišti dobře hrálo?

Za svoji fotbalovou kariéru jsem potkal hodně hráčů. V Plzni vzpomínám na Tondu Dvořáka, kapitána mužstva, výborného kamaráda. Ve Svéradicích nesmím zapomenout na Pepíka Čalouna. V Příbrami na Frantu Baráta a ve Strakonicích na všechny, se kterými jsem se setkal, včetně trenérů.

Kariéru jste končil na postu stopera, ale dříve jste plnil spíše ofenzivní úkoly, že?

V žácích jsem dával hodně gólů, proto jsem hrál středního útočníka. Postupem doby a trenérských rozhodnutích jsem se ocitl na postu stopera. Tam jsem byl nejspokojenější.

Měl byste na závěr nějakou radu pro fotbalisty, aby vydrželi hrát tak dlouho, jako se podařilo vám?

Musí mít fotbal rádi a dělat pro to maximum.